tag:blogger.com,1999:blog-26585151973311563832024-03-14T15:42:44.120+05:30வெந்து தணிந்தது காடு!எழுத்தும் ஆக்கமும் - MJVMJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.comBlogger190125tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-33372391829891297432023-10-28T21:43:00.002+05:302023-10-28T21:43:38.140+05:30மூன்று வருடங்களுக்கு பின்....<p> அ.ராமசாமி அவர்களின் முகநூல் இடுகை பார்த்து அதில் படித்த கதை ரம்போ பற்றிய சிறுகுறிப்பு...</p><p>அரவிந்தன் அவர்களின் முகங்கள் கதையை கண்டுபிடிக்க இயலவில்லை. ஆனால் தெய்வீகன் அவர்களின் ரம்போ கதையை வாசித்தேன். போரின் உளவியல் தன்மை விலங்குகளுக்கும் விலக்கில்லை என்பதை உணர்த்தும் கதை. உண்மையை சொல்லப்போனால் அகதி வாழ்வின் சித்திரவதைகளை போருக்கு முன்னும் பின்னும் என்று பிரித்தாளும் விதத்தில் இருப்பதால், ஏனோ அகரமுதல்வனின் கதைகளை நினைவுக்கு கொண்டு வருகின்றது.</p><p>போரின் சப்தங்களை உணர்ந்த மனம் அதன் பின் அமைதியை, அல்லது வழக்கமான வாழ்வு என்பதாக வரையருக்கப்பட்ட எதையும் மாபெரும் அச்சத்துடனே பார்க்கும் என்பதனை ரம்போ உணர்த்தி செல்லுகிறது. போர் போர் என்று முழங்கும் பித்தேறிப்போனவர்கள் ஒரு முறையேனும் இந்த வாழ்வியல் நெருக்கடிகளை அருகிலிருந்து பார்த்தால் ஒரு வேளை திருந்தலாம். போரின் உக்கிரங்கள் அழியாமல், உயிரோடு இருப்பவர்களை இருப்பில்லா நிலைக்கு தள்ளுவதை மீண்டும் இந்த கதை உணர்த்தி செல்லுகிறது. குறிப்பாக நாய்கள் மனிதர்களை பார்த்து பார்த்து பழக்கப்படும் ஓர் உயிரி. போரின் ஊடுருவலுக்கு அவையும் விதிவிலக்கில்லை என்பதை ரம்போவின் நடு நிசி வெளிச்சம் போடுகிறது….</p><p>கதையினைப்படிக்க:</p><p> https://vanemmagazine.com/%E0%AE%B0%E0%AE%AE%E0%AF%8D%E0%AE%AA%E0%AF%8B-%E0%AE%AA-%E0%AE%A4%E0%AF%86%E0%AE%AF%E0%AF%8D%E0%AE%B5%E0%AF%80%E0%AE%95%E0%AE%A9%E0%AF%8D</p>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-88082934600363258872020-12-24T12:57:00.004+05:302020-12-24T12:57:49.340+05:30வேல ராமமூர்த்தி கதைகள்<div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem;">பன்முகத்தன்மையுடன் இயங்கி வரும் வேலா அவர்களின் புத்தகங்களும், அவரின் மண்ணின் மனம் கொண்ட எழுத்துக்களும், சமூக இடைநிலைகள் மீதான பெருங்கோபமும் எனக்கு முன்பே பரிச்சயம். ஆதலால் இம்முறை அவரின் சிறுகதை தொகுப்பினை வாசிக்கத் தேர்ந்தெடுத்தேன். ஏற்கனவே வாசித்திருந்த ஒன்றிரண்டு கதைகள் கண்டவுடன் சிறு பூரிப்பு தொற்றிக் கொண்டதை தவிர்க்க இயலவில்லை தான்!</span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;">அவரது எழுத்துக்களில் எப்போதும் உள்ளிருக்கும் சமூக சாதலும், எளிய மக்களின் போராட்டத்தின் உச்சங்களும், சிறு துளி கோபம் எப்படி தலைமுறைகளை முடக்கி போடுகின்றன என்பன போன்ற நேரிய சுட்டல்களும், வெகுளித்தனமான மக்களின் அன்பும், குறும்பு கொப்பளிக்கும் பெண்களின் ஆட்டமும், பெருநாழி என்ற ஊரின் பேரன்பும், பெருங்கோபமும் இந்த தொகுப்பில் இருக்கின்ற 38 சிறுகதைகளிலும் தொடர்ந்து பயணிக்கிறது. ஒவ்வொரு முறை வாசிக்கப்படும் போதும் அவை எழுந்து நம் அருகில் அமர்ந்து பின் புத்தகப் பக்கங்களுக்குள் மீண்டும் பயணிக்க செல்கின்றன.</span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;">சில கதைகளுக்காவது அதன் முடிவைக் கணிக்க முயன்று தோற்றுப் போன வாசகனாகவே வளம் வந்தேன். கோட்டைக்கிணறு என்ற கதையில் வரும் லட்சுமியின் இன்னும் கூட நினைவலைகளில் ஒலித்துக் கொண்டிருப்பதுதான் வேலா அவர்களின் தனித்துவமாகப் படுகிறது. எப்போதுமே, வாசித்த புத்தகங்களை பற்றி பகிரும் போது, நன்றாக வாசித்த பின் இடைவெளி விட்டு எழுதத்தான் எனக்கு பிடிக்கும். அப்போது தான் நொதித்து உண்ண தோதானப் பழைய சோற்றின் ருசி போல, அந்த வாசிப்பின் நினைவுகளை மெல்ல மெல்ல மேலெடுத்து வந்து பகிர்த்திடுதல் நன்றாக இருக்கும்!</span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>"அப்பத்தாவுக்கு என் மேலே உசுரு. எங்க தாத்தா தங்கசாமி தேவரும் நானும் ஒரே ஜாடையாம். தன் புருசனே என் மூலமாக மறுபிறப்பு எடுத்ததாக அப்பத்தா அடிக்கடி சொல்லும்.</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>ஜானகி அக்காவும் அப்பத்தாவும் ஒரே ஜாடை. அக்காவை 'சின்ன அங்கம்மா' என்பார்கள்.</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>அம்மாவின் பிடரியில் மலைத்தேன் தட்டு மாதிரி அள்ளி முடிந்த கொண்டை சரிந்து கிடக்கும். காதுக்குக்கீழ் இறங்கிச் சுருண்ட முடி. மேல் உதட்டில் அரும்பி முளைத்த பூனை ரோமம். முரட்டுப் புருவங்களுக்கு கீழே தெறிக்கும் முழிகள். உள் வீடு அதிரும் நடை.</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>வீடு நிறைய அம்மா இருந்தது."</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;">இப்படிப் பல கதைகளில் வந்து போகின்ற அனைவருமே, ஆப்பநாட்டு பெருநாழியில் வாழ்ந்தவர்களாகவே தோன்றுவது, இயல்பாகவே அவரது நினைவுகளை எழுதியிருப்பது தெரிகிறது. சேது, ஜானகி, நிறைகுலவள்ளியம்மன், பெருநாழி, ஊரணி, கோட்டைக்கிணறு போன்ற பெயர்கள் அவரின் கதைகள் முழுதும் நடமாடுவதை பார்க்கையில், படிக்கையில் இவ்வாறாகவே தோன்றுகிறது.</span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;">எழுத்தில் கலை படைக்கும் நிலையில் இருக்கும் அனைவருமே, இந்த சமூகத்தை வெகு நெருக்கமாக உற்று ஆழ நோக்குபவர்களாகவே இருக்கிறார்கள். அந்த வரிசையில் வேலா அவர்களும் யாருக்கும் எந்த வகையிலும் சளைத்தவர் அல்ல என்பதற்கான காலத்தின் அடையாளமே இந்த சிறுகதைகள். இதில் இடம் பெற்றிருக்கும் ஒவ்வொரு கதையிலும் நமக்கு காட்டப்படும் ஒவ்வொன்றும் இந்த சமூகத்தின் ஒவ்வொரு மூலைகளிலும் ஒட்டிக் கொண்டிருக்கும் அன்பின் எச்சத்தையோ, ஏற்றத் தாழ்வுகளின் உரத்த சாடல்களையோ, களவின் காட்டங்களையோ, நட்பின் ஆழங்களையோ, ஊரின் சாதிச் சித்தலங்களையோ இப்படி எதாவது ஒன்றை சொல்லி விட்டுதான் கடந்து செல்கிறது.</span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;">நெஞ்சுப் பின்னல் என்ற கதையில், அந்த ஊரின் சலவைத் தொழிலாளியின் மகள் தன் தாய் இல்லாமல் படும் அந்த நெஞ்சு பதறும் கணங்களைப் பதிவு செய்யும் விதமும், அவளுக்கு அன்னையென வரும் தமையந்தியும், இச்சமூகத்தில் ஆயிரம் கீறல்கள் விழுந்து கிடப்பினும், அதை நகர்த்தி மூடும் இன்னொரு சேலையென, அன்பின் மொத்த உருவமாய் வலம் வந்திருப்பார்கள்.</span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>" ஏய் சொல்லுடி... ஏன்டீ அழுகுறே?"</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>"தலையாரி சம்சாரம் இருளாயி... தண்ணிக் கெணத்தில... வாளிக் கயிராலே என்னை அடி... அடின்னு..." வாயை அடைத்திருந்த சேலைத் தலைப்புக்குள் பேசினாள்.</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>"ஏன்டீ அடிச்சா?"</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>"நான் கட்டி இருக்கிற இந்தச் சேலை, அவுங்க சேலை..." தமயந்தியின் நெஞ்சுக்குள் முகம் அழுத்தி அழுதாள்.</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>தமயந்தி உறைந்து போனாள். பேச நா எழவில்லை.</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>ஊர் வெள்ளை வெளுக்கிற வண்ணாத்தி, எப்பவாவது ஊரார் துணிமணிகளை உடுத்துவது உண்டுதான்.</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>லக்ஷ்மியின் முதுகை தடவிக் கொடுத்தாள்.</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>"பாதகத்தி! தாய் இல்லாப் பிள்ளைன்னு கூட பாராமல், இப்படி அடிச்சிருக்காளே!" லக்ஷ்மியின் தலையைக் கோதிவிட்டாள்".</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;">தன் கையில் பணமே இருந்தாலும் தன மகளுக்கு சேலை வாங்கிக் கொடுக்க முடியாத நிலைக்குத் தள்ளப்பட்டிருக்கும் மாடசாமியின் வாழ்க்கையை இந்தக் கதையைப் படிக்கையில் நெஞ்சமெல்லாம் பதைத்து அடங்குகிறது. கற்பனையைத் தாண்டித் தெறிக்கும் உண்மையின் கோர முகங்கள். உண்மையில் இப்படிப்பட்ட வாழ்க்கையைப் பற்றி அறியாமலே, பார்க்காமலே அதையெல்லாம் பொருட்டென மதிக்காமல் தள்ளிச் செல்லும் சாதியின் வெறி பிடித்த கோர முகங்கள் அவை. பெருமைகளின் ஆதி நாதம், மற்றொருவரின் சிறுமையில் தான் தொடங்குமென்றால் அது பெருமை என்பதற்கான தடங்கள் அதிலிருந்து அப்போதே அழிந்து போயிருக்காதா என்ன?</span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;">இப்படி எளிய மக்களின் பக்கம் நின்று பெருங்கோபத்தில் கேள்வி கேட்கும் கதைகள் தான் இந்த தொகுப்பு முழுவதும். ஹிட்லர் என்ற கதையில் வரும் இரு தோழர்கள், அதில் காட்டப்படும் எளியவர்கள் பால் மனிதர்கள் காட்டும் அசுரத்தனமான அலட்சியம், நின்று நம் மீது கேள்விகளை எறிந்து விட்டுதான் நகர்கின்றன. எளிய நிலைமையில் இருக்கும் ஒருவரை எவ்வளவு தூரம் நம்மால் மட்டம் தட்ட முடிகிறது, அது ஒரு வகையில் கட்டுப்படுத்த முடியாத மனநோயின் வகையாக இருக்குமோ என்றெல்லாம் கேள்விகள் எழுவதை தவிர்க்க முடியவில்லை. ஏனெனில் அவர்களை எப்படி நடத்தினாலும் கேட்பதற்கு ஆள் இல்லை என்ற உணர்ச்சி நிலைதான் இதையெல்லாம் செய்ய தூண்டுமோ என்னவோ?</span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>"அட... நம்ம ஆப்ரஹாம்! வாங்க. உள்ளே வாங்க ஆப்ரஹாம்" திண்ணையைக் கடந்து ஓடி வந்தான் துரை.</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>"ஆப்ரஹாம் நல்லா இருக்கீங்களா? பார்த்து எவ்வளவு வருஷமாச்சு" மார்போடு தழுவிக்கொண்டு, "வீட்டிலே சௌக்கியமா ஆப்ரஹாம்," அணைத்தபடி உள்ளே அழைத்துப் போனான்.</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>"உமா இங்கப் பாரேன், என் கிளாஸ்மேட் ஆப்ரஹாம்!" துரை தன் மனைவியை அழைத்தான்.</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>உமா, உள்ளிருந்து வந்து "வாங்க அண்ணா!" கைக்கூப்பி வணங்கினாள்.</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>"மகராசியா இருங்க தாயீ ..." உடலின் சகல பகுதிகளிலுருந்தும் 'குப்'பெனக் கிளம்பிய சந்தோசம், கண்களில் நிலைகொண்டது.</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;">ஒரு கதையின் மத்தியில் காற்றைப் பற்றி விவரணை செய்திருப்பார். இப்படிக் காற்றினை ,அதன் வேகத்தை இயற்கையுடன் இணைந்து, கூர்ந்து நோக்கி அந்த உணர்ச்சி நிலைகளை நமக்கு கடத்துவது ஒரு தேர்ந்த கலைஞனால் மட்டுமே செய்யக் கூடிய செயல் இல்லையா?</span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>"இத்தனை ஜீவன்களையும் வாழவைக்கும் காற்றுக்குத்தான் எத்தனை குணங்கள்!"</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>இளம் மனைவியைப் போல் முழுதாய் ஆரத்தழுவி சுகம் தருவதும், தார்க்காம்பால் குத்தப்பட்ட எருத்துக்கட்டு காளையைச் சீறுவதும்...!</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>காற்றால் சீற முடிகிறது.</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>கொடுமை கண்டு சீற வேண்டும்.</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>அதிகாலை மூன்று, நான்கு மணிவாக்கில் குதிக்கால் கூட பூவாய்க் குளிரும். காது மடலைகளை வருடினாள் கண்கள் சொருகும்!</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>'தடால் புடால்' என்று எழுந்து விடக்கூடாது.</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>புரண்டு, குப்புறப் படுத்துக் கொண்டு, தலையணையில் முழங்கைகளை ஊன்றி, உள்ளங்கைகளில் கன்னங்களை ஏந்திக் கொள்ள வேண்டும். மரங்களுக்கு ஊடே பார்க்க வேண்டும். முதல் இரவு அறைக்குள் தோழிகள் அழைத்து வந்து தள்ளி விட்டுப்போன மணப்பெண் போல மரங்கள் கவிழ்ந்து நிற்கும். சாம்பல் வானம் குளிர்ந்து கிடைக்கும்."</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;">இதை படித்த பின் கண்களை மூடி இப்படியான தருணங்களை யோசிக்க வைத்தபடி கடக்கிறது 'கன்னிதானம்' கதையின் பக்கங்கள். இப்படி ஏராளமான தருணங்களையும், கோபங்களையும், கேள்விகளையும் தன்னுள் அடக்கி வைத்து காத்திருக்கின்றன இந்த கதைகள்.</span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;">ஊமைச் சலங்கைகள், சக்கம்மா, அக்கினிச் சலவை, இருளப்ப சாமியும் 21 கிடாயும் என்று எந்தக் கதையினை வாசித்தாலும் மக்களையும், அந்த மண்ணையும், அவர்களின் பாடுகளையும் ஒரு சுமைதாங்கி கல்லின் சுமை</span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;">தாங்கும் நிலையிலிருந்து நமக்கு கடத்தியிருக்கிறார். கண்டிப்பாகப் படித்துப் பாருங்கள்...</span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><a class="oajrlxb2 g5ia77u1 qu0x051f esr5mh6w e9989ue4 r7d6kgcz rq0escxv nhd2j8a9 nc684nl6 p7hjln8o kvgmc6g5 cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x jb3vyjys rz4wbd8a qt6c0cv9 a8nywdso i1ao9s8h esuyzwwr f1sip0of lzcic4wl q66pz984 gpro0wi8 b1v8xokw" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%AE%AA%E0%AF%81%E0%AE%A4%E0%AF%8D%E0%AE%A4%E0%AE%95%E0%AE%B5%E0%AE%9A%E0%AE%BF%E0%AE%AA%E0%AF%8D%E0%AE%AA%E0%AF%812020?__eep__=6&__gid__=1444591182255718&__cft__[0]=AZUy-g1Pts2SPC9vvJ05vW-RWAvyLmEDKyQThVVmstemR2tsI5gDar7-n05pL0OwVIR0ttm3HGT7qIXFxtxg7vbSBFTdF8NlaRJseAdUwcFbWOLxEM-1zSrAhCvXC5YddhD5qWLPpTKgy8_rAXHM3OWI&__tn__=*NK-R" role="link" style="-webkit-tap-highlight-color: transparent; background-color: transparent; border-color: initial; border-style: initial; border-width: 0px; box-sizing: border-box; cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration-line: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#புத்தகவசிப்பு2020</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="oajrlxb2 g5ia77u1 qu0x051f esr5mh6w e9989ue4 r7d6kgcz rq0escxv nhd2j8a9 nc684nl6 p7hjln8o kvgmc6g5 cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x jb3vyjys rz4wbd8a qt6c0cv9 a8nywdso i1ao9s8h esuyzwwr f1sip0of lzcic4wl q66pz984 gpro0wi8 b1v8xokw" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%AE%A4%E0%AE%AE%E0%AE%BF%E0%AE%B4%E0%AF%8D?__eep__=6&__gid__=1444591182255718&__cft__[0]=AZUy-g1Pts2SPC9vvJ05vW-RWAvyLmEDKyQThVVmstemR2tsI5gDar7-n05pL0OwVIR0ttm3HGT7qIXFxtxg7vbSBFTdF8NlaRJseAdUwcFbWOLxEM-1zSrAhCvXC5YddhD5qWLPpTKgy8_rAXHM3OWI&__tn__=*NK-R" role="link" style="-webkit-tap-highlight-color: transparent; background-color: transparent; border-color: initial; border-style: initial; border-width: 0px; box-sizing: border-box; cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration-line: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#தமிழ்</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="oajrlxb2 g5ia77u1 qu0x051f esr5mh6w e9989ue4 r7d6kgcz rq0escxv nhd2j8a9 nc684nl6 p7hjln8o kvgmc6g5 cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x jb3vyjys rz4wbd8a qt6c0cv9 a8nywdso i1ao9s8h esuyzwwr f1sip0of lzcic4wl q66pz984 gpro0wi8 b1v8xokw" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%AE%B5%E0%AF%87%E0%AE%B2%E0%AE%B0%E0%AE%BE%E0%AE%AE%E0%AE%AE%E0%AF%82%E0%AE%B0%E0%AF%8D%E0%AE%A4%E0%AF%8D%E0%AE%A4%E0%AE%BF?__eep__=6&__gid__=1444591182255718&__cft__[0]=AZUy-g1Pts2SPC9vvJ05vW-RWAvyLmEDKyQThVVmstemR2tsI5gDar7-n05pL0OwVIR0ttm3HGT7qIXFxtxg7vbSBFTdF8NlaRJseAdUwcFbWOLxEM-1zSrAhCvXC5YddhD5qWLPpTKgy8_rAXHM3OWI&__tn__=*NK-R" role="link" style="-webkit-tap-highlight-color: transparent; background-color: transparent; border-color: initial; border-style: initial; border-width: 0px; box-sizing: border-box; cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration-line: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#வேலராமமூர்த்தி</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="oajrlxb2 g5ia77u1 qu0x051f esr5mh6w e9989ue4 r7d6kgcz rq0escxv nhd2j8a9 nc684nl6 p7hjln8o kvgmc6g5 cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x jb3vyjys rz4wbd8a qt6c0cv9 a8nywdso i1ao9s8h esuyzwwr f1sip0of lzcic4wl q66pz984 gpro0wi8 b1v8xokw" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%AE%9A%E0%AE%BF%E0%AE%B1%E0%AF%81%E0%AE%95%E0%AE%A4%E0%AF%88?__eep__=6&__gid__=1444591182255718&__cft__[0]=AZUy-g1Pts2SPC9vvJ05vW-RWAvyLmEDKyQThVVmstemR2tsI5gDar7-n05pL0OwVIR0ttm3HGT7qIXFxtxg7vbSBFTdF8NlaRJseAdUwcFbWOLxEM-1zSrAhCvXC5YddhD5qWLPpTKgy8_rAXHM3OWI&__tn__=*NK-R" role="link" style="-webkit-tap-highlight-color: transparent; background-color: transparent; border-color: initial; border-style: initial; border-width: 0px; box-sizing: border-box; cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration-line: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#சிறுகதை</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="oajrlxb2 g5ia77u1 qu0x051f esr5mh6w e9989ue4 r7d6kgcz rq0escxv nhd2j8a9 nc684nl6 p7hjln8o kvgmc6g5 cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x jb3vyjys rz4wbd8a qt6c0cv9 a8nywdso i1ao9s8h esuyzwwr f1sip0of lzcic4wl q66pz984 gpro0wi8 b1v8xokw" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%AE%9A%E0%AE%BF%E0%AE%B1%E0%AF%81%E0%AE%95%E0%AE%A4%E0%AF%88%E0%AE%95%E0%AE%B3%E0%AF%8D?__eep__=6&__gid__=1444591182255718&__cft__[0]=AZUy-g1Pts2SPC9vvJ05vW-RWAvyLmEDKyQThVVmstemR2tsI5gDar7-n05pL0OwVIR0ttm3HGT7qIXFxtxg7vbSBFTdF8NlaRJseAdUwcFbWOLxEM-1zSrAhCvXC5YddhD5qWLPpTKgy8_rAXHM3OWI&__tn__=*NK-R" role="link" style="-webkit-tap-highlight-color: transparent; background-color: transparent; border-color: initial; border-style: initial; border-width: 0px; box-sizing: border-box; cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration-line: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#சிறுகதைகள்</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="oajrlxb2 g5ia77u1 qu0x051f esr5mh6w e9989ue4 r7d6kgcz rq0escxv nhd2j8a9 nc684nl6 p7hjln8o kvgmc6g5 cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x jb3vyjys rz4wbd8a qt6c0cv9 a8nywdso i1ao9s8h esuyzwwr f1sip0of lzcic4wl q66pz984 gpro0wi8 b1v8xokw" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%AE%A4%E0%AF%8A%E0%AE%95%E0%AF%81%E0%AE%AA%E0%AF%8D%E0%AE%AA%E0%AF%81?__eep__=6&__gid__=1444591182255718&__cft__[0]=AZUy-g1Pts2SPC9vvJ05vW-RWAvyLmEDKyQThVVmstemR2tsI5gDar7-n05pL0OwVIR0ttm3HGT7qIXFxtxg7vbSBFTdF8NlaRJseAdUwcFbWOLxEM-1zSrAhCvXC5YddhD5qWLPpTKgy8_rAXHM3OWI&__tn__=*NK-R" role="link" style="-webkit-tap-highlight-color: transparent; background-color: transparent; border-color: initial; border-style: initial; border-width: 0px; box-sizing: border-box; cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration-line: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#தொகுப்பு</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="oajrlxb2 g5ia77u1 qu0x051f esr5mh6w e9989ue4 r7d6kgcz rq0escxv nhd2j8a9 nc684nl6 p7hjln8o kvgmc6g5 cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x jb3vyjys rz4wbd8a qt6c0cv9 a8nywdso i1ao9s8h esuyzwwr f1sip0of lzcic4wl q66pz984 gpro0wi8 b1v8xokw" href="https://www.facebook.com/hashtag/discoverybookpalace?__eep__=6&__gid__=1444591182255718&__cft__[0]=AZUy-g1Pts2SPC9vvJ05vW-RWAvyLmEDKyQThVVmstemR2tsI5gDar7-n05pL0OwVIR0ttm3HGT7qIXFxtxg7vbSBFTdF8NlaRJseAdUwcFbWOLxEM-1zSrAhCvXC5YddhD5qWLPpTKgy8_rAXHM3OWI&__tn__=*NK-R" role="link" style="-webkit-tap-highlight-color: transparent; background-color: transparent; border-color: initial; border-style: initial; border-width: 0px; box-sizing: border-box; cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration-line: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#discoverybookpalace</a></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-M3JeuI-flXM/X-RC2F-bd5I/AAAAAAAA2C8/tVFq157frQ8MztmUU0IxZQw3K8zaC7r6gCLcBGAsYHQ/s2048/vela.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1311" height="640" src="https://1.bp.blogspot.com/-M3JeuI-flXM/X-RC2F-bd5I/AAAAAAAA2C8/tVFq157frQ8MztmUU0IxZQw3K8zaC7r6gCLcBGAsYHQ/w410-h640/vela.jpg" width="410" /></a></div><br /><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><br /></span></div>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-9120828531419701352020-11-26T20:47:00.002+05:302020-11-26T20:47:25.374+05:30 The Elephant Whisperer<p><br /></p><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="fqkch-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="fqkch-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="fqkch-0-0" style="font-family: inherit;">I came across this book in Amazon and never did i hesitate to order the book immediately. This is a book about how a herd of wild elephants took their rightful place in the game reserve project of Thula-Thula in Zululand. This is now run by Francoise who is wife of Lawrence Anthony who is Author of this book along with Graham Spence. I would say that this is a book which elegantly captures the moments of Thula Thula game reserve. This is a book, at least to me, gave goosebumps because of the vastness and Wilderness of South Africa. The decision made by Lawrence Anthony after that one phone call from EMOA has created this master piece of Experience. </span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="bopgc-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="bopgc-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="bopgc-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="av9cv-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="av9cv-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="av9cv-0-0" style="font-family: inherit;">First of all, I accepted the very fact that the Wilderness we imagine or get exposed is far different from the reality. I have been reading books about wild life, forest and indigenous people of those lands. There is a great feeling associated with all of these. It is as per Anthony's words, " A Perfect cage for wild animal is an empty cage ". It is all glamorous and a perceived adventure to go on a joy ride sitting in an open top jeep (Which i understand is happening in Thula Thula too). But we should always know the limit and the boundaries while venturing into wilderness. </span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="bkemv-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="bkemv-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="bkemv-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="ab2pd-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="ab2pd-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="ab2pd-0-0" style="font-family: inherit;">Right, coming to the content of the book, this is all about how a herd of rogue elephants turned into a supreme force within Thula Thula and how as a human being, Lawrence Anthony with his rangers and sons of the soil had converted a disaster into a great story. A phone call came to Anthony as mentioned before to take up a herd of 9 elephants, else they will be shot. This was a tough decision for him to make, as already rogue herd would be in a more Violent state, as two elephants were already shot in front of the herd. This news came through to Anthony which had fastened the decision.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="5g0ia-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="5g0ia-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="5g0ia-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="554af-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="554af-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="554af-0-0" style="font-family: inherit;">Elephants are considered to be one of the most intelligent animals to have ever walked this planet. They are wild, intelligent and have huge landscape of Thula Thula to get accustomed. These were all perfect recipe for disaster. This is not definitely like having a cup of coffee in front of a cottage in wilderness soaking in the nature around. But this is an actual work in Wilderness without knowing what can go wrong at which moment? If Lawrence Anthony failed in his efforts of having these giants in Thula Thula, he is not only denting his confidence to run a private game-reserve but also well be letting this rogue but beautiful animals to die a horrible death at the hands of hunters waiting on the other side, with official permission to kill the herd. </span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="a0mhb-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="a0mhb-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="a0mhb-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="ftn3k-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="ftn3k-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="ftn3k-0-0" style="font-family: inherit;">So, this is not a simple 'YES' from Anthony to Maria from EMOA (Elephants Managers and Owners Association). He had to think about loads of things, especially when the Herd was dubbed to be troublesome by Marion. She had also mentioned how intelligent the Matriarch was and She had easily broken the heavy wattage fence in a whisker and taking care of her family! The Bull elephants are usually sent away from the family after certain time period. Bull elephants sometimes who are sent out of various herds will form a family headed by Patriarch. </span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="645tg-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="645tg-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="645tg-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="9fiqi-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="9fiqi-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="9fiqi-0-0" style="font-family: inherit;">Hence after hearing the word "Troublesome", Anthony had gone to an infinite loop inside his mind to make sure 'BOMA' is strong enough to hold the Giants. In the Zulu language, BOMA meant stockade which is electrified for 8000 volts. Little did he know the consequences which he would be facing, when he said "YES' to Marion. Anthony, Francoise and their team had worked relentlessly to construct the fence and all of them were really excited to have elephants in their land after long time. After all, it is elephant's lad. That was the place where once elephants seemed to have roamed in thousands. Now that is what you call a Herd!</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="38ig3-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="38ig3-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="38ig3-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="3dlql-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="3dlql-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="3dlql-0-0" style="font-family: inherit;">After few extensions from Mpumalanga reserve owners, finally the day arrived when the herd was transported in a truck to Thula Thula. From that very moment, the greatest adventure had begun in Thula Thula. So seven elephants were delivered after great efforts. Most certainly this is not a delivery with OTP, but that was a delivery with Death pattern written all over, if not dealt right. Matriarch was named </span><span data-offset-key="3dlql-0-1" style="font-family: inherit; font-style: italic;">Nana</span><span data-offset-key="3dlql-0-2" style="font-family: inherit;">, Second Female in command was named </span><span data-offset-key="3dlql-0-3" style="font-family: inherit; font-style: italic;">Frankie </span><span data-offset-key="3dlql-0-4" style="font-family: inherit;">and 15 year old Adult Bull was named </span><span data-offset-key="3dlql-0-5" style="font-family: inherit; font-style: italic;">Mnumzane</span><span data-offset-key="3dlql-0-6" style="font-family: inherit;"> - Zulu equivalent of 'Sir'. Mnumzane's Mother and Sister were the ones shot before the Herd was delivered in Thula Thula.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="doni9-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="doni9-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="doni9-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="81bki-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="81bki-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="81bki-0-0" style="font-family: inherit;">From that moment, Anthony's responsibility had become multifolds, to make the Herd accept their new home, to safe guard the game reserve project in the post-apartheid era, to get local people's confidence and trust, to make sure that there would be absolutely no trouble to them. So with his trusted aides, David and Ndonga - Anthony had started to pray that the fences hold and Herd should not cross over to the next reserve. Of course, he was not talking about small park but a game reserve of 5000 acres. But these Giants are known to be great Walkers! So next few weeks or months were going to be extremely interesting in the reserve.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="6j2ae-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="6j2ae-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="6j2ae-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="c10gc-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="c10gc-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="c10gc-0-0" style="font-family: inherit;">The word "Interesting" might certainly mean different in Wilderness. That meant things were in a stage just before it gets out of hand. The way we had been looking at these animals, surrounding Nature, Forest are absolutely wrong when compared to how those rangers or an actual conservationist would look at it. Right, Anthony describes elaborately about what happened after the herd was delivered, how many sleepless nights followed, how his trusted Land Rover and Max (Staffordshire Terrier) had started to slowly change things at Thula Thula. He fondly recalled that it was the Elephants who started the communication within and not the other way around as mentioned in the Book Title!</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="3fn1b-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="3fn1b-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="3fn1b-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="4vrrj-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="4vrrj-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="4vrrj-0-0" style="font-family: inherit;">Dreams of BOMA as Elephant proof were slowly melting and in the reserve, it all worked with radio communication - be it a scorching heat or flash floods. </span><span data-offset-key="4vrrj-0-1" style="font-family: inherit; font-style: italic;">"The Elephants have gone. They've broken out of BOMA! They've gone!</span><span data-offset-key="4vrrj-0-2" style="font-family: inherit;">". This time Anthony received the communication at his door front which meant the situation is bit grave. After the Herd had been delivered, they had a constant watch over them and now he had described the then situation like this...</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="blb89-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="blb89-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="blb89-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="129vt-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="129vt-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="129vt-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">"The last foggy vestiges of sleep vaporized like steam. We had to get moving fast. One didn't have to be a genius to grasp that we had a massive crisis on our hands as the Herd was now stampeding towards the border fence. If they broke through the last barrier they would straight into the patchwork of rural homesteads scattered outside Thula Thula. And as any game ranger will attest, a herd of wild elephants on the run in a populated area would be the Conservation equivalent of the Chernobyl disaster". </span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="19sdd-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="19sdd-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="19sdd-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="5nam0-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="5nam0-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="5nam0-0-0" style="font-family: inherit;">After very serious head hunting of Elephants throughout the day and night, along with Chopper help somehow Anthony and his team would spot the Herd. There are pages in this book which explain the seriousness and danger entangled in the search of these times in this bush during the night time. Think about this Pachyderm Giant camouflaged in the bush right in front of us, leave alone the Herd. Isn't this the Conservation equivalent of any biggest disaster we would think of? Anthony and his team would have been wiped out from the face of earth in a matter of minutes without any mercy. That was still a Herd which did not accept Thula Thula as their Territory and did not trust even a single human being.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="5mhii-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="5mhii-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="5mhii-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="8jq1f-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="8jq1f-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="8jq1f-0-0" style="font-family: inherit;">But after this, there were chapters after chapters which explain, how the Herd had settled in Thula Thula, much to the astonishment of everyone. Anthony started to find inscrutable ways to open communication with Nana - The Chief Matriarch of this Herd. Even with Frankie, the second in chief, also with his favorite Mnumzane - The Adult Bull. There were different types of animal encounters / interactions described by Anthony throughout the book. Sometimes they are heart warming, sometimes scary, sometimes ruthless, sometimes explaining the very meaning of Wilderness.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="3flv7-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="3flv7-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="3flv7-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="4t4un-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="4t4un-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="4t4un-0-0" style="font-family: inherit;">But with huge risk over the years Anthony had created an unbreakable bond with almost all members of the Herd. Again, hey this is not a story about the pets. It is a chain of events about the Wild Giants. So it is an experience which needs to be taken in and understand the very nature of how it had happened over the years. Once Francoise and Anthony would be on the Quad bike and driving straight on to the Herd, near Nseleni river path. </span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="dou73-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="dou73-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="dou73-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="9ui3k-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="9ui3k-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="9ui3k-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">"I then stood up on the bike to face Frankie who was now directly coming at us - fast, furious and deadly. Clive Walker, the famous African game ranger, describes the experience superbly in his book - Signs of the Wild. 'An Elephant charge is accompanied by the sound of screaming demons. Except perhaps for the prospect of Imminent hanging, there is nothing that serves to concentrate the mind more wonderfully."</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="b4k55-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="b4k55-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="b4k55-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="8tokv-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="8tokv-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="8tokv-0-0" style="font-family: inherit;">Somehow this couple survived the charge of Frankie that day. Anthony discovered that amidst of those merciless moments between the current life and future death - he might have shouted, </span><span data-offset-key="8tokv-0-1" style="font-family: inherit; font-style: italic;">" Hey Frankie, stop its me, its me "</span><span data-offset-key="8tokv-0-2" style="font-family: inherit;">. Of course Frankie understood it was Anthony there and converted a rage filled real charge to a Mock charge at them and English is not the language understood by Elephants certainly! It took years for Anthony to have that bond established with the Herd. I felt that it is not either Black magic stuff for us to dismiss this outright or something which be proven readily on paper and equate it to what was happening at Thula Thula.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="drc2b-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="drc2b-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="drc2b-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="9ukg5-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="9ukg5-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="9ukg5-0-0" style="font-family: inherit;">And over the chapters, He had explained lot of things about African Wilderness, Elephant's ability to communicate through their stomach rumblings, Venomous reptiles, Big cats, His decision to put down one of these beasts which he had probably regretted until his death, his love for his wife, his love for the game reserve, his contradictions with Zulu locals, Methods they had used to protect poaching, New Rhino induction into the reserve, their brave pet dogs and life of a real wild life enthusiast who longed to conserve the reserve and thereby conserving many things in the Ecosystem.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="ctq5r-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="ctq5r-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="ctq5r-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="40q9m-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="40q9m-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="40q9m-0-0" style="font-family: inherit;">After reading this book, I really understood the respect & boundaries which always need to be present between Humans and wild lives. We sometimes think, everything can be achieved and tamed! To understand the context of Wilderness, I think these are first of the few things, we need to let go. It is only because we had invaded their territories we get it back!</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="9ots2-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="9ots2-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="9ots2-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="2vi69-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="2vi69-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="2vi69-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">"The African Wilderness is merciless and to survive you need every genetic advantage you can muster. Consequently almost all animals have excellent night vision enhanced by a reflective membrane behind iris, which catches even distant star light and magnifies it. This membrane is why their eyes reflect so brightly in the dark when a light is shined at them. The big cats apparently have the best night vision but all the species rely on the acute eyesight either to hunt or escape the predators of night.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="24cml-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="24cml-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="24cml-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="40ldq-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="40ldq-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="40ldq-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">Well, Not all the species. There's a notable exception; the planet's most dominant creature is completely blind". That is us!!!</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="21ooj-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="21ooj-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="21ooj-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="boo2h-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="boo2h-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="boo2h-0-0" style="font-family: inherit;">So this book is a treat for those who love the adventure of Wilderness in its own realistic sense. This book has explained the journey of a Conservationist whose struggle to save the reserve, the Herd, Himself and people surrounding him. But what has happened to the indigenous people there and the other side of the story still remains to be known. After his death, the curious Thula Thula Herd has become famous for them mourning his death by coming to his home often which is inside the Game-reserve itself. Whatever said, he himself had mentioned in this book, these Pachyderm Giants must not get to trust the humans and it is best for them to be left in its Wilderness. I may as well read it's second part (</span><span data-offset-key="boo2h-0-1" style="font-family: inherit; font-style: italic;">An Elephant in My Kitchen</span><span data-offset-key="boo2h-0-2" style="font-family: inherit;">) which is from the point of view of Francoise, his wife - on how she fought to keep everything intact after her husband's death. A very interesting read overall - The Elephant Whisperer. Do Read it when you find time. </span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="5ng3l-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="5ng3l-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-CKoj_MDnuuM/X7_G4SYWdPI/AAAAAAAA2BY/1K0v39s0pu09wN6UjycVJmJQ6jUtfVTzwCLcBGAsYHQ/s2048/Elephant.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1440" height="640" src="https://1.bp.blogspot.com/-CKoj_MDnuuM/X7_G4SYWdPI/AAAAAAAA2BY/1K0v39s0pu09wN6UjycVJmJQ6jUtfVTzwCLcBGAsYHQ/w450-h640/Elephant.jpg" width="450" /></a></div><br /><span data-offset-key="5ng3l-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="78bpg" data-offset-key="clfmk-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"></div>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-2320149545444881512020-11-20T20:16:00.002+05:302020-11-20T20:16:41.557+05:30 பிரமிள் - தேர்ந்தெடுக்கப்பட்ட கவிதைகள்.<p><span style="background-color: white; color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem;">பொதுவாக கவிதை என்பது எப்போதும் ஓர் மாயத் துள்ளலை உள்ளத்திற்கு அள்ளிக் கொடுக்கும். கவிதைகள் பல முறை உண்மைகளை அள்ளித் தெளிக்கும். பல முறை உவமைகளோடு பயணிக்கும். நான் தேர்ந்த கவிதை வாசகனா என்றால், என்னால் இல்லை என்பதைத் தான் சொல்ல முடிந்தது. கவிதைகளில், கவிஞர்களைப் பொறுத்து பல அடுக்குகள் இருக்கும். அதைத் தேர்ந்த வாசகர்களால் எப்போதும் சட்டென்று இனங்கண்டு கொள்ள முடியும். அதன் காரணமாகவே சில நாட்களாக புத்தக வரிசையில் இருந்த பிரமிள் அவர்களின் தேர்ந்தெடுக்கப்பட்ட கவிதைத் தொகுப்பை வாசிக்காமல் வைத்திருந்தேன்.</span></p><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;">சரி படித்துப் பாப்போம் என்று வாசிக்கத் தொடங்கினேன். கவிதைக்கான இலக்கணமோ, அதில் இருக்கும் படிமங்களோ அதிகம் தெரியாத படியால், அவரின் கவிதைகளைப் புரிந்து கொள்ளத் திணறினேன் என்பது உண்மை. ஆனால் பக்கங்கள் செல்ல செல்ல அவரின் கவிதை வடிவங்கள் புரிய ஆரம்பித்தன. சில வார்த்தைக்கான அர்த்தங்களைத் தேடி அறிந்து கொண்டேன். தருமு சிவராம் என்ற இயற்பெயர் கொண்ட பிரமிள் அவர்களின் கவிதைகளைப் புரிந்து கொள்வதில் சிரமம் இருப்பினும், ஆன்மிகம், அறிவியில், சுயசாடல் என்பன போன்ற அடுக்குகளில் அவரது கவிதைகள் என்னில் வளரத்தொடங்கின.</span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;">சிலக்கவிதைகளை மீண்டும் மீண்டும் வாசித்தேன். சிலக்கவிதைகள் சட்டென படித்தவுடன் விளங்கின. சிலக்கவிதைகளை வாசித்தவுடன் "எட என்னமா யோசிச்சிருக்கார்" எனத் தோன்றியது. சிலக்கவிதைகள் பல வாசிப்புகளுக்கு பின்னும் எனக்கு சிரமமாய் இருந்தது. ஆனால் இவரது கவிதையின் மொழி அழகானது. ஒரே மூச்சில் படித்து முடிக்கக்கூடிய வரிகள் அவற்றில் உண்டு. கவிதைகள் எல்லாம் அழகுதான். "உன் பாதம் பட்ட இடத்தில நான் சாதம் போட்டு சாப்பிடுவேன்" என்பன போன்றவற்றை மட்டும் சொல்லவில்லை! ஒவ்வொரு கவிதையும் ஒவ்வொரு விதத்தில் ஈர்த்து படிப்பவரின் மனதில் ஆழமாய் அழகாய் நிற்க வேண்டும் என்று நினைக்கிறேன். இன்னும் பல ஜாம்பவான்களின் உலகம் இது.</span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;">இன்னொன்றையும் முக்கியமாக சொல்ல வேண்டும். இந்த கவிதைகளைத் தொகுத்த சுகுமாரன் அவர்களுக்கும் யுவன் சந்திரசேகர் அவர்களுக்கும் நடைபெற்ற உரையாடல் இந்த புத்தகத்தின் கடைசியில் இடம் பெற்றிருக்கிறது. அது படித்ததில், பிரமிளின் கவிதைகளின் பல இடங்களை புரிந்து கொள்ள இயன்றது. ஓ, இதைத்தான் சொல்ல வந்திருக்கிறாரா? என்ற தருணங்களிலும் சரி, அட என் புரிதல் சரிதான் என்பதான தருணங்களும் சரி, இரண்டு தொட்டுக்கொள்ளாத நேர்கோடுகளாய் பயணப்பட்டதுதான் வியப்பாக இருந்தது. நிறைய வாசிக்க வேண்டும்! அதற்கான தொடக்க புள்ளியெனவே இதை நான் பார்க்கிறேன்.</span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;">என்னை மிகவும் ஈர்த்த அல்லது பாதித்த அல்லது புரிந்த கவிதைகளை பகிர்ந்து கொள்கிறேன்.</span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;">வானத்தின் முடிவில்லாத வெளியையும், அதில் எங்கும் சுற்றி திரியும் காற்றையும், அதில் அங்கமென பறந்து திரியும் ஒரு பறவையையும் மையமென வைத்து அவர் எழுதிய கவிதை "காவியம்".</span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>"சிறகிலிருந்து பிரிந்த</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>இறகு ஒன்று</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>காற்றின்</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>தீராத பக்கங்களில்</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>ஒரு பறவையின் வாழ்வை</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>எழுதிச் செல்கிறது"</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;">இப்படி ஒரு சொல்லாடல். இறகுக்கும், பறவைக்கும் காற்றுக்குமான மையப்புள்ளி தான் காற்றின் வெளியில் பறவையின் வாழ்வை எழுதுவதாக ஒப்பீடு. கவிதை என்பது என்ன மாதிரியான மனநிலையில் எழுதுவது, என்ன விளக்கங்களை உணர்ந்து கொள்வது என்பதையெல்லாம் தாண்டி, அந்த கவிதையின் உண்மை வெளிப்படும் தருணங்களைத் தான் மாய துள்ளலாய் உணர்கிறேன்!</span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;">"பாலை", என்றொரு கவிதையில் பிரம்மாண்டத்தின் மத்தியில் கூட, தேடல்கள் எப்போதும் மறைந்து இருக்கும் என்றும். அதை உணர்ந்து கொள்ள, அதை தேடி அடைகின்ற மனநிலை மட்டுமே வேண்டும் என்று சொல்வதாக தோன்றுகிறது.</span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>"பார்த்த இடமெங்கும்</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>கண் குளிரும்</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>பொன் மணல்</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>என் பாதம் பதித்து</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>நடக்கும்</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>இடத்தில் மட்டும்</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>நிழல் தேடி</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>என்னோடு அலைந்து</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>எரிகிறது</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>ஒரு பிடி நிலம்"</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;">இப்படியாக சில நேரத்தில் மகிழ்ந்தும், புரியாத கவிதைகைளை படிக்கையில், ஏன் வாசிப்பின் எல்லையை விரிவுபடுத்தாமல் இருந்தோமென்றும் நினைத்துக் கொண்டே கவிதைகளில் பயணப்பட்டேன். பல இடங்களில் சுருக்கென தைக்கும் கேள்விகளை கேட்கிறார். முன்னரே சொன்ன சுயசாடல்களும் நிறைந்துள்ளது.</span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;">ஆனால் இன்னும் ஆழமாய் வாசித்துப் பிரமிளின் உலகைக் கண்டு கொள்ள முனைய வேண்டும் என்று எண்ணிக்கொண்டேன். இன்னும் பல கவிதைகள் என்னை கட்டிப்போட்ட படியும், சில கவிதைகள் என்ன சுட்டுப்போட்ட படியும் கழிந்தன. <span style="font-family: inherit;"><i>அருவுருவம், தாசி, நிகழ மறுத்த அற்புதம்</i></span> போன்ற கவிதைகள் நம்மை இழுத்துப் போடுகின்றன அந்த மாய உலகில். ஈழத்தின் பாடுகளையும் சில கவிதைகளில் காட்டியுள்ளார்.</span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;">"பிறவாத கவிதை" என்ற கவிதையில் அவர் தன்னையே சாடிக் கொள்வதாய் பார்க்கிறேன். பிறவாத பிள்ளையாய், இதயத்துக்குள் புழுவாய் நெளிந்து கிடப்பினும் வர மறுக்கும் அந்த கவிதை ஒரு சுயசாடல் இல்லையா?</span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>"மீண்டும் மீண்டும்</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>நோக்காடு வந்ததும்</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>பிள்ளை பிறக்கவில்லை</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>'வாடா' என்றழைத்த</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>ரிஷித்தகப்பன் குரலுக்கும்</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>சுகப்பிரம்மமாக</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>வந்துதிக்கவில்லை</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>இதயத்தின்</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>பட்டுத் துரும்புக்</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>கூட்டுக்குள்</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>புழுவாய் நெளிந்து</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>கிடக்கிறது இது.</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>துரும்பென்ன தூணென்ன?</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>கூவி அழைத்ததுடன்</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>கல்த்தூண்</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>அசுர சேனை அக்குரேணி ஆயிரத்தோடு</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>ஹிரண்யக் கொடுநெஞ்சம்</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>பிரகலாத தாபம்</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>மூன்றையும்</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>ஒரே கணத்தில்</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>கிழித்து</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>காலத் துரும்பை, எற்றி எடுத்து, எரித்து நீறாக்கி</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>நிற்க வேண்டாமா, கவிதை?"</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;">இதில் அக்குரோணி என்பது மிகப்பெரும் சேனையை குறிக்கிறது. எங்கேயோ வாசித்திருக்கிறோம் இதை என்று யோசித்தும், தேடியும் பார்த்ததில் உபபாண்டவம் புத்தகத்தில் எஸ்.ரா அவர்கள் இதைப் பற்றி சொன்னதை தேடி வாசித்தேன்.</span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>"ஒரு தேர், ஒரு யானை, மூன்று குதிரை, ஐந்து காலாள் அடங்கியது ஒரு பத்தி.</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>மூன்று பத்திகள் ஒரு சேனாமுகம்,</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>மூன்று சேனாமுகம் ஒரு குல்மம்,</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>மூன்று குல்மம் ஒரு கணம்,</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>மூன்று கணம் ஒரு வாகினி,</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>மூன்று வாகினி ஒரு பிடுதினை,</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>மூன்று பிடுதினை ஒரு சமு,</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>மூன்று சமு ஒரு அணிகினி,</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>பத்து அணிகினி ஒரு அக்குரோணி.</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><span style="font-family: inherit;"><i>இதன்படி ஒரு அக்குரோணியில் 21,870 தேர்களும், 21,870 யானைகளும், 65,610 குதிரைகளும், 1,09,350 காலாட்களும் இருக்கும்."</i></span></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"></span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;">இப்போது மீண்டும் அந்த கவிதையை ஒரே மூச்சில் வாசியுங்கள். பற்பல எண்ணக் கூற்றின் வெளிப்பாடும், அவரின் சாடலும் விளங்கும். இப்படி இது ஒரு அருமையான தொகுப்பு. இதை தொகுத்து வாசக வெளிக்கு கொடுத்த சுகுமாரன் அவர்களின் வார்த்தைகள் மெய்யாக வேண்டும்.இன்னும் நிறைய இவரின் கவிதைகள் வாசிக்கப்பட்டு, பேசப்பட வேண்டும். படித்துப்பாருங்கள்...</span></div><div class="bi6gxh9e" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-fFpS2fK18Vg/X7fWvY-NhiI/AAAAAAAA19Y/bStlvB2zmUwYM0z1Ce-ogqNh1vaXQKtPwCLcBGAsYHQ/s2048/piramil.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1387" height="640" src="https://1.bp.blogspot.com/-fFpS2fK18Vg/X7fWvY-NhiI/AAAAAAAA19Y/bStlvB2zmUwYM0z1Ce-ogqNh1vaXQKtPwCLcBGAsYHQ/w434-h640/piramil.jpg" width="434" /></a></div><br /><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" style="color: var(--primary-text); font-family: inherit; font-size: 0.9375rem; line-height: 1.3333; max-width: 100%; min-width: 0px; overflow-wrap: break-word; word-break: break-word;"><br /></span></div>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-90300054900918580142020-11-14T21:00:00.003+05:302020-11-14T21:00:38.350+05:30 அணிலாடும் முன்றில்<p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;">நா.முத்துக்குமார் அவர்களை பாடலாசிரியராக தான் அறிந்திருக்கிறேன். அவரது இறப்பு ஏனோ பெரிய பாதிப்பை ஏற்படுத்தியது. அப்போதிலிருந்து அவரது நூல்களைப் படிக்க வேண்டும் என்று காத்திருந்து, முதல் புத்தகமாக வாசித்தது அணிலாடும் முன்றில். இந்த நூலின் அணிந்துரையே, புத்தகப் பக்கங்களை வேகமாகப் படிக்கத் தூண்டுகோளென இருந்தது. வண்ணதாசன் அவர்கள் அனுபவித்து ஓர் கடிதம் போன்று எழுதியிருந்த அணிந்துரையில் சொற்களின் விதைகளே , இந்த அணிலாடும் முன்றில் நூலின் சாகுபடி எத்தகையது என்பதற்கான சாட்சி. </span></p><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="bh8ma-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="bh8ma-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span style="font-family: inherit;">இவர் இவ்வளவு நேசிக்கப்படுவதின் காரணம் மெல்லப் புரியத்தொடங்குகிறது. அவரின் சொற்கள் வாழ்வின் அடர்தியிலிருந்து பறிக்கப்பட்ட பூக்கள். இதை எனக்கு ஒரு தொடக்கமாகவே பார்க்கிறேன். இவரின் நூல்களை இனித் தேடி தேடி வாசிக்க வேண்டும். அப்படிப்பட்ட மொழி முத்துக்குமார் அவர்களுடைய மொழி. குடும்பம் என்ற ஒற்றை சொல்லில் எவ்வளவு பெரிய உறவுகளின் சங்கிலிப்பிணைப்பு இருக்கிறது என்பதை மீள் நினைவு படுத்தும் நூல் இது. </span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="73l08-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="73l08-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span style="font-family: inherit;"><br /></span></div><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="73l08-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span style="font-family: inherit;">பொதுவாக புத்தகங்கள் வாசிக்கும் பொழுதில், பக்க எண்களை குறித்து வாசிக்கும் வழக்கம் உண்டு. ஆனால் இந்த அணிலாடிய முன்றிலின் முன் அமர்ந்து, எல்லா உறவுகளின் நினைவுகளையும் பருகியதில், ஒரு பக்கத்தின் எண்ணைக் கூட குறித்து வைக்கவில்லை. நா. முத்துக்குமார் அவர்கள் தன்னுடைய முன்னுரையில் சொல்லியிருக்கிற கவிதையில் மெய்மறந்து மெல்ல புத்தகத்துக்குள் பயணப்பட்டேன். </span></div><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="73l08-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span style="font-family: inherit;"><br /></span></div><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="73l08-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span style="font-family: inherit;">தொடங்கிய உறவில் ஆரம்பித்து அவரின் இறுதி உறவில் முடித்திருப்பதை படிக்கும் போது, இது என்ன எல்லா காலத்தையும் உணர்ந்தவரின் எழுத்தா? என்ற கேள்வி மேலெழாமல் இல்லை. மிக இளம் வயதில் அவரை விட்டுப் போன அம்மாவில் தொடங்கி, அவர் இளம் வயதில் விட்டுப்போன அவரது மகனுக்கான கடிதத்தில் முடிகிறது புத்தகம். சிலரின் எழுத்துக்கள் மட்டுமே நிகழ்ந்த தருணங்களை அப்படியே ஒரு வாசகனுக்கு கடத்தும். அப்படிப்பட்ட எழுத்து இவருடையது. கவிதையா? கட்டுரையா? என்ற புரிதலைத் தாண்டி ஒவ்வொரு உறவின் மேன்மையையும், சிக்கல்களையும் அவர் சொல்லியிருக்கும் விதம் - கண்டிப்பாய் ஒரு துளி கண்ணீரையாவது சிந்த வைக்கும். </span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="avgcv-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="avgcv-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="avgcv-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="bnkhu-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="bnkhu-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="bnkhu-0-0" style="font-family: inherit;">இதைத்தாண்டி நம் உறவுகளின் கடந்த கால பயணத்தின் அச்சுகளை, அதன் தடங்களை மனதின் வேருக்கு கொண்டு வந்தித்திருப்பதுதான் அவர் எழுத்தின் வெற்றியென நம்புகிறேன். ஒரு துளி கண்ணீர் என்பது ஒரு சோற்றுப் பதமென சொன்னது. பலரும் இந்த நூலின் முடிவில், உறவுகளின் தொலைந்த முகங்களையும், இழந்த தொடர்பு எண்களையும் மீண்டும் தேடி சென்று இருப்பர் என்பது நிச்சயம். நானும் அப்படி ஒரு பயணப்பட்டேன். ஆம், பழையன கழித்தல் என்பது எல்லாவற்றுக்கும் பொருந்தாத தொடரென்பதை, நீரில்லாத ஆற்றில் கூட சிறு நீர் சில இடங்களில் ஊறிக் கிடைக்கும் நீர் போல, உறவுகளின் நினைவுகள் மீண்டு வருகின்றன. </span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="6bpiv-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="6bpiv-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="6bpiv-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="98eja-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="98eja-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="98eja-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">"மாக்சிம் கார்க்கியின் 'தாய்' தொடங்கி, மார்க் வெஸ்ஸின் 'எலந்தரா' வரை; பட்டினத்தார் மூடிய தீயில் தொடங்கி, புதுமைப்பித்தனின் 'சிற்றன்னை' வரை; காலையிலும் இலக்கியத்திலும் நான் காணும் தரிசனங்கள் உன் அகம் தானே அன்னையே!</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="di2j4-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="di2j4-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="di2j4-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="8jibj-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="8jibj-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="8jibj-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">நீ எப்படி இறக்க முடியும்?</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="en8e5-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="en8e5-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="en8e5-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="7jon2-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="7jon2-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="7jon2-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">உன்னுள் கருவாகி, உனக்குள் உருவான சின்னஞ்சிறு செடி நான். மண்ணுள் நான் வீழ்ந்து மெல்ல உதிரும் வரை என்னுள்... நீ வாழ்வாய்! "</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="dg59i-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="dg59i-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="dg59i-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="ecfu4-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="ecfu4-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="ecfu4-0-0" style="font-family: inherit;">உங்கள் தாயின் நினைவுகளையும் உன்னோடு கொண்டு சென்று விட்டீர்கள் இப்போது. இப்படி அத்தனை உறவுகளையும் கண் முன் கொண்டு வந்து, கண்ணீர் திரையிட்டு மறைத்தல் எவ்வகையில் நியாயம் என்றே புரியவில்லை. அதுவும் ஒவ்வொரு உறவையும் பற்றி எழுதும் முன்னர் ஒரு சிறு அறிமுகக்கவிதையோ அல்லது சில அறிமுக வரிகளோ இருக்கிறது. புத்தகம் முழுவதையும் மிகவும் சிலாகித்துப் படித்தேன்.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="10t64-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="10t64-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="10t64-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="ds3lm-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="ds3lm-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="ds3lm-0-0" style="font-family: inherit;">அக்கா என்று சொன்னாலே நினைவுக்கு வரும் ரெகார்ட் நோட்டுகளை நீங்களும் மறக்காமல் தொட்டு சென்றிருக்கிறீர்கள்.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="9mjj2-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="9mjj2-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="9mjj2-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="dvk8v-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="dvk8v-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="dvk8v-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">"ஓவியம் வரைவதில் அந்த அக்காவுக்கு அவ்வளவு ஆர்வம். என் ஜூவாலஜி ரெக்கார்ட் நோட்டில் உள்ள படங்களை எல்லாம் வரைந்து கொடுத்தது அந்த அக்காதான். அது தவளை வரைந்தால், அதன் கால்களில் குளக்கரையின் சேறு இருக்கும். அவ்வளவு துள்ளியமும் ரசனையும் கொண்ட படங்கள் அவை".</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="d92or-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="d92or-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="d92or-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="1rjrc-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="1rjrc-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="1rjrc-0-0" style="font-family: inherit;">அம்மா, அப்பா, அக்கா, தம்பி, ஆயா, தாய்மாமன், அத்தை, தாத்தா, சித்தி, அண்ணன், தங்கை, பங்காளிகள், பெரியம்மா, மாமன்கள், முறைப்பெண்கள், சித்தப்பா, அண்ணி, மைத்துனன், மனைவி, மகன் என்ற உறவுத் தோட்டத்தின் அத்தனை ஆல விழுதுகளைப் பற்றியும் எழுதியவர் ஏனோ மாமனார், மாமியாருக்கு அத்தியாயங்கள் ஒதுக்கவில்லை என்றால் ஓர் காரணம் இருக்கும் என்று நினைக்கிறேன்.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="66f7t-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="66f7t-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="66f7t-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="2mcg6-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="2mcg6-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="2mcg6-0-0" style="font-family: inherit;">இவரது எழுத்தைப் பற்றி சொல்லிக்கொண்டே இருக்க வேண்டும். இவரது புத்தகங்களை படித்துக்கொண்டே இருக்க வேண்டும் என்கிற மனநிலையின் உச்சத்தில் தான் இந்த புத்தகத்தை வாசித்து முடித்தேன். </span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="a0mv9-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="a0mv9-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="a0mv9-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="1lb0r-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="1lb0r-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="1lb0r-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">"பெரிய அதைத்தான் தனக்குப் பின் இருந்த தங்கைகளையும், தம்பியையும் படிக்க வைத்துத் திருமணங்கள் செய்து வைத்தது. காதலைக் கொடுத்த திருமணம் அத்தைக்கு குழந்தையைக் கொடுக்கவில்லை. நான் பிறந்த போது என்னைத் தத்து எடுத்துக் கொள்ளப் போவதாக அம்மாவிடம் கேட்டதாம். தலைச்சம் பிள்ளையை யாராவது தத்துக் கொடுப்பாங்களா என்று அம்மா மறுத்து விட்டதாம். அம்மா இறந்து 15 வருடங்கள் கழித்து , முக்கிய சேவகியாகப் பணியாற்றி, பணி ஓய்வின் போது அப்பாவின் அனுமதியுடன் அத்தை என்னை சுவீகாரப் பிள்ளையாகத் தத்து எடுத்துக் கொண்டது. பக்கத்துக்கு தோட்டத்துக்கும் சேர்த்துப் பூக்கும் ரோஜாவாக நான் மாறினாலும், வேரையும் வேரடி மண்ணையும் யார் மாற்ற முடியும்."</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="cr6c8-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="cr6c8-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="cr6c8-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="a0pjk-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="a0pjk-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="a0pjk-0-0" style="font-family: inherit;">இப்படியாகப் பயணப் படுகையில் ஒரு முறைப்பெண் கூட இல்லாத இளம்வயதில் மாமன்களையும், அத்தைகளையும் மனதுக்குள் வைதது நினைவுக்கு வந்து சற்று புன்முறுவலுடன் அப்பக்கங்களை கடந்து சென்றேன். </span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="7f6oq-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="7f6oq-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="7f6oq-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="cedhk-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="cedhk-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="cedhk-0-0" style="font-family: inherit;">இவ்வளவு அனைத்தையும் ரசித்து ரசித்து நீங்கள் எழுதியதால் தானோ என்னவோ, உங்களின் எழுத்துக்களை அருகில் இருந்து ரசித்து வாசிக்க, மரணம் சிறிது கூட காத்திராமல் உங்களை வேகமாய் அழைத்துக்கொண்டது போலும்...</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="76pod-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="76pod-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="76pod-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="9tnhc-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="9tnhc-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="9tnhc-0-0" style="font-family: inherit;">படித்துப்பாருங்கள் அந்த அணிலாடிய முன்றிலை....</span></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-GAOxJ3gqgv0/X6_4Dx2OAtI/AAAAAAAA16Q/fvI9VljY-r4o-68mPALXJZbEdmDQmf8PwCLcBGAsYHQ/s2048/anil.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1427" height="640" src="https://1.bp.blogspot.com/-GAOxJ3gqgv0/X6_4Dx2OAtI/AAAAAAAA16Q/fvI9VljY-r4o-68mPALXJZbEdmDQmf8PwCLcBGAsYHQ/w446-h640/anil.jpg" width="446" /></a></div><br /><span data-offset-key="9tnhc-0-0" style="font-family: inherit;"><br /></span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="9oldo" data-offset-key="9f2dc-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"></div>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-11343587773147146232020-11-07T12:46:00.007+05:302020-11-07T12:46:59.729+05:30 கானகன்<p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;">லக்ஷ்மி சரவணகுமார் அவர்களின் எழுத்தில் இது எனக்கு இரண்டாவது நாவல். முதல் நாவல் உப்பு நாய்கள். அந்த நாவலுடைய களம், சென்னையின் இருட்டான யாரும் தொடத் தயங்குகிற விஷயங்களை மையமாக வைத்து எழுதப்பட்ட விறுவிறுப்பான கதை. பொதுவாக என் புத்தக வாசிப்புக்கான தேர்ந்தெடுப்புகள், ஒற்றை வரியை வைத்தோ, எங்காவது காதில் கேட்ட அறிமுகங்கள் வைத்தே அமையும். அந்தப் புத்தகத்தைப் பற்றி அதிகம் தெரிந்து கொள்ளாமல் படிக்கவே பிடிக்கும். அந்த வரிசையில் எப்படியோ கானகன் பற்றித் தெரிய வந்தது. வெகு சில புத்தங்கள் மட்டுமே முழுவதும் தெரிந்து கொண்டு படிப்பேன்.</span></p><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="e4cgp-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="e4cgp-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="e4cgp-0-0" style="font-family: inherit;">முதல் பக்கத்தைப் புரட்டிய போதுதான் விருது பெற்ற புத்தகமென்றே தெரிய வந்தது. சரி ஒரு புத்தகம் அவருடையது வாசித்தோம், இந்த புத்தகம் எப்படி இருக்கும் என்பதைப் பற்றிப் பெரிதும் யோசிக்காமல், புத்தகத்தை மெதுவாக வாசிக்கத் தொடங்கினேன். முதல் இரண்டு பக்கங்கள் தாண்டும் முன்னர், இந்த புத்தகம் என்னை வாசிக்க வைக்கப் போகிறது, நான் அதன் பின்னே பயணிக்கப் போகிறேன் என்பது விளங்கிவிட்டது. தங்கப்பன் என்ற ஆளுமையின் வேட்டைக்களமும், அன்சாரி அமைத்த பரணும், அங்கே இருந்த சுனையும், தங்கப்பனின் உயிரின் மூச்சாய் தோளில் கிடந்து பல உயிர்களின் மூச்சை நிறுத்திய துப்பாக்கியும் போதும் இந்த புத்தகம் எப்படியிருக்கும் என்பதை புரிந்து கொள்ள.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="2ndgm-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="2ndgm-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="2ndgm-0-0" style="font-family: inherit;">விடுமுறை என்பதால் ஒரே நாளில் படித்துத் தீர்த்தேன். வேகமாய் இழுத்து சென்றது புத்தகம், பின்னே சென்றேன் அவ்வளவுதான். புரியவில்லை, மெதுவாக ரசித்து படிப்பது ஒரு வகை வாசிப்பு போதை என்றால், வேகமாய் படித்து தீர்ப்பது இன்னுமொரு வகையான போதை என்றே நினைக்கிறேன். காட்டின் ஆன்மாவை விரும்பி, அங்கே உள்ள அனைத்து உயிர்களையும் பேருயிராய் மதித்து, காட்டை பாதுகாக்க நினைக்கும் அந்த பளிச்சியம்மாவின் பிள்ளையாய் திரிந்து அலைகிறான் கானகன். புனைவு என்பதைத் தாண்டி, இந்த புத்தகம் பேசும் காட்டின் நீதி, காட்டின் அநீதி, காட்டின் ஆன்மாக்கள், பளியர் குடி மக்களின் வழக்கங்கள், அவர்களைக் காக்கும் பளிச்சி என்ற அனைத்துமே காட்டின் மிகப்பெரும் அம்சங்களாகவே எனக்குத் தோன்றுகிறது. மிகுந்த உழைப்பு இந்த புத்தகத்துக்கு பின் இருப்பது புரிகிறது. 256 ஆவது பக்கத்தை முடித்து புத்தகத்தை மூடி வைத்து, அந்த அகமலைக் காட்டைத் தாண்டி வர சில மணி நேரங்கள் எடுத்துக் கொண்டேன்.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="7j2ct-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="7j2ct-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="7j2ct-0-0" style="font-family: inherit;">வேகமாகவும், பேராசையுடனும் காடுகள் அழிக்கப்படும் நிலையில், காட்டையும் அதன் உயிர்களாகிய அனைத்தையும் காத்து நிற்கின்ற மக்களையே, காட்டையும் அதன் உயிர்களையும் அளிப்பவர்களாய் சித்தரித்து எப்படி கொஞ்சம் கொஞ்சமாய், சுரண்டி எடுக்கப்படுகிறது என்பதையும் உச்சந்தலை ஆணி அறைதல் போல் சொல்லியிருக்கிறார் எழுத்தாளர். இந்த பக்கங்களின் மூலம் சூழலியல் சார்ந்த மிக முக்கியமான தர்க்கங்களையும், அதில் உள்ள நியாயங்களையும் சற்று உரக்கவே கூறியுள்ளார். இந்த கதையின் கரு என்று சொன்னால் அது புலி வேட்டையில் தொடங்கி, புலியின் வேட்டையில் முடியும் என்பதாக சொல்லப்பட்டிருக்கும். ஆனால் என்னைப் பொறுத்த வரையில் அது இல்லை கதை. புலி வேட்டைக்கு, புலியின் வேட்டைக்கும் இடையே நடக்கும் காட்டின் கதறல்களும், மனிதர்களின் பேராசையும், பளிச்சியின் உக்கிரமும், யார் அந்த காட்டின் உண்மையான கருமாண்டி, காட்டாளன், யார் அந்த காட்டின் காவலன், உயிர்களின் காதலன், மரங்களையும் சருகுகளையும் கூட நேசிக்கத் தெரிந்த உயிர் யார் போன்ற கேள்விகளின் விடைகளே இந்தப் புத்தகத்தின் உயிர் நாடி.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="cjp8d-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="cjp8d-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="cjp8d-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">ஒரு புத்தகத்தைப் பற்றி, எழுதும் போதான சிக்கல், எதை விடுவது என்பதும், எதை விடமால் எழுதிட வேண்டும் என்பதே.</span><span data-offset-key="cjp8d-0-1" style="font-family: inherit;"> ஆனால் இந்த புத்தகத்தைப் பற்றி மட்டும், முடிந்த அளவுக்கு கதையை சொல்லிடாமல் அனைத்தையும் எழுதி விடத்தான் நினைக்கிறேன். பார்ப்போம் எந்த அளவுக்கு அந்த பாதையில் பயணிக்க முடிவெடுத்ததைக் காப்பாற்றி செல்ல முடியுமென்று!</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="e94d4-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="e94d4-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="e94d4-0-0" style="font-family: inherit;">மிகப் பெரிய வேட்டைக்காரன் என்று சுற்றுப்பட்ட, 30 பளியக் குடிக்கான காடுகள் இருந்த இடத்தில் பெயரெடுத்தவன் தங்கப்பன். பொதுவாக பளியர் இன மக்கள் உணவுக்கு வேட்டையாடுவதை பெரிதாக எடுத்துக் கொள்வதில்லை. அவர்களின் வாழ்வும், காட்டின் விலங்குகள் போலவே இருந்தது. தேவைக்கு அதிகமாக அவர்கள் எடுத்துக் கொள்வதுமில்லை, கொன்று குவிப்பதுமில்லை. தங்கப்பன் பளியர்குடியின் அங்கமானவன் அல்ல. ஆனால் அவன் மிகச் சிறந்த வேட்டைக்காரன். காட்டை அங்குலம் அங்குலமாக அளந்து, தெரிந்து வைத்திருந்த கருமாண்டி.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="fmjif-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="fmjif-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="fmjif-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">"எல்லாக் காட்டுக்கும் ஒரு ஒடம்பு இருக்கு, மனுஷ உடம்புக்கு இருக்கற எல்லா உறுப்பையும் மாதிரி அதுக்கும் உடலுறுப்பு இருக்கு... மனுஷனுக்குனு ஆதாரமா ஒரு உசுரு இருக்கிற மாதிரி அதுக்கும் இரு உசுரு இருக்கு... காட்டுக்குள்ள காலு வெச்சு நடக்கறப்போ எல்லாம் யாரோ ஒருத்தரோட ஒடம்புல கால வெச்சு நடக்கறோங்கற கவனத்தோட நட... காடு செலசமயம் தேவத... செலசமயம் மோகினி, செலசமயம் பிசாசு... எப்ப என்னவா இருக்கும்னு தெரியாது".</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="3u4s4-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="3u4s4-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="3u4s4-0-0" style="font-family: inherit;">தங்கப்பனுக்கு அவனுடைய அப்பன் சொன்ன அறிவுரை இது. தங்கப்பனும் என்றைக்கும் தேவையில்லாத வேட்டைகளை செய்ததில்லை. காட்டுக் கோழிகளையும், கருங்குரங்குகளையும் மட்டும் உணவிற்கு வேட்டையாடுவான். அவன் வைக்கின்ற குறி, துப்பாக்கி பிடிக்கின்ற லாவகம், அவனது வாழ்க்கை முறை, சுற்று வட்டார மக்களின் நாயகனாய் தெரிவது போன்ற விஷயங்களில் ஈர்க்கப்பட்டு, மூன்று மனைவிகள் இருந்தனர். மாரி, சகாயராணி மற்றும் செல்லாயி. செல்லாயி பளியர்குடியின் ஒரு பளிச்சி. மணமாகி ஒரு பிள்ளை. அவன் தான் வாசி, இந்த கதையின் இன்னுமொரு மிகப் பெரிய ஆளுமை. அவனைக் கையில் பிடித்துக் கொண்டு தங்கப்பனோடு வந்து விட்டாள். வேட்டையின் பாலிருந்த ஆர்வத்திலும், தங்கப்பனின் முரட்டு செய்கைகளாலும் மனதைப் பறி கொடுத்திருந்த பளிச்சி மகள். ஆனாலும் மூத்தார்களிடம் இணக்கமாகவே இருந்தால் செல்லாயி.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="en9dq-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="en9dq-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="en9dq-0-0" style="font-family: inherit;">அப்படி தான் மாரியும், சகாயராணியும் கூட.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="3htuf-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="3htuf-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="3htuf-0-0" style="font-family: inherit;">இதைத் தாண்டி இந்த காட்டின் அதிகாரத்தில் இன்னும் நிறைய பேர் இருக்கிறார்கள். தங்கப்பனின் நெருங்கிய நண்பன் போன்ற அன்சாரி, அவன் தம்பி தமீம், பளியக்குடியின் மூத்தப் பெரியவர் பூசணி, செல்லாயி பளியக்குடியில் விட்டு சென்ற அவள் கணவன் சடையன், காடே அதிரும் படி முதல் சில பக்கங்களின் வர்ணிப்பில் இறந்து போன மஞ்சள் பிசாசு பாட்டா (பெண் புலி), வேட்டையாட வந்த ஜமீன், அவரின் குடும்பம், வாசியின் தம்பி கட்டையன், குயிலம்மாள், இரண்டாவது மாபெரும் வேட்டையில் காடதிற வரும் களிறுகளின் கூட்டம், காடாய் - காட்டை காக்கும் தேவதையாய் பளிச்சி என்று இந்த புத்தகத்தின் ஒவ்வொருவரும், ஒவ்வொன்றும் அப்படியே மனதில் நின்று விட்டது.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="2ptn5-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="2ptn5-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="2ptn5-0-0" style="font-family: inherit;">இப்படி இருக்கும் காட்டில் தான், அன்சாரியின் மாட்டுக்கிடையை காக்க வேண்டி தங்கப்பன் பெரும் வேட்டையை நிகழ்த்திக் காட்டியிருந்தான். அதில் மிகப்பெரிய வேட்டை விதி ஒன்றையும் மீறியிருந்தான். பெண் மிருகங்களை எப்போதும் வேட்டையாடக் கூடாது என்ற எழுதா விதி அன்றைய இரவின் இருளின் காற்றாய் அழிக்கப்பட்டிருந்தது. தாய் இல்லாத குட்டி விலங்குகளின் மொத்த வாழ்வும் மாறி, தேவைக்கு வேட்டை ஆடாமல், எப்போதும் அழிக்க வேண்டும் என்ற குரூரம் குட்டிகளிடம் ஒட்டிக் கொள்ளும். இப்போது ஒன்றும் செய்ய முடியாது, காரியங்கள் எல்லை மீறி நிகழ்ந்து விட்ட இருளின் விநாடிகள் அவை.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="eqesl-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="eqesl-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="eqesl-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">"இத்தன காலமா பாட்டா இந்தக் காட்டுக்குள்ளதான் இருந்திருக்கு. நம்மள ஒரு நாளும் ஒன்னு... செஞ்சதில்லயே. பளிச்சி வாக்க மீறியா நம்ம கூடிய கெடுக்கப் போகுது?. தைர்யமா இருங்கப்பா..."</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="eim2q-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="eim2q-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="eim2q-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">பூசணிக்கும் அப்படித்தான் பட்டது. இந்தக் காடு இவர்களை வஞ்சிக்குமளவுக்கு வன்மங்கொண்டதல்ல. தனது ஒவ்வொரு நரம்பையும், எலும்பையும் இந்தக் காட்டோடு பிணைத்திருப்பவன் பளிகன். இந்தக் காடு அவனுக்கு செய்யும் துரோகம், தனக்குத் தானே செய்து கொள்ளும் துரோகத்தைப் போன்றது".</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="ce00j-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="ce00j-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="ce00j-0-0" style="font-family: inherit;">இது அந்த புலிக் கொல்லப்படுவதற்கு முன்னர் இப்படி பளியர் குடி மக்கள் பேசிக்கொண்டிருந்தனர்.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="6901q-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="6901q-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="6901q-0-0" style="font-family: inherit;">தங்கப்பன் எப்போதும் இரண்டு பேராகவே இருந்தான். வேட்டையின் பொது இரத்த வெறி கொண்டு, விலங்குகளை எதிருக்கெதிர் நின்று வேட்டையாடும் தங்கப்பன். வேட்டையாடாமல் தன் மனைவியருடன் இருக்கும் தங்கப்பனுக்கு காதல் பெருகி வழியும். முக்கியமாக தனது மூன்றாம் மனைவி செல்லாயி மீது. செல்லாயிக்கு புலி வேட்டை மீது அலாதிப்பிரியம். பளிச்சியாக இருந்தும், புலியை வேட்டையாட வேண்டுமென்ற வினோத ஆசை தங்கப்பன் என்ற வேட்டை உலகின் முழுவதும் முங்கி எழுந்த அந்த மனிதனுக்கே புதிராகவே இருந்தது.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="1kg1n-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="1kg1n-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="1kg1n-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">"ஏண்டி பாட்டான்னு சொல்லி கும்பிட வேண்டியத வேட்டையாடனும்னு சொல்றியே நீ என்னடி பளிச்சி ?..."</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="ararv-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="ararv-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="ararv-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">"ஆமா பளிச்சியா இருந்தா பாட்டாவ வேட்டையாடக் கூடாத?... அதும் காட்டுல ஒரு மிருகந்தானா... ஒவ்வொருத்தனும் அவனவன் சத்துக்கு உடும்பையும், பணியையும் வேட்டையாடறான்... நீ உன் சத்துக்கு புலிய வேட்டையாடினாத்தான் உனக்கு சரியா இருக்கும்..."</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="f2d9s-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="f2d9s-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="f2d9s-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">தங்கப்பன் சிரித்துக் கொள்வான்.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="6kmlu-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="6kmlu-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="6kmlu-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">"புலி இல்லைன்னா என்னாகும்னு தெரியுமா? மான், ஆடு, மாடு எல்லாம் பெருத்துப் போயி காட்டுல பச்சையே இல்லாமப் போகும். புலி, சிங்கம், சிறுத்தை, யானை எல்லாம் இருந்தாத்தான் நல்ல காடு. இது ஏதும் இல்லாத காடு வெறும் தோப்பு தான். கொஞ்ச காலத்துல வெறும் பொதர்க்காடத்தான் இருக்கும்".</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="2kgvn-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="2kgvn-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="2kgvn-0-0" style="font-family: inherit;">இவ்வாறு காட்டின் சமநிலையைப் பற்றி அனைத்தும் அறிந்திருந்த தங்கப்பன் தான் அந்த காட்டின் ஆன்மாக்கள் அனைத்துமே அதிர்ந்து அடங்காத நிலைக்கு தள்ளப்படும்படியான வேட்டையை செய்து முடித்திருந்தான். இதை ஒட்டியே இனி கதை வேகமெடுத்து காட்டின் மேடுகளிலும், பள்ளங்களிலும், சுனைகளிலும், பாறைகளிலும், சருகைகளிலும் பயணிக்கிறது. இதன் பிறகே சடையனின் அதிரும் மாற்றங்களும், அபூர்வமான தருணங்களில் காட்டோடு ஒன்று சடையன் மீது பளிச்சி அருள் இருப்பதாய் பூசணி உணர்வதும், மற்ற அனைவரும் சடையனுக்கு பைத்தியம் என்று நினைப்பதும், வாசி மெல்ல மெல்ல தங்கப்பனின் நிழலில் இருந்து விலகி காட்டின் நிழலுக்கு அருகிலும், தன் அப்பன் சடையனை நெருங்க நினைப்பதும் நடக்கிறது.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="2cfu-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="2cfu-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="2cfu-0-0" style="font-family: inherit;">காட்டின் தெய்வமான பளிச்சியோடு சடையன் பேசுகிறான் என்பதை உணர்ந்த பூசணி, அவனைப் பற்றி கவலைப்படும் நிலைப்பாட்டினை வெகுவாய் மாற்றிக் கொண்டிருந்தார். சடையன் அடிக்கடி எல்லோரிடமும், அந்த கடு மாறிக் கொண்டிருக்கிறது என்றும், காட்டின் உக்கிரத்தையும், காட்டை ஆக்கிரமத்த மனிதர்கள் காட்டிற்கான வரைமுறைகளை மதிக்கத் தவறும் ஒவ்வொரு தருணமும் பளிச்சியின் கோபம் காட்டிற்குள் இறங்குகிறது என்பதை எப்போதும் பளியக் குடியின் நினைவுக்கு கொண்டு வந்த படி, காட்டின் ஆன்மாக்களுக்கு மத்தியில் திரிந்த படியிருந்தான்.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="19joq-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="19joq-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="19joq-0-0" style="font-family: inherit;">எப்போதுமே தனக்கு இணையான அல்லது தனக்கும் மேலான திறமைக் கொண்டிருக்கும் அடுத்த தலைமுறை வேண்டுமென்று நினைப்பதில் தங்கப்பனும் விதிவிலக்கல்ல. ஆனால் மாரிக்கும், சகாயராணிக்கும் குழந்தைகள் இல்லை என்பதால், செல்லாயி மகன் வாசியை அந்தக் காட்டின், அடுத்த மிகப்பெரிய வேட்டைக்காரனென மாற்ற வேண்டும் என்று நினைத்தான் தங்கப்பன். ஆனால் வாசி, வளர வளர, சடையனை நோக்கிப் பயணப்பட ஆரம்பித்தான். காட்டை முழுவதுமாய் நேசிக்கவும் தொடங்கினான். இது தங்கப்பனை வாசியிடமிருந்து மெல்ல மெல்லப் பிரிக்கத் தொடங்கியது.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="8l24t-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="8l24t-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="8l24t-0-0" style="font-family: inherit;">தங்கப்பன் கதை நகர நகர மிகப்பெரும் வெறியின் உச்சத்தில் வேட்டையை நிகழ்த்துகிறான். காட்டை ஆக்கிரமித்தும், அங்கே கஞ்சா தோட்டங்கள் அமைத்துக் கொழுத்த முதலாளிமார்களிடம், இப்போதெல்லாம் பளியர் குடி மக்களே வேலைக்கு செல்லத் தொடங்கியிருந்தனர். அதனால் மெல்ல மெல்ல விலங்குகளின் தடங்களும், அவைகளின் தண்ணீர் சுனைகளிலும் மக்கள் ஆக்கிரமிப்பு தொடங்கியிருந்தது. உணவும், நீரும் கிடைக்காத விலங்குகள், காட்டின் மற்ற விலங்குகளும், மனிதர்களும் பயந்து முடங்கும்படி காட்டையே அதிர செய்து கொண்டிருந்தன. இக்கதையினைப் படிக்கையில் பல சமீபத்திய நிகழ்வுகள் கண் முன் நிழலாடிச் சென்றது.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="fg1fu-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="fg1fu-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="fg1fu-0-0" style="font-family: inherit;">அப்போதுதான் இந்தக் கதையின் இரண்டாவது பெரிய வேட்டையை தங்கப்பன் முறுக்கு மீசையின் தோரணையில் முடித்திருந்தான். ஒரு சில தருணங்களில் அவனை மற்றவர்கள், மனிதனாக பார்க்கவே அஞ்சினர்.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="5imk2-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="5imk2-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="5imk2-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">"</span><span data-offset-key="5imk2-0-1" style="font-family: inherit; font-style: italic; text-decoration-line: underline;"><span data-text="true" style="font-family: inherit;">ரத்தம் சிதற ஒரு மிருகத்தை சுட்டு வீழ்த்தும் போது, தான் கடவுளாலும் சாத்தனாலும் ஒரு சேர ஆசீர்வதிக்கப்பட்டவன் என்கிற கர்வத்தை உணர்ந்தான். </span></span><span data-offset-key="5imk2-0-2" style="font-family: inherit; font-style: italic;">அந்த கர்வம் மென்மேலும் கொல்லச் சொன்னது. இந்த கர்வத்தை விரும்பினான். அவனோடு வந்தவர்கள் எல்லோருக்கும் அவனைத் தொடர்ந்து செல்லவே அச்சமாய் இருந்தது".</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="e18gq-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="e18gq-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="e18gq-0-0" style="font-family: inherit;">தங்கப்பன் மிகப்பெரிய வேட்டைக்காரன். காட்டை மிக நன்றாக அறிந்தவன். ஆனால் வாசி காட்டை ஒரு பளிகனாக நேசிக்கத் தெரிந்தவன். தன் உயிருள்ள வரை எந்த காட்டின் உயிருக்கும் தீங்கு நேர கூடாது என்று பதறும் காட்டாளன். வாசிக்கு தான் காட்டாளனாக, கருமாண்டியாக, கானகனாக மாறும் இடமெல்லாம் மெய் சிலிர்க்கும் இடங்கள். இப்படி செல்லுகின்ற கதையில் காமத்தின் இச்சைக்கும், காதலுக்கும், காதல் தொலைந்த நிலையில் மனித மனதின் உருக்கமும், இரண்டு வேட்டைகளுக்கு நடுவில் நடத்தப்பட்ட ராட்சச வேட்டைகளைத் தாண்டி தான் கதை முடிவுக்கு வரும்.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="287td-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="287td-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="287td-0-0" style="font-family: inherit;">லஷ்மி சரவணக்குமார் அவர்கள் மிக நேர்த்தியாக கதையினை இந்த இடங்களில் நகர்த்தியிருப்பார். எந்த அளவுக்கு தங்கப்பனின் வேட்டை வெறி ஏறிக் கொண்டிருக்கறதோ அந்த அளவுக்கு மறுபுறம் வாசிப் பக்குவப்பட்டுக் கொண்டிருந்தான். வழக்கம் போல வேட்டையின் முடிவில் அரசாங்க அதிகாரிகள் பளியர் குடி மக்களை, கைது செய்ய முனையும் ஒரு காட்சியினை விவரித்திருப்பார். காட்டைக் காக்கும் மக்களை, காட்டை அழிப்பவர்கள் எனக் குற்றம் சாட்டி கைது செய்ய முனைவர். இந்த கதை ஒரு புனைவு என்று புத்தகம் முடிந்த பின்னரும் நினைத்தால் அது பெரும் பிழை என்று தான் சொல்ல முடியுமென நினைக்கிறேன். பின் வரும் வரிகளைப் படித்ததும் நினைவுக்கு வந்த வரி "சாது மிரண்டால் காடு கொள்ளாது".</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="dtee4-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="dtee4-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="dtee4-0-0" style="font-family: inherit;">பளியர் குடியின் மூத்தவர் பூசணியை ரேஞ்சர் அடிக்க ஓடி வந்த பொழுது:</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="9g0ae-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="9g0ae-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="9g0ae-0-0" style="font-family: inherit;">"</span><span data-offset-key="9g0ae-0-1" style="font-family: inherit; font-style: italic;">ஆத்திரத்தோடு அவரை அடிக்க ஓடி வந்தான். அவ்வளவு நேரமும் அவர்கள் அடித்ததை எல்லாம் பொறுத்துக் கொண்டிருந்த ஆட்கள் பூசணியை அடிக்க அவன் கையை ஓங்கியதும் திருப்பி அடிக்கத் துவங்கி விட்டார்கள். காரணமில்லாமல் தாங்கள் தண்டிக்கப்படுகிறோம் என்கிற கோவம் இப்போது இன்னும் அதிகமாகி விட சுற்றியிருந்த எல்லோருக்குமே வெறி கொண்டுவிட்டது. வந்திருந்த பாரஸ்ட் ஆட்களிடம் துப்பாக்கி இருந்தாலும் அதனை எடுத்து அவர்கள் பயன்படுத்துவதற்கான அவகாசத்தை பளியர்கள் கொடுத்திருக்கவில்லை. கட்டையன் உரக்கக் கத்தினான்.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="bfmt9-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="bfmt9-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="bfmt9-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">"ஒரு அவுசாரி மகனையும் விடக்கூடாது...</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="42j16-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="42j16-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="42j16-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">மொத்த வண்டியோட வெச்சுக் கொளுத்திருவோம் பாட்டா..."</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="hibv-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="hibv-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="hibv-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">....</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="b8a1n-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="b8a1n-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="b8a1n-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">"அய்யா எங்கள விட்றச் சொல்லுங்க... எங்களுக்கு வேற வழியில்லாமத்தான் இப்பிடி செஞ்சோம்.. இனிமே இந்தப்பக்கமே வரமாட்டோம். விட்றச் சொல்லுங்க..."</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="67ro7-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="67ro7-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="67ro7-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">பூசணி அவன் மூஞ்சியைப் பார்க்கவே இல்லை, "டே கட்டையா.. இங்க வாடா..."</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="4s9ef-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="4s9ef-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="4s9ef-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">கட்டையனும் அவனோடு இன்னும் சிலரும் அவரின் முன்னால் வந்து நின்றனர்.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="30lhs-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="30lhs-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="30lhs-0-0" style="font-family: inherit; font-style: italic;">"இவய்ங்கள நம்ம பளிச்சி மரத்துல கட்டிப் போடுங்கடா... தாயோளி மேலதிகாரிக தேடி வரட்டும். அதுக்குப் பெறகு பேசிக்கிருவோம்..."</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="68gfi-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="68gfi-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="68gfi-0-0" style="font-family: inherit;">மிகப்பெரிய அதிகார யுத்தத்தின் துவக்கத்தை செய்து வைத்து விட்டதாய் பளியர்குடி மக்கள் அனைவரும் சற்று பயந்தே, நாட்களைக் கடத்தினர். சரி இப்போது நான் முன்னர் சொன்னது போல இந்தக் கதையின் அனைத்து அம்சங்களையும் முழுக்கதையினை சொல்லாமல், இந்தப் பதிவினை கொண்டு செல்ல முடியாது என்பதைப் பூரணமாய் உணர்ந்து கொண்டேன்.</span></div></div><div class="bi6gxh9e" data-block="true" data-editor="f5vo8" data-offset-key="elge1-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin-bottom: 8px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="elge1-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="elge1-0-0" style="font-family: inherit;">இந்தக் கதையைக் காடதிகாரமாகவே பார்க்கிறேன். காடையும், காட்டை சார்ந்து வாழும் மனிதர்களையும், அவர்களின் சூழலையும், எவ்வாறெல்லாம் வளங்கள் கொள்ளையடிக்கப்படுகின்றன என்பதும், காட்டின் உயிராய் வாழ்ந்த ஒவ்வொன்றும் - ஒவ்வொரு உயிரும் இறந்த பின், காட்டின் ஆன்மாவாய் உலவுகின்றன என்பதை ஓர் அழகியப் பின்னலாய் சொல்கிறது இந்தப் புத்தகம். கண்டிப்பாய் அடுத்த முறை காட்டின் பயணம், காட்டைப் பார்க்கிற பார்வையும் வேறாக இருக்கும் என்பதில் ஐயமில்லை. கண்டிப்பாய் படித்துப் பாருங்கள்...</span></div><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="elge1-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="elge1-0-0" style="font-family: inherit;"><br /></span></div><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="elge1-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-g7tABxzzXA4/X6ZJy0hrsUI/AAAAAAAA12s/LrhTGZguFXE-6bKrX_cce3KPWzzEyrAgwCLcBGAsYHQ/s2048/kanagan.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1285" src="https://1.bp.blogspot.com/-g7tABxzzXA4/X6ZJy0hrsUI/AAAAAAAA12s/LrhTGZguFXE-6bKrX_cce3KPWzzEyrAgwCLcBGAsYHQ/s16000/kanagan.jpg" /></a></div><br /><span data-offset-key="elge1-0-0" style="font-family: inherit;"><br /></span></div></div>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-61347167413902580012020-11-04T20:29:00.002+05:302020-11-04T20:29:18.000+05:30 நான் நாத்திகன் ஏன்?<p>மாவீரன் பகத்சிங் தான் ஏன் நாத்திகன் ஆனேன்என்பதை விளக்கும் கருத்துக்கள் இருக்கும் மிகச்சசிறிய நூல். தமிழில் தோழர் ப.ஜீவானந்தம் மொழி பெயர்த்துள்ளார். எதிர் வெளியீடு பதிப்பகத்தார் வெளியிட்டுள்ளனர். இந்த புத்தகம் முழுக்க அவ்வளவு எளிதில் பதில் அளிக்க முடியாத கேள்விகள் நிறைந்து நிற்கின்றன. ஆன்மிகம், மதம், ஆத்திகத்தை தாண்டிய தன் நிலை விளக்கங்களை கொண்ட நூல் இது.</p><p>தன் நண்பர்கள் தான் அகங்காரத்தினாலும், தற்பெருமையினாலும் தான், ஆத்திகத்தை கைவிட்டு நாத்திகத்தை தழுவியதாகப் பரவலாக பேசியதற்கு ஒரு விளக்கம் போல பகத்சிங் இந்த நூலை எழுதியிருக்கிறார். நாம் எந்த நிலை நம்பிக்கை கொண்டிருப்பினும் இந்தப் புத்தகத்தினைப் படித்து இதில் அவர் சொல்ல வருகின்ற விஷயங்களையும், தனி மனித நம்பிக்கைகளையும், தனி மனித தொழுதல்களையும் பற்றி ஒரு முறை அசைப் போட்டுப் பார்ப்பது, அவரின் புரட்சி வாழ்க்கைக்குள் எட்டிப் பார்க்கும் சிறிய தருணமாய் உணர்கிறேன். இதைக் கடந்து போவதும், இறுகப் பற்றிக் கொள்வதும் அவரவர் கொண்ட நம்பிக்கைகளின் ஆழத்தைப் பொறுத்தது.</p><p>எந்த நோக்கங்களின் அடிப்படையில் நாத்திகன் ஆனார் என்பதை எடுத்து விளக்கும் அதே நேரத்தில் சிறு வயதில் ஆத்திகனாகாவே இருந்ததும், ஆராய முற்பட்டு நிறைய வாசித்ததில், டார்வினும், சோகம் சுவாமி போன்றோர் எழுதிய புத்தகங்களைப் படித்து முழுக்க நாத்திகன் ஆனதாய் குறிப்பிட்டுள்ளார். கடவுள் என்ற கற்பிதத்தை எதிரித்து கேள்வி கேட்க முற்பட்டால், என்னென்ன நேரலாம் என்பதையும், பூர்வ ஜென்மம், மறு ஜென்மம், சித்திரவதையை ஆதரிக்கும் கடவுள் ஏன் போற்றப்பட வேண்டும் எனவும் வினாக்கள் வருகின்றன அவரிடமிருந்து.</p><p>புரட்சிக்காரனாய் இருக்க இரு குணங்கள் தேவைப்படுகிறது.</p><p><i>"ஆராய்ச்சித் திறனும் சுயேட்சையாக யோசிக்கும் மனப்பான்மையும் புரட்சிக்காரனின் இன்றியமையாத மிக மிக அவசியமான இரு பெருங்குணங்கள்".</i></p><p>காந்தி அவர்களையும் அவர் கேள்விக்குள்ளாக்கியிருப்பது பரவலாக தெரிந்த விஷயம் தான். எனினும் அந்தக் கேள்விகளின் நோக்கத்தை திரிக்காமல் வாசிக்க எத்தனித்தேன். அந்த நோக்கத்தில் வெற்றியும் பெற்றதாக நினைக்கிறேன். ஆனால் இதைப் பற்றி இன்னும் நிறைய வாசிக்க வேண்டும். ஒரு சமூகத்தில், அந்த சமூகம் பரவலாக நம்புகின்ற விஷயத்தைப் பற்றிக் கேள்விகள் எழுப்பும் பொழுதினில் அவரும் பழிகளும், அவச்சொற்களையும் ஒரு புரட்சிக்காரன் ஏற்றுக்கொண்டு தன் பயணத்தை தொடர வேண்டும். அது தூக்குக்கயிறாகவே இருந்தாலும் இன்முகம் மாறாமல் ஏற்க வேண்டும் என்பதும் அவர் சொல்லும் கருத்துக்கள். </p><p><i>"நான் எவ்வாறு நாஸ்திகத்தை அனுஷ்டிக்கிறேன் என்று கூறுகிறேன். ஒரு நண்பர் பிரார்த்தனை செய்யும்படி என்னை வேண்டிக் கொண்டார். நான் எனது நாஸ்திகத்தைப் பற்றி பிரஸ்தாபித்தேன். அப்பொழுது அவர், "உனது கடைசி நாளில் நீ நம்பிக்கை கொள்ள ஆரம்பித்து விடுவாய்", என்றார். அவரிடம், "அன்பார்ந்த அய்யா! அப்படி நேரவே நேராது. அவ்வாறு நம்புவது, என்னை அகவுரவப்படுத்தி, அவமானப்படுத்துவதாகவே நினைப்பேன்! பலவீனத்தால், சுயநல நோக்கங்களால் நான் பிரார்த்தனை செய்யப்போவதில்லை" என்று சொன்னேன். வாசகர்களே! நண்பர்களே! "இது அகங்காரமாகுமா?" அகங்காரத்தாலென்றால் நான் அப்படிப்பட்ட அகங்காரத்தையே விரும்புகிறேன்"...</i></p><p>நாத்திகம், ஆதிக்கம் என்பதைத் தாண்டி இந்த புத்தகத்தை வாசித்துப் பாருங்கள்...</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-CW21pM1O8WQ/X6LBtVp6WSI/AAAAAAAA1wI/z_L_EXux81wVnslcVqXsIi_CT4z61kIvwCLcBGAsYHQ/s2048/bagath.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1339" height="640" src="https://1.bp.blogspot.com/-CW21pM1O8WQ/X6LBtVp6WSI/AAAAAAAA1wI/z_L_EXux81wVnslcVqXsIi_CT4z61kIvwCLcBGAsYHQ/w418-h640/bagath.jpg" width="418" /></a></div><br /><p><br /></p>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-33080313419820683462020-11-01T12:07:00.002+05:302020-11-01T12:07:25.840+05:30 நிழலின் தனிமை<p>தேவிபாரதி என்ற எழுத்தாளரால் எழுதப்பட்ட இந்த நூலைப் படித்து முடித்த பின்னர், இவரின் பிற நூல்களையும் படிக்கும் பேராசை எழுந்துள்ளது. காலச்சுவடு வெளியீடாக வந்திருக்கும் இப்புத்தகம், நமக்கு கடத்தும் சிந்தனைகள், நிழல்களின் தனிமை எவற்றையெல்லாம் செயல்படுத்துகிறது, எவற்றையெல்லாம் செயல்படுத்த மறுக்கிறது, மனித வாழ்வில் காமத்தின் எச்சங்கள் எந்த அளவீடுகளில் நிற்கிறது என்று பல புள்ளிகளில் நின்று கேள்விகள் கேட்கிறது. ஒரே ஒரு கதாப்பாத்திரம் - அதை சுற்றி இயங்கும் உலகம், வரும் கதைக்களம், நிழலாய் வந்து தனிமைப்படுத்தி செல்கிற அவமானங்கள், துக்கம், சிறு துளி மகிழ்ச்சி, காமத்தினால் ஏற்படும் கிறுக்கு, கருணையா? காமத்தினால் வந்த தடையா என்று தெரியாத பித்துநிலை என்று அந்த பாத்திரம் கோரப்பிடியில் கட்டுண்டு கிடக்கும் கதைதான் நிழலின் தனிமை!</p><p>ஏன் கதாபாத்திரம் என்று குறிப்பிட்டேன் என்றால், இத்தனைக்குள்ளும் வாழ்ந்து அத்தனை நிலையையும் நமக்கு கடத்தும் அந்த கதாபாத்திரத்திற்கு கதை முழுதிலும் ஆசிரியர் பெயரே வைக்கவில்லை. இதுவே ஒரு தனிமையின் நிலையென புரிந்து கொள்ள முடிகிறது. சரி கதைக்குள் செல்வோம். பெயர் தெரியாத அந்த கதாபாத்திரத்திற்கு, "கிளார்க்" என்றோ "எழுத்தர்" என்றோ நாமகரணம் சூட்டி கொள்வோம். அதை இந்த பதிவில் உபயோகப்படுத்திக் கொள்வோம். இந்த கிளார்க்கை சுற்றி சாரதா, கிளார்க்கின் தங்கை, அவரது தாய், கருணாகரன் என்ற அரக்கன், சுலோ - கெளதம் என்ற அவனது மகள் மற்றும் மகன், சுகந்தி, கிளார்க்கின் இளம்பிராயத்து நண்பர்கள் என்று பலர் இருக்கின்றனர். இருந்தும் தனிமையைத் தேடி தேடி ஓடும் நிலை ஏன் வருகிறது என்பது கதையை படித்தபின் விளங்குகிறது. இப்படியான புத்தகங்கள் பற்றி எழுதும் பதிவுகளில் உள்ள சிக்கல், எதையெல்லாம் பதிவு செய்ய வேண்டும் எதையெல்லாம் வாசிக்க விட்டு விட வேண்டும் என்பதே!!!</p><p>சரி, இந்த கதையின் நரம்பாய், இரத்தமும், சதையுமாய் இருப்பது பழிவாங்கல். கருணாகரன் என்ற மனித மிருகம் - மிருகங்களை இழிவுப்படுத்தக் கூடாது என்பதால் மிருகம் என்ற வார்த்தைப் பயன்பாட்டினை கூட தவிர்ப்போம். அப்படிப்பட்ட கருணாகரன், கிளார்க்கின் இளம்பிராயத்தில், சாரதாவை வன்புணர்வு செய்து சிதைக்கிறான். சாரதா, கிளார்க்கின் தோழியா? அல்லது அவரின் குடும்ப உறுப்பினரா? என்பதை என்னால் விளங்கிக்கொள்ள முடியவில்லை. </p><p>இது நடந்த காலம் கதை சொல்லப்படும் காலத்திலிருந்து 30 வருடங்களுக்கு முன்னர் நடந்த கொடூரம். கிளார்க் சிறுவனாய் இருந்த போது, இந்த சிதைத்தலின் வலியினை மொத்தமாக புரிந்து கொள்ளவும் இயலாமல், சிதைத்தவனை அழித்து விட வேண்டுமென்பது மட்டும் நன்றாக புரிந்த காலங்கள். அரிவாள் ஏந்தி சபதம் செய்யும் அந்த சிறுவனையும், மொத்த இதழ்களும் உதிர்ந்து ஒற்றைக் காம்பின் வெறுமைப் போல ஒடுங்கி நிற்கும் சிறுமி சாராதவையும், சட்டை செய்யாமல் ஒரு சிரிப்பில் கடந்து செல்லும் கருணாகரனை என்றாவது ஒரு நாள் பழி வாங்கத்துடிக்கும் இரு நிழல்களின் கதையே இந்தப் புத்தகம். </p><p>இந்த நிகழ்வு முடிந்து 30 வருடங்கள் கடந்த நிலையில், ஓர் அரசுப்பள்ளியின் எழுத்தர் பணிக்கு வந்து சேருகிறார் அந்த கிளார்க். 30 வருட நீட்சிக்கு பின்னர், பழி வாங்கல் எப்படி நிகழ்கிறது?, கிளார்க்கின் வாழ்க்கை சுழற்சியில் என்னென்ன மாற்றங்கள் ஏற்படுகிறது என்பதும், சாரதா இந்த கதையில் என்னவாகிறாள் என்பதும்?, சாராதவாகவே கிட்டத்தட்ட மாற்றி பகடை ஆடப்படும் சுலோவும், சுகந்தியும் என்னவாகிறார்கள் என்பதும், முக்கியமாக கருணாகரன் முடிவு என்ன என்பதும் தான் கதையின் தேடல் என்று வைத்துக்கொள்ளலாம்.</p><p>தேவிபாரதியின் எழுத்துக்கள் ஏராளமான விவரணைகளைக் கொண்டிருக்கிறது. உணர்வுகளை விவரிக்கையில் அத்தனை ஆழத்தையும் தொட்டு விட வேண்டும் என்ற பேராவல் கொண்டு எழுதியிருக்கிறார். இதுவே பக்கங்களை வேகமாக நகர்த்தி செல்கிறது என்பதை உணர்ந்தேன். ஆரம்ப வரிகளின் சில இவ்வாறு தொடங்குகின்றன. எழுத்தராக பணியில் சேர்ந்த பள்ளியின் தலைமை ஆசிரியர் இவரைப் பார்க்கும் அந்த ஒற்றைப் பார்வை இப்படி விவரிக்கப்படுகிறது.</p><p><i>"சந்தேகத்தின் கரிய நிழல் ஒன்று அவரது சாம்பல் நிறக் கண்களிலிருந்து உடலற்ற மிருகத்தைப் போலச் சத்தமின்றி வெளியேறித் தன் அருவருப்பான கரங்களால் என்னைப் பிறாண்டத் தொடங்கியிருந்தது. இத்தகையப் பிறாண்டல்களுக்கு ஒரு போதும் வளைந்து கொடுக்காத தடித்த தோலால் பொருத்தப்பட்டிருந்த உடலையுடைய நான் அதைப் பொருட்படுத்தாமல் இருக்க விரும்பினேன்".</i></p><p>கிளார்க் மற்றும் சாரதாவுக்கு மட்டுமே தெரிந்த உண்மைகள், சாரதாவின் கணவருக்கோ மற்றும் அவர்களை சுற்றி இருந்தவர்களுக்கோ தெரியாது. இப்படிப்பட்ட நிகழ்வை நடத்தும் கருணாகரன் போன்ற பிணங்களுக்கு இருக்கும் பெரும் பலமே இதை யாரும் வெளியில் சொல்ல மாட்டார்கள் என்கிற தையிரியம் தான். ஆகையினால் எப்போது சாரதா வீட்டிற்கு எப்போது கிளார்க் சென்றாலும் ஒரு மிகப் பெரிய போராட்டத்தை இரு ஜோடிக் கண்கள் நிகழ்த்தி அடங்கும். கிளார்க்கிற்கு என்றுமே சாரதாவின் வீட்டிற்குள் சென்று வரத் தடைகள் இருந்ததில்லை. இருந்தும் கிளார்க்கின் எண்ண ஓட்டங்கள் என்றுமே, அவரின் பழைய எம்.80 வாகனத்தின் ஒலியைப் போல, மூளைக்குள் திடுக்கென அவரின் அரிவாள் சூளுரையை நினைவுப்படுத்தி போகும். </p><p>இப்படி கடந்து கொண்டிருந்த நாட்களில் தான், பள்ளியில் வைத்தே கருணாகரனை சந்தித்தார் கிளார்க். இதற்கு பின்னர் கதையெடுக்கும் வேகத்தினை ஒரு வாசகனாய் பொறுமையுடன் அணுக அணுக, கதையின் ஓட்டமும் , களமும் மிக நுட்பமாக மாறுகிறது. கிளார்க்கின் மனக்கவலை கீழே புலம்பும் பாதையில் பயணிக்கிறது.</p><p><i>"அவனது கருணையின் பிடிக்குள் அகப்பட்டுக் கொண்டிருப்பவர்களின் எண்ணிக்கை இப்போது பீதியூட்டுமளவுக்கு உயர்ந்திருக்க கூடுமென நினைத்துக்கொண்டேன்". </i></p><p>அப்போது கருணாகரன் சமூகத்தில் மிகப்பெரிய இடத்தில, யாரும் தொட முடியாத உயரத்தில் இருப்பதை கிளார்க் உணரத்தொடங்கிய தருணங்களில், கிளார்க்கின் அரிவாள் சூளுரையை எப்படி நிறைவேற்றப் போகிறோம் என்ற மனக்கவலை கிளார்க் போன்றே நமக்கும் எழுவதை தவிர்க்க முடியவில்லை.</p><p>அதற்குப் பிறகு கருணைக்கு இடமே கொடுக்க இயலாத நிலையிலிருந்த சாரதாவும், கிளார்க்கும் கருணாகரனைக் கொல்ல திட்டங்கள் தீட்டுவதும், சாரதாவின் வஞ்சினத்தை கண்டு சற்றே கிளார்க் நிலை குலைவதுமாய் நகர்கிறது கதை. மெல்ல மெல்ல கிளார்க் கருணாகரனின் நம்பிக்கைக்கு பாத்திரமாவது, கருணாகரனின் குடும்பத்தோடு நெருங்குவது போன்ற பல படலங்கள் இந்தக் கதையின் போக்கை வெகுவாக மாற்றுகிறது. </p><p>இந்தக் கருணையே கூடாது என்ற முடிவெடுத்து கிளார்க், பழிவாங்கும் காலத்தை நோக்கி ஓடிக்கொண்டிருநதாரோ, அந்த எதிர்பாராத தருணத்தில் - கருணையினாலோ, கோழைத்தனத்தினாலோ, இயலாமையின் வெளிப்பாட்டாலோ என்பதை அறிந்து கொள்ளும் முன்னர் கருணாகரன் உயிர் பிழைத்திருந்தான். </p><p><i>"அவனுடையதும் என்னுடையதுமான விதியைத் தலை கீழாக புரட்டிப்போடவிருக்கும் கடைசி நிமிடங்களைச் சத்தமில்லாமல் கடந்து சென்று கொண்டிருந்தது கொண்டாட்டங்களால் சூழப்பட்டிருந்த அவ்விரவு. ஆனால் ஒரு மனிதனோ கொடிய விலங்கோ அக்காட்டின் ஆபத்தான ஒரு சிறு பிராணியோ வேறு எதுவுமோ என் வழியில் குறுக்கிட்டு விட்டதை போல நான் செயல்படாமல் அசைவற்று நின்று என் எதிரியை அது அவன்தானா என நிச்சயப்படுத்திக் கொள்ள முற்படுபவனைப் போலப் பார்த்துக் கொண்டிருந்தேன். அது கோழைத்தனமான என யோசிக்க முயன்றேன். கோழைத்தனமோ கருணையோ எனக்குக் கிடைத்த அந்த அற்புதமான வாய்ப்பைத் தவறவிட்டுவிட்டு நான் சும்மா நின்று கொண்டிருந்தேன்".</i></p><p>இந்த தருணம் கதையின் மிக முக்கியமான தருணம். இதன் பிறகு கதை செல்லும் திசைகளில் தனிமையும், துரோகமும், இலக்கில்லாக் காமமும், சட்டென துளிர்த்து துளிர்த்து அடங்கும் காதலும், இயலாமையும், மரணத்தின் வீச்சமும், மீண்டும் பழி வாங்கத்துடிக்கும் மனமும், சாதியின் பெயரால் நடக்கும் இழிவுகளும், மனித வாழ்வின் நிலையற்ற வாழ்வின் உதாரணங்களும், ஒருவன் சந்திக்க நேரிடும் உளவியல் கையறு நிலைகளும் தேவிபாரதி எழுத்தில் அருமையாக பதிவாகியுள்ளது. கருணாகரனும், சாரதாவும், சுலோவும், சுகந்தியும், நம் கிளார்க்கும் என்னவானார்கள்? படித்துப்பாருங்கள்...</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-ItKHnUmC2Jg/X55XlYBD2oI/AAAAAAAA1rU/CLMGo5RwgsM-RAJ01YddiZCOkPUU7MH1QCLcBGAsYHQ/s2048/nizhal.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1425" height="640" src="https://1.bp.blogspot.com/-ItKHnUmC2Jg/X55XlYBD2oI/AAAAAAAA1rU/CLMGo5RwgsM-RAJ01YddiZCOkPUU7MH1QCLcBGAsYHQ/w446-h640/nizhal.jpg" width="446" /></a></div><br /><div><br /></div>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-28570745235703842342020-10-31T12:52:00.001+05:302020-10-31T12:52:09.171+05:30 என் தாத்தாவுக்கொரு தூண்டில் கழி<p><br /></p><p>மொழி பெயர்ப்புப் புத்தகங்களைத் தேடி வாங்கி கொண்டிருந்தேன். அப்போது தான் ஜெயந்தி சங்கர் அவர்களின் இந்த சீனத்து சிறுகதைகளின் மொழி பெயர்ப்பு புத்தகம் வாங்கினேன். காலச்சுவடு பதிப்பகத்தாரின் வெளியீடு. சிறிது நாட்களுக்கு முன் எடுத்து வாசிக்க ஆரம்பித்தேன். 13 வெவ்வேறு எழுத்தாளர்களின் கதைகள். மிகவும் ரசிக்கத்தக்க கதைகள். ஆனால் சில கதைகளில் ஒரு வாசிப்பாளனாய் சற்று சிரமமப்பட்டேன். ஆனால் இது போன்ற தருணங்கள் தான் என்னை நல்ல வாசிப்பாளன் ஆக்கும் என்பதை உணர்ந்தேன்.</p><p>பெரும்பாலான சீன எழுத்தாளர்கள் புனைபெயர்களில் தான் எழுதுகிறார்கள். சீன இலக்கியங்கள், முக்கியமாக நான் படித்த இந்த 13 கதைகளும் மறைந்து போன பழக்க வழக்கங்களையும், பண்பாட்டையும், பெரியவர்களையும், நட்பையும், அந்த நட்பின் ஆழத்தில் இருந்த கேலி, கிண்டலையும், அவை ஏற்படுத்திய காயங்களையும், இன்னும் பலவற்றையும் திரும்பி பார்க்க வைக்கின்றன. ஒரு கதையில் பூனையோடு உணர்ச்சி பூர்வமாக போராடும் மனிதனின் போராட்டங்களையும், அதைத் தாண்டி அந்த மனிதனின் அன்பும், குழப்பங்கங்களும் மிக முக்கியமாக கவனிக்கப் பட வேண்டியதாய் இருக்கிறது.</p><p>இப்படி பல்வேறு கதைக்களங்களில் இந்த 13 சிறுகதைகள் வலம் வருகின்றன. ஒவ்வொரு கருத்தின் தீவிரமான தர்க்கங்களை எடுத்து வைக்கிறது. சில முறை, முகத்தில் அறைவது போன்ற தர்க்கங்களும் இடம் பெறுகிறது. அந்த வகையில் ஜெயந்தி சங்கர் அவர்களின் மொழிப்பெயர்ப்பு நன்றாக நமக்கு கருத்தின் ஆழத்தையும், சிந்தனைச் செறிவையும் கடத்துவதாக உணர்கிறேன். இப்படியான மொழிப்பெயர்ப்பு புத்தகங்களைப் படிக்கும் பொழுதெல்லாம், அந்த மொழி கற்று, மீண்டும் இந்தக் கதைகள் வாசிக்கப்பட வேண்டும் என்று நினைப்பேன். இன்று வரை அதற்கான சிறு முயற்சி கூட எடுக்கவில்லை. </p><p>புத்தகத்தின் பெயராகிய, "<i>என் தாத்தாவுக்கொரு தூண்டில் கழி</i>" என்ற கதையில் தன தொலைந்து போன இளவயது நினைவுகளை மீட்டெடுத்து போராடும் பெயரனின் கதை. தன் தாத்தாவைப் பற்றியும், பாட்டியைப் பற்றியும், அப்போது இருந்த ஆற்றைப் பற்றியும், தாத்தாவின் மீன் பிடி தூண்டில் கழியைப் பற்றியும், அவருக்கு பிற்காலத்தில் இந்த பெயரன் வாங்கிய தூண்டில் கழி பற்றியுமான கதை. கடந்த காலத்தின் முரண்களும், அப்போதைய காலத்தின் முரண்கள் இல்லை என்று நினைக்கப்படும் நடைமுறைகளையும், தாத்தா எப்படி இருந்திருப்பார் என்ற கால சுழற்சியின் கேள்விகளும், பதில்களுமாய் கடந்திருப்பது நேர்த்தியின் வெளிப்பாடாய் தெரிகிறது. இந்தக் கதையின் வழியே மீனற்ற , மண் மேடுகள் தெரிகின்ற ஆற்றின் காட்சிகளையும், பெயரன் தேடிப்போகும் கிராமத்தின் வீட்டினையும் விவரிக்கிறார் காவ் ஸின்ஜியான்.</p><p>"<i>என் இருத்தலின் நஞ்சு</i>" என்ற கதையில் ஒரு பூனையை வைத்துக் கொண்டு ஒருவர் படும் உணர்ச்சிப் போராட்டங்கள் தொகுக்கப்பட்டுள்ளன. இது அந்த பூனையிடம் சிறிது நேசத்தினை எதிர்ப்பார்த்து ஏமாந்து போனவரின் கதை. கீழே வருகின்ற வரிகள் இந்த மொத்தக்கதையினை சொல்வது போலவே உள்ளது. </p><p><i>"என்ன பேசி என்ன பயன்? சரியாகவே யூகித்தீர்கள். ஒரு மாற்றமும் நிகழவில்லை. சொட்டைத் தலையில் முடி வளரக்கப் பட்டபாடுதான் அவனிடம் பேசி புரிய வைக்க முயல்வதும், முதலில் நான் என் மனதில் இருந்ததைக் கொட்டிய போதும், குள்ளநரித்தனத்தை மறைக்கவில்லை. ஒரு கண்ணை மூடிக்கொண்டு இன்னொரு கண்ணைத் திறந்து கொண்டு தான் கேட்டான். சீக்கிரமே கால்களை மேலே தூக்கியபடி தூங்க ஆரம்பித்தான். அவனது எதிர்வினை அவ்வளவு தான்!" கைப்புள்ளையின் ஞாபகம் வந்து போவதைத் தவிர்க்க முடியவில்லை!</i></p><p>அடுத்ததாக "<i>சிறுவியாபாரிக் குடும்பத்திலிருந்து ஒருவன்</i>"என்கிற கதையில் வரும் வோன் தான் கொழுக்கட்டை வியாபாரியின் இந்த வியாபாரம் எப்படி பாதிக்கப்பட்டது? மற்றும் அவரைப் போன்றோர் எவ்வாறு அரசாங்கத்தால், சிறு முதலாளிகளாய் குறிவைக்கப்பட்டு, அழிக்கவும் அல்லது வேறு வேலைகளை செய்யுமாறு பணிக்கப்பட்டனர் என்பதும் விரிவாக விளக்கப்பட்டுள்ளது. எப்படி சிறு வியாபாரிகள் தங்களுடைய கடைகளை நாடி வருவபவர்களை அப்படி தக்க வைக்கின்றனர் என்பதும், எப்படி அந்த சிறு தொழில்கள் மொத்தமாக அழிக்கப்பட்டன என்பதையும் கதை சொல்கிறது. இதைத் தாண்டி ஒரு தோழமையின் அடிச்சுவடும், பின்னர் அதுவே ஜீ யுவாந்தா (இவர்தான் அந்த வோன் தான் கொழுக்கட்டை வியாபாரி) அரசாங்கத்தினால் பிடிபட்ட பின்னர் எவ்வாறு மாறுகிறது என்பதும் கதையின் நகர்வுக்கான அடித்தளம். </p><p><i>"சுதந்திரத்துக்கு பிறகு எனக்குக் கல்வித் துறையில் வேலை கிடைத்தது. வேலை பளு இன்னும் அதிகம் தான் என்றாலும், இரவு அதிக நேரம் விழிக்க வேண்டியிருக்கவில்லை. சம்பளமும் ஒன்றும் பெரிதாக இல்லை தான். இருந்தாலும் வோன் தான் கொழுக்கட்டைகளை ஐந்து காசு கொடுத்து வாங்கி, என் அந்தஸ்தை மேலும் தாழ்த்திக் கொள்ள வேண்டுமா என்ற எண்ணம் இருந்தது. தெருக்கூத்தைப் பார்த்து விட்டு பேய்ஜிங்கிலிருந்து திரும்பும் போது, தெரு வியாபாரியின் அருகில் குனிந்து நின்று குட்டிக் கொழுக்கட்டைகளைத் தின்பதைவிட உணவு விடுதியில் நுழைந்து நூடில்ஸோ கொத்துக்கறியோ பதினைந்து காசு கொடுத்து சாப்பிடத்தான் தோன்றியது".</i></p><p>அவர் தான் பல ஆண்டுகளுக்கு முன்னர் நான் குறிப்பிட்ட அந்த கொழுக்கட்டை வியாபாரியின் நண்பர் அல்லது கொழுக்கட்டை வியாபாரியினால் நண்பர் என்று ஏற்றுக்கொள்ளப்பட்டவர். மிகவும் நேர்த்தியாக, சீனாவில் சிறு முதலாளித்துவம் ஒதுக்கப்பட்டு ஒழிக்கப்பட்டதை சொல்லும் கதை. </p><p>அடுத்த கதையான '<i>ஸியா மிங்ஜீ என்றொரு பளீர் முத்து</i>', ஓர் அப்பாவின் வைப்பட்டியின் பெயரின் பொருள் கொண்ட தலைப்பு. அந்த குடும்பத்தின் கடைசி மகன் விவரிக்கும் கதை நம் கண் முன்னர் விரிகிறது. அம்மாக்கள் என்றும் இது போன்ற தருணங்களில் எப்படியான மனநிலையில் இருப்பார்கள் என்று சொல்லும் கதை இது. ஆயினும் பெண்களுக்குள்ளிருக்கும் இரக்கம், கருணை எப்போது, எப்படி வெளிப்படும் என்பது யாருக்கும் தெரியாத ரகசியம் என்பதையும் போகிற போக்கில் கதை சொல்கிறது. </p><p><i>"நேராக அம்மாவின் கண்களைப் பார்த்தேன். அம்மா என் பார்வையைத் தவிர்க்கவில்லை. அவர் முகத்தில் கண்ணீர் கோடிட்டு இருந்தது. கெஞ்சவே தேவை இல்லை. அம்மாவைப் பற்றி நான் நினைத்ததே தவறு. எப்படி அம்மாவை மிரட்ட நினைத்தேன் நான்". </i></p><p>இப்படியான வரிகளில், கதையின் ஓட்டத்தில் அந்த அம்மாவின் செயல்களில் இருந்த நியாயங்கள், இயல்பாக எந்த வார்த்தை பரிமாற்றங்கள் இன்றியே விளங்குகிறது. </p><p><i>இரண்டாவது கிறுக்கு சித்தப்பா </i>என்ற கதை, பழையனவற்றைக் கழித்து புதியனவற்றை புகுத்தும் போதினிலே ஏற்படாத, அல்லது ஏற்பட்டு விடக்கூடாது என்று நம்மில் சிலர் ஏங்கி அடி ஆழத்தில் அமிழ்த்தி வைத்திருக்கும் எண்ணக் கிளர்ச்சிகளின் கதை. இதில் வரும் சித்தப்பா காகிதங்களை வைத்து வீட்டுக் கூரைகளையும் சுவர்களையும் அழகுபடுத்தும் தொழில் செய்பவர். மிக சிரத்தையோடு, மிக நேர்த்தியோடு அத்தொழிலை செய்து வருபவர். அடுக்கு மாடிக் கட்டிடங்களை அடியோடு கான்க்ரீட் காடுகள் என்று வெறுப்பவர். அவருக்கும் அவரது அண்ணன் மகனுக்குமான உறவின் நீட்சியே இந்த கதை.</p><p><i>"போதும் சித்தப்பா, என்றேன். இப்போது வாழ்க்கை முன்னேறிக் கொண்டே வருகிறது. எதற்கு கடந்த காலத்தை நினைத்து உழல வேண்டும்? நிச்சயமா சில சுவை மிகு பதார்த்தங்களும் வண்ணக்காட்சிகளும் இப்போது இல்லை என்பது உண்மைதான். அவையெல்லாம் இறந்த காலத்தின் சின்னங்களாகிப் போயின. புதியவை வரும் போது பழையவை அகலும். அப்போது சில நல்லதும் சேர்த்தடித்துக்கொண்டு போகும் தான். மேலும் சிறந்தவை அவற்றின் இடத்தைப் பிடிக்கும் இல்லையா?".</i></p><p>எவ்வளவோ விஷயங்களை இறந்த காலத்தின் எச்சங்களாக்கி விட்டு தானே நிகழ் காலத்தில், எதிர்காலமென்னும் கனவை துரத்தி சென்று கொண்டிருக்கிறோம்!</p><p>இப்படி இன்னும் 8 கதைகள் இருக்கின்றன இந்த புத்தகத்தில். திருமண வைபவத்தைப் பேசும் "மலையின் மறுபக்கத்தில் ஒரு குடும்பம்", சக நண்பர்களின் கேலியும், கிண்டலையும் வாழ்க்கை முழுவதும் சந்தித்து சகித்துக் கொண்ட ஒருவன் எவ்வாறு கிளர்ந்தெழுந்து பாடம் புகட்டிய பின்னர் மீண்டும் பழைய நிலைக்கே திரும்புகிறான் என்பதைப் பேசும் "எலியைப் போன்ற பயங்கொள்ளி" கதை, இரண்டு இராணுவ வீரர்களின் துணிச்சலையும், வழியையும் பேசும் "ஏழு தீக்குச்சிகள்" கதை, தன் வீட்டின் சுவருக்கு கருப்பு வண்ணம் அடிக்க முற்படும் மனிதரை, வெள்ளை உட்புறச் சுவர் கொண்ட மனிதர்கள் படுத்தும் பாட்டை பேசும் "கருஞ்சுவர்" கதை, தன்னுடைய இளம்பிராயம் முழுதும் சுற்றிய நண்பன் திடீரென்று கடவுள் நிலைக்கு தள்ளப்படும் போது, அவர்களிருவரின் வாழ்க்கை திருப்பங்களை பேசும் "வாழும் புத்தரின் கதை", ஒரு இராணுவ வீரனின் வாழ்க்கைக்கு உதவும் ஓர் இளம் பெண் மற்றும் அவளுடைய குடும்பத்தைப் பற்றி பேசும் "மலை நாட்டின் நினைவுகள்" கதை, நுட்பமாக விளங்கிக் கொள்ள முடியாத ஓர் ஆணின் காதலை, ஒரு மூன்றாமவரின் கண்ணோட்டத்தில் சொல்லும் "பனி உருகிய போது" கதை, பள்ளியில் எப்போதும் புறக்கணிக்கப்பட்டும், ஆசிரியரின் பார்வையில் எப்போதும் சிக்கி அடிப்பட்டுப் பள்ளியை சிறைச்சாலை போல் கருதும், ஒரு மாணவனையும், அவனுக்கு உதவ முற்படும் நண்பனைப் பற்றியுமான கதை "பால்ய நினைவுகள்".</p><p>மிக வித்தியாசமான கதைகள். படித்துப்பாருங்கள்...</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-K0ZjiywCSy8/X50QkUagF_I/AAAAAAAA1fk/T7vYCvqdkjITFr_YUWzSuTPPRSNoLKbWgCLcBGAsYHQ/s2048/Thatha.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1413" height="640" src="https://1.bp.blogspot.com/-K0ZjiywCSy8/X50QkUagF_I/AAAAAAAA1fk/T7vYCvqdkjITFr_YUWzSuTPPRSNoLKbWgCLcBGAsYHQ/w442-h640/Thatha.jpg" width="442" /></a></div><br /><p><br /></p>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-32410371764260280502020-10-30T20:02:00.000+05:302020-10-30T20:02:01.863+05:30 அந்தோன் செகாவ் - சிறுகதைகளும் குறுநாவல்களும்.<p>சென்ற வருடம் 'செகாவின் மீது பனி பெய்கிறது' என்ற எஸ்.ராமகிருஷ்ணன் அவர்களின் புத்தகம் வாசித்த தருணத்திலிருந்து, செகாவின் கதைகளை படிக்க வேண்டும் என்ற ஆர்வம் மேலோங்கி இருந்தது. அவருடைய நாய்க்கார சீமாட்டி கதையைப் படித்து முடித்த பின்னர் இன்னும் ஈர்க்கப்பட்டு இந்தப் புத்தகத்தை சென்ற வருடம் மதுரை புத்தக கண்காட்சியில் வாங்கி வைத்திருந்தேன். இப்போது அதை வசிக்கும் வாய்ப்பை ஏற்படுத்தி கொண்டேன். செகாவின் எழுத்துக்கள் எப்போதும் சமூக நிலைகளில் உயர்ந்தோர், தாழ்ந்தோர் என்று வகைப்படுத்தப்பட்டவர்களுக்கு நிகழும் மறைவான உரையாடல்களையே மையப்படுத்தி உள்ளதை உணர்ந்தேன்.</p><p>மேலும் அவரது கதைகளில் எப்போதும் சமூகம், மருத்துவம், மதம், மனிதர்களில் அன்றைய நிலை, ரஷ்யாவின் இரட்டை வாழ்க்கை முறைகள் என்று இவற்றை பற்றிய தர்க்கங்கள் இடம் பெற்றிருக்கும். சில பாத்திரங்கள் காதலைப் புரிந்து கொள்ள சிரமமப்படுவார்கள். சிலக் கதைகளில் பகடி செய்து நகைச்சுவை ததும்ப செய்திருப்பார். அதிலும் குறிப்பாக பச்சோந்தி போன்ற கதையில் வரும் காவலரையும் அந்த நாயையும் நிச்சயம் வாசித்தவர்கள் மறக்கவே முடியாது. தமிழில் இதே போன்று ஒரு கதை உள்ளது, ஆசிரியரும் கதை பெயரும் மறந்து விட்டது.</p><p>44 வயதே இந்த உலகில் வாழ்ந்த செகாவின் உலகம் நாடகங்களால் நிரம்பியிருந்ததாம். டால்ஸ்டாய், கார்க்கி, தஸ்தயேவ்ஸ்கி, புஷ்கின் போன்ற மிகப்பெரும் ஆளுமைகளுக்கு மத்தியில் தனக்கென ஒரு பாணியை வகுத்து கொண்டு அன்றைய ரஷ்யாவை கதைகளாக்கியுள்ளார். கேள்விகள் கேட்பதும், தர்க்கங்கள் நிகழ்த்துவதும், மதத்தை கேள்வி கேட்பதும், மருத்துவத்தைக் கேள்வி கேட்பதும், துன்பத்தில் உழல்பவர்களுக்காய் பரிந்து பேசுவதும், அவர்களை துன்பத்தில் ஆழ்த்துபவர்களை எதிர்த்து கேள்வி கேட்பதுமாய் அவரது இந்த புத்தகத்தின் கதைகள் நகர்கின்றன. </p><p><i>பச்சோந்தி, வான்கா, தத்துக்கிளி, ஆறாவது வார்டு, மாடவீடு ஓவியரின் கதை, இயோனிச், நாய்க்கார சீமாட்டி, மணமகள்</i> ஆகிய கதைகளும், குறுநாவல்களும் இந்த புத்தகத்தில் இடம்பெற்றுள்ளன. </p><p>பச்சோந்தி கதையின் சாராம்சம் அதிகாரத்தை எதிர்த்து பகடி செய்து கேள்வி கேட்கும் வடிவத்தில் ஒரு கதை. இன்று வரை இப்படிப்பட்ட நிலைமை எப்போதும் இருந்து தான் வருகிறது. ஆனால் 1800களின் இறுதிகளில் இப்படி ஒரு கதையை எழுதிப் பதிப்பித்தது என்பது, முதலைகள் நிறைந்த ஏரியின் நடுவே கம்பியின் துணையோடு நடப்பதாய் மட்டுமே பார்க்க முடிகிறது. அவ்வளவு பச்சோந்தித்தனத்தை அந்த காவலரின் பேச்சில் பார்க்கலாம். அதில் வரும் நாயும் கூட புரிந்து சிரித்திருக்குமோ என்னவோ? </p><p>அடுத்த கதையான வான்காவில், 9 வயது பெயரன் தன் தாத்தாவிற்கு எழுதும் கடிதத்தைப் பற்றியதான கதை. புதைமிதி தொழிற்சாலையில் வேலை செய்யும் வான்காவின் இளவயது வாழ்க்கை பசியையும், வலியையும், அவமானத்தையும் தவிர எதையும் அனுபவித்த தடங்கள் இல்லை. அவனுக்கான ஒரே ஆறுதல் அவனது தாத்தாவும், அவரின் நாயும், அவர்களது நினைவுகள் மட்டும் தான் இப்படி மோசமாக சென்று கொண்டிருந்த அந்த வாழ்க்கையின் திசை திசை திருப்ப அவனுக்கு கிடைத்த ஆயுதம், கடிதம்.</p><p>எப்படியோ, அங்கிருந்தவர்களிடம் கடிதம் என்ற ஒன்றை எழுதி தாத்தாவிற்கு எப்படி சேர்ப்பது என்ற பெருந்திட்டம் ஒன்றை தீட்டி விட்ட வான்கா, அந்தக் கடிதம் முழுவதும் மகிழ்ச்சி, துன்பம் என்ற இரு துருவங்களையும் மாறி மாறி தீண்டி வந்திருப்பான். இந்தக் கதையை வாசிக்கும் பொழுது, வான்காவின் இதயத்துடிப்பும், அவனது ஆற்றாமையும் கண் முன்னே வந்து போவதை தவிர்க்கவே முடியாது. </p><p><i>"காகிகத்தை நான்காய் மடித்தான், ஒரு கபேக் கொடுத்து அதற்கு முந்தைய தினம் அவன் வாங்கி வைத்திருந்த உறையினுள் அதைப் போட்டு மூடினான்... பிறகு சற்று சிந்தனை செய்து விட்டு, பேனாவால் மசியைத் தொட்டு எழுதினான்: "தாத்தா" - தலையைச் சொறிந்து கொண்டு மீண்டும் சிந்தித்து விட்டு எழுதினான்: 'கன்ஸ்தன்தீன்மக்காரிச், கிராமம்".</i> அந்தக் கடிதம் கிடைத்திருக்குமா வான்காவின் தாத்தா வந்தாரா? இவை அனைத்தும் நாமே கற்பனை செய்ய வேண்டிதான் இருக்கிறது கதையின் முடிவு. கற்பனை கூட இல்லை முழுதும் தெரிந்தே விடுகிறது. </p><p>தத்துக்கிளி கதையில் வரும் ஓல்கா இவானவ்னா, அவளின் கணவர், ஓல்காவினுடைய நண்பர்களில் ஒருவராய் மாறிப் பின்னர் காதலனாக மாறும் ரியாபவ்ஸ்கி என்று முக்கோணமாக இருத்தி செல்லும் இந்தக் கதை. எப்போதும் தன்னை கலைஞர்கள் சூழ்ந்திருக்க வேண்டும் என்று நினைக்கின்ற ஓல்கா, அவளது மருத்துவக் கணவர் தீமவ் மற்றும்ரியாபவ்ஸ்கியின் பாத்திரப்படைப்புகளின் அசாத்திய நிலையும், ஒவ்வொரு இக்கட்டான நிலையிலும் எப்படியான மாற்றம் கொண்டு வாழ்க்கையைத் திசை திருப்பிக் கொள்கிறார்கள் என்பதையும் விரிவாக விளக்கும் கதை...</p><p><i>ரியாபவ்ஸ்கியிடம் ஒரு தரம் அவள் தன் கணவரைப் பற்றிக் கூறினாள்:</i></p><p><i>"இம்மனிதரின் பெருந்தன்மை என்னை வதைக்கிறது".</i></p><p><i>"இந்த வாக்கியம் அவளுக்குப் பரம திருப்தி அளிக்கிறது, ரியாபவ்ஸ்கியுடன் தனக்குள் உறவின் இரகசியத்தை அறிந்த கலைஞர்களால் யாரையும் சந்திக்கும் தோறும் அவள் தனது கணவரைப் குறிப்பிட்டுப் பலமாய்க் கையை ஆட்டியவாறு சொல்வாள்: "இம்மனிதரின் பெருந்தன்மை என்னை வதைக்கிறது". </i></p><p>செகாவின் கதைகளில் ஆறாவது வார்டு என்ற கதையே, அதிகமாக கவனிக்கப்பட்ட கதையாக இருப்பது ஏனென்று இக்கதையைப் படித்தப் பிறகு புரிந்து கொண்டேன். மனநலம் பிறழ் நிலையில் இருக்கும் 5 பேர்களைக் கொண்ட அல்லது அவர்களை தப்பிக்க விடாமல் அடைத்து வைக்க ஒரு காவலாளி, அந்த மருத்துவமனைக்கு முடியாத எல்லா வசதிகளையும் கொண்ட அந்த ஆறாவது வார்டு கதையின் நாயகர்கள் இவர்கள் தான்.</p><p><i>"காஞ்சொறியின் நமைச்சலும் அஞ்சாமல் நடக்க முடியுமாயின், தனிக்கட்டுக்குச் செல்லும் ஒற்றையடிப் பாதையில், என்னுடன் வாருங்கள், உள்ளே சென்று எட்டிப் பார்ப்போம். கதவைத் திறந்து கொண்டு நடையினுள் அடியெடுத்து வைக்கிறோம். சுவரோரத்திலும் கணப்பு. அடுப்படியிலும் மருத்துவமனைக் குப்பைக் கூளங்கள் மலையைக் குவிந்து கிடக்கின்றன. மெத்தைகளும், பழைய அங்கிகளும், உள்ளுடுப்புகளும், பட்டைக் கோடு போட்ட நீலச் சட்டைகளும், தேய்ந்து போன பூட்சுகளுமான வேண்டாத கந்தலும் கூளமும் நாற்றமெடுக்கும் குவியலாய்க் குவிந்திருக்கின்றன". </i></p><p><i>....</i></p><p><i>"இந்தக் குவியலின் உச்சியில் காவற்காரன் நிகித்தா படுத்திருக்கிறான். வயது முதிர்ந்த படையாள் அவன், கோட்டுக்கைகளில் பூசணம் பிடித்த பட்டைச் சின்னங்கள் தெரிகின்றன, பற்களுக்கிடையே எப்போதும் ஒரு புகைக்குழாய் வைத்திருந்தான். அடர்ந்து தழைத்திருக்கும் அவன் புருவங்களும், குடியால் சுரந்து விட்ட கடுகடுப்பான அவனது முகத்துக்கு காவல் நாயின் சாயல் அளிக்கின்றன. சிவந்த மூக்குடன் மெலிந்து முறுக்கேறிய சிற்றுருவினனாய் இருக்கிறான். அவனுடைய தோற்றம் காண்போர் கலங்கும் படியானது, அவன் முட்டிகள் தடித்துப் பருத்தவை.</i></p><p><i>மனதில் மாசின்றி நம்பகமானோராய், கண்ணை மூடிக் கொண்டு தம் கடனைச் செய்து முடிப்போராய், மந்த புத்தியினராய் இருந்து, ஒழுங்குதான் உலகிலேயே யாவற்றுக்கும் தலையாயதெனக் கொண்டு, ஒழுங்கைக் காக்க, அடியும் உதையும் போல எதுவும் உதவுவதில்லை என்பதாய் நினைக்கிறார்களே, அத்தகையோரில் இந்த நிகித்தாவும் ஒருவன். முகம்,மார்பு, முதுகு என்ற பேதமின்றி எங்கும் அடித்து நொறுக்குகிறான் இவன், ஒழுங்கை நிலைநாட்ட வேறு எந்த வழியும் இல்லை என்று திடமாய் நம்புகிறான்".</i></p><p>இப்படியான நிகித்தா தான் அந்த 5 பேர்களைக் காக்கும் பொறுப்பை ஏற்றுக் கொண்ட மனிதன். கோரத்தின் முகத்தைச் சித்தரித்த விதத்திலேயே, அந்த ம்ருத்துவமனை வாசிகளின் அன்றாட வாழ்க்கை என்னவென்று நம்மால் ஓரளவுக்கு யூகிக்க முடியும். உளவியல் குளறுபடிகள் வாழ்வின் தன்மையை எப்படி மாற்றும்?, எவ்வளவு எளிதில் வாழ்வின் இயக்கத்தை, உணர்வுகளின் நேர்கோட்டு பாதைகளை புரட்டிப் போடும் என்பதை விளக்கும் கதை. இந்த கதைக்கான களம், மருத்துவர் ஆந்திரேய் எபீமிச் மத போதகராகாமல் மருத்தவப்படிப்பு படித்தததால் நிர்மாணிக்கப்படுகிறது. </p><p>இந்தக் கதையின் இறுதி மூன்று பக்கங்களை, 2 அல்லது 3 முறை மீண்டும் மீண்டும் படித்தேன். இந்தக் கதையினை இதுவரை வாசிக்காதவர்களுக்காக அதை விவரிக்கப் போவதில்லை. சில சமயங்களில் உலக ஞானம், மதம், மருத்துவம், தத்துவம் இப்படி எவ்வளவு துறைகள் அறிந்திருந்தால் என்ன? இந்த உலகில் தீமை என்பதற்கும், உண்மை என்பதற்குமான வித்தியாசத்தை சில நேரங்களில் சில மனிதர்களால் மட்டுமே புரிந்து கொள்ள இயலும் போல.</p><p>ஒரு புறம் மருத்துவராகிய செகாவ், மருந்தும் மாத்திரைத் தூளையும் கொண்டு வியாதிகளை சரி செய்தால் மக்கள் மதத்தையும், தத்துவ ஞானத்தையும் விட்டொழித்து விடுவார்கள் என்று கவலை கொள்கிறார். மறுபுறம், நோயை அகற்றத் துடிப்பவர்கள் நோயின் காரணத்தையும் அகற்ற சிறிதேனும் முயலுங்கள் என்ற தர்க்கத்தை மாடவீடு ஓவியரின் கதை என்ற சிறுகதையில் முன்வைக்கிறார். </p><p><i>"மருத்துவத்தை நீங்கள் எதிர்க்கிறீர்கள்".</i></p><p><i>"ஆம், இயற்கை நிகழ்வாகிய நோய் குறித்து ஆராய்ந்தறிந்து கொள்ள மட்டுமே மருத்துவம் வேண்டுமே ஒழிய நோயைக் குணப்படுத்துவதற்காக அல்ல. சிகிச்சை தேவையாய் இருந்தால், நோயின் காரணங்களுக்கான சிகிச்சையாய் இருக்கட்டும். அது நோய்க்கான சிகிச்சையாய் இருக்க வேண்டாம். பிரதான காரணமாய் இருக்கும் உடல் உழைப்பை அகற்றுங்கள், பிறகு நோய்களுக்கு இடமில்லாமல் போய்விடும். குணப்படுத்த நினைக்கும் விஞ்ஞானத்தை நான் அங்கீகரிக்கவில்லை".</i></p><p>அவரே மருத்துவராக இருந்ததாலோ என்னவோ அவரது கதைகள் முழுவதும் பல்வேறு குணங்களையும், தர்க்கங்களையும், காதலையும் கொண்ட மருத்துவர்கள் நடமாடுகிறார்கள். புரட்சியை விதைக்கும் எண்ணங்களை கொண்ட எளிமையான பெண்களும், சிக்கலான எண்ணக்குவியல்கள் கொண்டு களமாடும் பெண்களும் அவர் கதைகளில் பார்க்க முடிகிறது. இப்படி பல படிமங்களை நகர்த்திப் பார்க்கப் பார்க்க பல மாதிரி வேறுபட்ட பாத்திரங்களை செகாவ் படைத்திருக்கிறார். ரஷ்யாவின் எழுத்தாளர்களுக்கு உரித்தான இன்னொரு விஷயம், அவர்களின் நகரங்களை வர்ணிக்கும் போக்கில் இருக்கும் நுணுக்கங்கள். அதற்கு செகாவும் விதிவிலக்கல்ல.</p><p>நாய்க்கார சீமாட்டியின் யால்தாவும், மற்ற கதைகளில் வரும் எஸ்.நகரும், பீட்டர்ஸ்பர்கும், மாஸ்கோவும் அவர்களது பண்ணைகளும் எப்போதும் கண் முன்னே நிழல் ஆடிய படியே இருக்கின்றன. </p><p>இன்னும், இன்னும் எழுத வேண்டும் என்ற ஆவல் எழுந்தாலும், கடைசி மூன்று கதைகளைப் பற்றி வேண்டுமென்றே இந்த பதிவில் எழுதாமல் விடுகிறேன். தனித்தனியே பின்னர் எழுதலாம் என்ற நினைப்பில் நாய்க்கரைச் சீமாட்டியையும், மணமகளையும், இயோனிச் பற்றியும் எழுதவில்லை. </p><p>ரஷ்யப் படைப்புக்களை முதன் முறை படிக்கும் போது மிக அதிகமான பொறுமை வேண்டியிருக்கும். சில கதைகளை மீள் வாசிப்பு செய்து புரிந்து கொண்டேன். செகாவின் கதைகளைப் படித்துப்பாருங்கள்...</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-CH5Ef1AXpXw/X5wjy3Lrs5I/AAAAAAAA1fQ/Gt-Tfj0RzcIEv0vFrFDc0C_CoLtxUuLwwCLcBGAsYHQ/s2048/Chekov.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1433" height="640" src="https://1.bp.blogspot.com/-CH5Ef1AXpXw/X5wjy3Lrs5I/AAAAAAAA1fQ/Gt-Tfj0RzcIEv0vFrFDc0C_CoLtxUuLwwCLcBGAsYHQ/w448-h640/Chekov.jpg" width="448" /></a></div><br /><p><br /></p>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-35291939939847249492020-10-19T18:13:00.002+05:302020-10-19T18:14:15.792+05:30தமிழகத்தில் நிலப்பிரபுத்துவம் வீழ்ந்த கதை<p><span face=""Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #050505; font-size: 15px;">சமீப காலங்களில் தொலைக்காட்சி விவாதங்களில் தோன்றி விவசாயம், நிர்வாகம், வணிக நிலவரங்கள், பொருளாதாரம் என்பதான தலைப்புகளில் மிக முக்கியமான கருத்துக்களை எடுத்து வைத்து வருபவர், பொருளாதார அறிஞர் திரு.ஜெ.ஜெயரஞ்சன் அவர்கள். பல கள ஆய்வுகளும் மேற்கொண்டு உள்ள இவரின் கருத்துக்களின் பால் ஈர்க்கப்பட்டு இந்த புத்தகத்தை பற்றி தற்செயலாய் அறிந்து கொண்டேன்.</span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><span face=""Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #050505; font-size: 15px;">முக்கியமாக காவிரி படுகை பகுதியிலிருந்து வந்த காரணத்தினால், இந்த கள ஆய்வு புத்தகத்தை வாங்கினேன். இந்த புத்தகம் தமிழக காவிரிப்படுகை கிராமங்களில் மேற்கொள்ளப்பட்ட நிலப்பிரபுத்துவம் குறித்த கள ஆய்வின் விளக்க நிலை என்று வைத்துக்கொள்ளலாம். நிலப்பிரபுத்துவதில் யார் யாரெல்லாம் அங்கம் வகித்தனர், ஆங்கிலேயர் காலம் தொடங்கி இன்று வரை என்னென்ன மாற்றங்கள் இருக்கின்றன அல்லது எப்படியெல்லாம் அவை உருமாறின என்பதற்கான சாதிய கட்டுமான அடிப்படையிலான விரிவான ஓர் ஆய்வுப்புத்தகம்.</span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><span face=""Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #050505; font-size: 15px;">100 வருடங்களோ அல்லது அதற்கு முன்னரோ நிலப்பிரபுக்களோடு அதில் வேலை செய்யும் தொழிலாளர்களும் அதில் வேலை செய்யும் தொழிலாளர்களும் சேர்ந்தே நிலத்தோடு அடிமைகளாய் விற்கப்பட்டு வந்திருக்கின்றனர். சாதிய நிலைமைகளில் மேல்தட்டு என்று கருதப்பட்டு வந்தவர்களிடம் வரைமுறை இன்றி ஏக்கர் கணக்கில் நிலம் சொந்தமாக இருந்திருக்கின்றது. இவர்கள் யாருக்கும் அல்லது பெரும்பான்மை நிலப்பிரபுக்களுக்கு நிலத்தில சாகுபடி செய்யவோ அல்லது நிலம் எங்கே இருக்கிறது என்பதே தெரியாத நிலையே இருந்து வந்திருக்கிறது.</span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><span face=""Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #050505; font-size: 15px;">தஞ்சையின் காவிரிப்படுகையில் குறுவை, சம்பா முறையில் அன்றைய சாகுபடி நடந்திருக்கிறது. ஒன்று 110 நாட்களிலும், மற்றொன்று 150 நாட்களிலும் சாகுபடி செய்து விளைச்சல் செய்துள்ளனர். அடிமைகளாய் மாறி மாறி நிலத்தோடு நிலமாக விற்கப்பட்ட பண்ணையாட்கள் சிறுவர்களிலிருந்து எவ்வாறு கூலிக்கொடுத்து வளர்க்கப்பட்டார்கள் என்பதை பின்வருமாறு குறிப்பிடுகிறார்.</span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><span face=""Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #050505; font-size: 15px;"><i>"பண்ணையாள் சிறுவனாக இருக்கும்போதே தன்னுடைய பணியை கால்நடைகளை வளர்ப்பவராகத் தொடங்குவார். அவருக்கு மாதம் ஒன்றுக்கு 7 கிலோ என்று அவருக்கு ஒரு துண்டு அளவு துணி வழங்கப்படும். இந்த சிறுவன் சற்று வளர்ந்தவுடன் அரை உழைப்பாளியாக உழைப்பு படைக்குள் சேர்த்துக்க்கொள்ளப்பட்டு மாதம் ஒன்றுக்கு 14 கிலோ நெல் வழங்கப்படும். சில ஆண்டுகள் கழிந்து அந்த சிறுவன் ஒரு முழுமையான பண்ணையாள் என அங்கீகரிக்கப்பட்டு மாதம் ஒன்றுக்கு 29 கிலோ நெல் அவருக்கு வழங்கப்படும். இதை தவிர, அறுவடை காலத்தில் போது ஒரு பண்ணையாளுக்கு 86 கிலோ நெல் வழங்கப்படும். இந்த ஊதியத்தை களவடி என்று கூறுவார்".</i></span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><span face=""Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #050505; font-size: 15px;">இப்படியெல்லாம் அடிமைப்படுத்தப்பட்ட பண்ணையாட்கள் அந்தப் பண்ணைகளில் இருந்து ஓடிப்போக நினைத்தால் பிடித்துக்கொடுக்கப்படுகின்ற தண்டனைகள் மிகக்கொடுமையானவை. வரலாற்றின் அடிமைத்தனத்தின் பக்கங்கள் எப்போதும் மிக வேதனையானதும் வலி மிக்கதாகவும் தான் இருக்கின்றன.</span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><span face=""Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #050505; font-size: 15px;">சாகுபடிக்கான விளைநிலங்களில் சாகுபடி கண்டு எடுப்பதற்கு நிலப்பிரபுக்கள், குத்தகைதாரர்கள், வேளாண் தொழிலாளர்கள் என்ற படி நிலைகளில் மக்கள் இருந்திருக்கிறார்கள். இந்தப்புத்தகத்தின் கள ஆய்வு வழி ஆசிரியர் சொல்ல வருவதாக நான் புரிந்த கொண்டவைகளை கீழே தொகுத்துள்ளேன்:</span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><i><span face=""Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #050505; font-size: 15px;">- நிலப்பிரபுக்களின் அதிகாரம் எவ்வாறு மெதுவாக பிடுங்கி எறியப்பட்டது?</span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><span face=""Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #050505; font-size: 15px;">- இதற்கான சட்டங்கள் அறிமுகப்படுத்தப்பட்டது முக்கியமாக தமிழகத்தில் காங்கிரஸ் ஆட்சிக்கு பின்னர்தான்.</span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><span face=""Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #050505; font-size: 15px;">- நில உச்ச வரம்பு சட்டம், நிலஉடைமை சீர்திருத்தம், குத்தகைதாரர்களுக்கான உரிமைகளை மீட்டல், சமூக சட்டங்கள் அல்லது சாதிய கட்டுமானங்கள் மூலம் நிகழ்ந்த நில உடைமை மாற்றங்கள்.</span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><span face=""Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #050505; font-size: 15px;">- வார முறை அமலாக்கம், அதாவது குத்தகைதாரர்கள், நிலப்பிரபுக்களுக்கு கொடுக்க வேண்டிய வருடாந்திர நெல் அளவு அல்லது பணமாக கொடுக்க வேண்டிய நிலுவைகள்.</span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><span face=""Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #050505; font-size: 15px;">- திராவிடக் கட்சிகளின் நிலப்பிரபுக்களுக்கு எதிரான சட்டங்கள். அவை எப்படி குத்தகைதாரர்களையே நில உடைமையாளர் ஆக்கியது?</span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><span face=""Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #050505; font-size: 15px;">- கம்யூனிஸ்டுகளின் பங்கும், எப்படி அதுவே பின்னர் திராவிடக் கட்சிகளால் பயன்படுத்திக் கொள்ளப்பட்டன என்பதற்கான விளக்கங்கள்.</span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><span face=""Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #050505; font-size: 15px;">- இன்றைய நிலையில் எப்படி நிலப்பிரபுத்துவம் என்பது முற்றிலும் ஒழிந்து, ஆனால் அதே சமயத்தில் கோவில்களிலும், அறக்கட்டளைகளிலும், குத்தகைதாரர்களிடமும் பரந்துபட்டு நிலங்கள் கையகப்படுத்தப்பட்டுள்ளன என்பதற்கான கள ஆய்வு விவரங்கள் உள்ளன.</span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><span face=""Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #050505; font-size: 15px;">1967 ஆம் ஆண்டு திமுக ஆட்சிக்கு வந்த பிறகான "நில உச்ச வரம்பு சட்டத்தில் 1970 ஆண்டு சட்டத்திருத்தம் செய்யப்பட்டது. அதன்படி 30 ஸ்டாண்டர்டு ஏக்கர் நிலமாக இருந்த நில உச்சவரம்பு 15 ஏக்கர் ஸ்டாண்டர்டு நிலமாக குறைக்கப்பட்டது. நில உச்சவரம்பு சட்டத்தால் நிர்ணயிக்கப்பட்ட நிலங்களை விட அதிகமாக நிலங்களை வைத்துக் கொண்டிருக்கும் நிலப்பிரபுக்களுக்கு வழங்கப்படும் இழப்பீடுகள் வெகுவாக குறைக்கப்பட்டன".</span></i><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><span face=""Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #050505; font-size: 15px;">அடுத்ததாக, காவிரிப்படுகையின் நீர்ப்பாசன ஆதாரம் காவிரியாக இருந்து வந்திருக்கிறது. கர்நாடக மாநிலத்தில் 320 கிலோமீட்டருக்கு, தமிழகத்தில் 416 கிலோமீட்டரும் ஓடுவதாகப் பதிவு செய்யப்பட்டுள்ளது. பல கிளை துணையாறுகளோடு காவிரி, இந்தப்படுகைப் பகுதியின் நீர் நாடியாக இருப்பது நமக்கு தெரிந்த விஷயம் தான். 1896 மற்றும் 1924 ஆம் ஆண்டுகளில் காவிரி நீர் குறித்த மிக முக்கியமான ஒப்பந்தங்கள் போடப்பட்டிருக்கின்றன. இந்த தலைப்பில் மட்டுமே தெரிந்து கொள்ள வேண்டிய உண்மைகள் நிரம்ப இருக்கின்றன. இனி தேடிப் படிக்கலாம் என்ற ஆவல் எழுவதைத் தடுக்க முடியவில்லை.</span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><span face=""Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #050505; font-size: 15px;">மிக முக்கியமானதொரு உண்மை என்ற புத்தகத்தின் கள ஆய்வு போட்டு உடைப்பது எவ்வாறு நில உடைமை சாதிய நிலையிலிருந்து மாறி மற்றுமொரு சாதிய நிலைக்கு சென்றுள்ளது என்பதையும், அடிமைத்தனம் சற்றே ஒழிந்த நிலைமையையும் தான் என்னுடைய புரிதல் நிலை. பேட்டை, குறிச்சி போன்ற கிராமங்கள் தான் இந்த பிரதான ஆய்வுக்கான களங்கள். மேற்கு மற்றும் கிழக்குப் படுகைகளில் இருக்கின்ற தற்போதைய சூழல் வெகுவாக சாதிகளின் வாரியாக தொகுக்கப்பட்டுள்ளன.</span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><span face=""Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #050505; font-size: 15px;">புத்தகத்தின் நிறைவுப்பகுதியில் சர்வோதயா தொண்டு நிறுவனமான லாஃப்டி, எவ்வாறு உழுபவர்களுக்கே நிலத்தை சொந்தமாக்க திட்டங்கள் கொண்டு வந்தன என்பது பற்றியும், அதில் மெல்ல மெல்ல அவர்கள் சந்தித்த சிக்கல்களையும் ஆசிரியர் விளக்குகிறார். வழக்கம் போல கையாடல்கள், வங்கியின் கடன் பிரச்சனைகள் என்பவை வந்த காரணத்தினால், நிலம் வாங்கி நிலமற்றவர்களுக்கு கொடுப்பதிலிருந்து வீடற்றவர்களின் தேவைக்கு வீட்டு வசதி செய்வதை நோக்கி அதன் சேவை மாற்றம் கண்டது.</span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><span face=""Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #050505; font-size: 15px;">சிறு பொருளாதாரக் கணக்கினை குறிப்பிட்டு என் இடுகையை முடிக்கிறேன். 2014-15 ஆண்டில் குறிச்சியில் ஒரு குத்தகைதாரருக்கு ஏக்கர் ஒன்றுக்கான சாகுபடி செலவு 20,220 ரூபாய். இதைத்தவிர நில உரிமையாளருக்கு வாரமாய் (வாரம் என்பது வாரத்துக்கு செலுத்த வேண்டிய நெல் கணக்கு என்ற சொல் வழக்கு) ஆண்டுக்கு செலுத்த வேண்டிய 6 மூட்டை நெல் அல்லது 4800 ரூபாய். இது ஒரு ஏக்கருக்கான நிலைமை. மொத்தம் 25,020 ரூபாய். அன்றைய நிலைமைக்கு லாபமோ நட்டமோ இல்லாமல் இருக்க ஏக்கருக்கு 31 முதல் 32 மூட்டைகள் விளைச்சல் வேண்டி இருக்கும். அன்றைய வருடத்தின் வறட்சி காரணமாக நிறைந்த பற்றாக்குறை 12 மூட்டைகள் என்றும் அதற்கான நிவாரணம் ஏக்கருக்கு 1400 ரூபாயாக இருந்தது.</span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><span face=""Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #050505; font-size: 15px;">இப்பொழுதும் சாகுபடி என்பது மிகவும் ஆபத்தான, பல முறைகளில் விரிவான சிரமங்களுக்கு இடையே தான் நடை பெற்றுக்கொண்டிருக்கின்றன என்பதை விளக்கும் நூலாகவே இதைப்பார்க்கிறேன்.</span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><span face=""Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #050505; font-size: 15px;"><i>"சமூக நடவடிக்கைகளானது அமைப்பை மேலும் மாற்றியமைத்தது. நிலப்பிரபுக்கள், வேளாண்மையை விட்டு வெளியேறி விட்டதுடன் குத்தகைதாரர்கள் நிலவுடைமையாளர்களாக மாற்றம் பெற்று இருப்பதை பேட்டை கிராமத்தில் நாங்கள் மேற்கொண்ட சிற்றளவு ஆய்வுகள் சுட்டிக்காட்டுகின்றன. அதே போல, கடந்த காலத்தில் செய்தது போல தொழிலாளர்கள் தங்களுடைய கூலி உயர்வுக்காக போராட வேண்டிய அவசியம் இல்லை... கூலிக்காக நெடுங்காலமாக நடத்தப்பட்ட போராட்டங்கள் எல்லாம் கடந்த காலமாக, காலத்தை சேர்ந்த ஒன்றாக மாறிவிட்டன".</i></span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px;" /><span face=""Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #050505; font-size: 15px;">பல விதமான கருத்துக்களை சுமந்து வரும் முக்கியமான ஆய்வு நூல் இது. நேரம் இருப்பின் படித்துப்பாருங்கள்...</span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-8DbykxejIdM/X42KFZKXtTI/AAAAAAAA1Lw/bVClgDN_qikmgoxtHM2iFHLlceoolJToACLcBGAsYHQ/s2048/nilaprabhu.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1329" height="640" src="https://1.bp.blogspot.com/-8DbykxejIdM/X42KFZKXtTI/AAAAAAAA1Lw/bVClgDN_qikmgoxtHM2iFHLlceoolJToACLcBGAsYHQ/w416-h640/nilaprabhu.jpg" width="416" /></a></div><br /><span face=""Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #050505; font-size: 15px;"><br /></span><p></p><div class="big450BoxBody" style="background-color: white; background-repeat: repeat-y; color: #181818; font-family: Lato, "Helvetica Neue", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 12px;"><div class="big450BoxContent" style="overflow: hidden; width: 430px;"><div id="review-like" style="float: right; margin-top: 8px; text-align: right;"></div><div id="review-follow" style="margin-top: 8px;"></div></div></div>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-90760520771257706212020-10-18T19:33:00.002+05:302020-10-18T19:33:39.047+05:30 ஆதியில் பெண் இருந்தாள்<p>காலச்சுவடு பதிப்பகத்தாரால் வெளியிடப்பட்ட இந்த புத்தகம் மரிஜா ஸ்ரெஸ் என்பவரால் குஜராத்தின் ஆதிவாசிப் பழங்குடியினர்களின், ஆதிக்கதைகளைத் தொகுத்த நூல். ஸ்லோவேனியா நாட்டில் இருந்து இந்தியா வந்து 30 ஆண்டுகளுக்கும் மேலாக, துங்ரி கரேஸியா காட்டுப் பகுதியில் இறை ஊழியம் செய்து அவர்களோடு வாழ்ந்தவராக அடையாளப்படுத்தப்பட்டு அந்த மக்களின் பல தரப்பட்ட கதைகளை ஆவணப்படுத்தி உள்ளார்.</p><p>குஜராத் மாநிலத்தின் வடக்கு எல்லையில் ராஜஸ்தானைத் தொட்டிருக்கும் மலைப்பகுதிகளில் வாழ்ந்து கொண்டு இருக்கின்ற துங்ரி கரேஸியா மக்களிடையேப் புழங்கிய கதைகள் இந்த நூலில் உள்ளன. கதைகள் இல்லாத தமிழகத்தையோ, அல்லது இந்தியாவையோ நம்மால் நினைத்துக் கூடப் பார்க்க முடியாது. அவ்வளவு கதைகள் கொட்டிக் கிடக்கின்றன. அவற்றை எவ்வளவோ வழிகளில் காலம் காலமாக தொகுத்து இலக்கியமாக்கி சொல்கிற மரபு நம்முடையது.</p><p>தெருக்களில் கதைகள், ஊருக்கான கதைகள், கோவிலுக்கான கதைகள், சுவற்றுக்கென கதைகள், மனிதருக்கான கதைகள், மனிதர்களின் கதைகள், பெருமைக்கென கதைகள், சிறுமைக்கென கதைகள், பயத்தின் கதைகள், பரவசத்தின் கதைகள் என்று எவ்வளவோ கதைகளின் கைப்பிடித்தே மானுடம் பல தலைமுறைகளை கடந்து செல்கிறது.</p><p>கதைகளை மட்டும் முடிந்த வரை சேமிக்கவோ, சேகரிக்கவோ மனித இனம் முயன்று கொண்டே தான் இருக்கிறது. பல உண்மைகள் தெளிவுறுகின்றன. பல பொய்கள் உண்மையென மாறுகின்றன. இப்படி இந்தக் கதைகள் நம் சமூகத்தில் ஏற்படுத்தும் தாக்கம் மிகவும் மகத்தானது. இந்த புத்தகத்தை பொறுத்த வரை, பெண் எப்படி ஆதி சக்தியாக இருந்தாள் என்பதும், எப்படி அது மெல்ல மெல்ல மறைந்தது என்பதும் ஆதிவாசி மக்களின் வந்த கதைகளின் வழி நமக்கு கடத்துகிறார் மரிஜா.</p><p>அவரது மிக முக்கியமான பணியாக அவருக்கு இடப்பட்டது, பெண்கள் அவர்களது ஆற்றலினை உணர வேண்டுமென்பதும், எப்படி ஒரு கூட்டமாக அவர்களால் சக்தி மிக்கவர்களாக, தங்களையும் தங்களை சார்ந்தவர்களையும் கட்டமைத்துக் கொள்ள முடியும் என்பதையும் அவர்களுக்கு உணர்த்துவது தான். ஆனால் அந்தப் பெண்களிடமிருந்து மரிஜா கற்றுக் கொண்டது மிக மிக அதிகம் என்பதாலோ என்னவோ, அந்தப் படிப்பினைகளை கதைகளாக நம்மிடம் பகிர்ந்துள்ளார் என்று நினைக்கத் தோன்றுகிறது. </p><p>இப்படி இந்த எழுத்துப் பணியை, தன்னுடைய களப்பணியுடன் மரிஜா தொடங்கிய காலம் 1973க்கு பிறகு என்று பதிவு செய்திருக்கிறார்கள். </p><p><i>"சில வருடங்களுக்குப் பிறகு, எனது நண்பரும் குஜராத்தின் மிகச்சிறந்த எழுத்தாளர்களில் ஒருவருமான மனுவாய் பஞ்சோலி தர்ஷக் மனம் திறந்து என்னிடம் கூறினார்: "குஜராத்தைச் சார்ந்த எழுத்தாளர்களாகிய நாங்கள் எவ்வளவோ விஷயங்கள் குறித்து எழுதியிருக்கிறோம். ஆனால் ஆதிவாசிகளைப் பற்றி எழுத வேண்டும் என்று யாருக்குமே தோன்றவில்லை. இலக்கியத்தில் அவற்றுக்கு இடமில்லை, எங்களை விடத் தாழ்ந்தவர்கள் அவர்கள் என்று நினைத்து விட்டோம். ஆனால் தூர தேசத்திலிருந்து வந்த ஒரு சகோதரி நாங்கள் செய்யத் துணியாத ஒரு செயலைச் செய்து விட்டீர்கள். ஆதிவாசிகளை இலக்கியத்துக்குள் கொண்டு வந்துவிட்டீர்கள். ஆதிவாசிப் பெண்கள் எங்கள் இலக்கியச்சிந்தனையில் இடம் பெற்று விட்டார்கள். இதற்காக உங்களுக்கு எவ்வளவோ நன்றி சொல்ல வேண்டும் மரிஜா" என்றார். </i></p><p>பல வெளிநாட்டவருக்கு இந்தியா பெரும் புதிராகவே இருந்து வந்திருக்கிறது. ஆயினும் பலருக்கு அவர்களைப் பற்றியும், உலகத்தின் சாராம்சத்தைப் புரியவும் வைத்திருக்கிறது. அந்த வகையில் மரிஜாவையும், இந்தியா தன்னகத்தே அணைத்துக் கட்டிக் கொண்டதாகவே உணர்கிறார். </p><p><i>"இந்தியாவில் வசிப்பது அப்படியொன்றும் சுலபமல்ல. சுலபம் என்று பொய் சொல்லக்கூடாது. இங்கே வசிப்பது சொர்க்க வாசம் என்று அளக்கக் கூடாது. வயதாகும் தோறும் இருபது ஆண்டுகளுக்கு முன் நான் ரசித்த ஜோக் அடித்த விஷயங்கள் எல்லாம் இப்போது வெறுத்து ஒதுக்குகிறது. அப்படியானால் ஏன் நான் இன்னும் இந்தியாவில் வசித்து கொண்டிருக்கிறேன்? விடை சுலபமானது. ஏனெனில் இங்குதான் நான் நானானேன். இங்குதான் என் இதயத்தைக் கண்டெடுத்தேன்".</i></p><p>இப்படி அவரின் இந்திய வாழ்க்கையையும், பயணத்தையும் அறிமுகம் செய்த பின்னர் மெல்ல கதைகளை அறிமுகம் செய்கிறார். பெண்களுக்கு ஆண்களின் பரிசு எப்படி மெல்ல மெல்ல, அவர்களின் மனதுக்கே தெரியாமல் அவர்களின் சுதந்திரத்தை பறித்த கதைகள் முதல், பெண்களுக்கு பேய் பிடித்ததாக ஆண்கள் அவர்கள் மீது பரப்பும் வதந்திகள் என்று பெண்களைப் பலவீனமாக்கினர் என்றும், எப்படி அதைக் காரணமாக்கி பெண்களை தண்டிக்கின்றனர் என்று நீண்டு செல்கிறது அந்த காடு மற்றும் மலைகளின் கதைகள். </p><p>குத்ரத் என்று ஒவ்வொரு குடும்பத்துக்குமான ஆதிக்கடவுள் இருந்ததும், எப்படி காடு மலைகள் அவரால் உருவாக்கப்பட்டது என்றும், அல்கி துல்கி என்ற முதல் இரட்டையர் உதித்த கதையும், முதன் முதலில் உடன்கட்டை ஏறியது, துல்கி இறந்து போன போது - அல்கி என்ற தங்கை தான். <i>அந்த கதை கூறுவதெல்லாம், "யாரவது ஒருவரிடம் நாம் நம் முழு அன்பை செலுத்த முடியும். அல்கி நமக்குத் தெரிவித்தது அதுதான்" என்று தங்களுக்குள் சொல்லி வருத்தப்பட்டுக்கொண்டனர். </i></p><p>பெற்றோரை வெறுத்த மன்னனை எதிர்த்து ஆதிவாசிக் கணவனும், மனைவியும் மன்னருக்கு எதிராக நின்று பேசி மக்கள் தம் பெற்றோரைப் பேணிக் காத்த கதை, புலியின் இளங்குழந்தை இரத்த வேட்கையிலிருந்து அல்லி மலருக்குள் பதுங்கி வாழ்ந்த நாகம் குழந்தை காத்த கதை என்று பல கதைகள் உள்ள நூல். ஒவ்வொன்றையும் மிகவும் ரசித்துக் கடந்தேன். படித்துப்பாருங்கள்...</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-hhN9za4Kxp0/X4xLJMnS5DI/AAAAAAAA1Fk/x9xM92TlX304uL4LXXPTFdgakAYDLFnJACLcBGAsYHQ/s2048/aathiyil.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1321" height="640" src="https://1.bp.blogspot.com/-hhN9za4Kxp0/X4xLJMnS5DI/AAAAAAAA1Fk/x9xM92TlX304uL4LXXPTFdgakAYDLFnJACLcBGAsYHQ/w412-h640/aathiyil.jpg" width="412" /></a></div><br /><p><br /></p>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-5245222244087986902020-10-09T22:04:00.002+05:302020-10-09T22:06:43.784+05:30 கடல்புறா பாகம் ஒன்று மற்றும் இரண்டு...<p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;">வெகு நாட்கள் கடந்த பின், சரித்திர நாவல் படிக்க ஆர்வம் ஏற்பட்டவுடன், புத்தக அலமாரியில் கடந்த வருடம் வாங்கிய கடல்புறா தெரிந்தது. சரி, எடுக்கலாம் ஆனால் முன்னர் மாதிரி சரித்திர எழுத்துக்கள் நம்மை ஆர்ப்பரித்து இழுக்குமா? என்று பல கேள்விகள் ஏன் எழுந்தன என்று தெரியவில்லை. ஒரு வேளை, இந்த நீண்ட இடைவெளியில் படித்த புத்தகங்களின் தாக்கம், இலக்கியத்தின், சரித்திரத்தின் ஈர்ப்பை நீர்த்திருக்க செய்திருக்குமோ என்ற தேவையற்ற அதி மேதாவி சிந்தனைகளை அப்புறப்படுத்தி மெல்ல முன்னுரை, கதை என்று மூழ்கத் தொடங்கினேன்.</span></p><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="b4a96-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="b4a96-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="b4a96-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="b8fst-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="b8fst-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="b8fst-0-0" style="font-family: inherit;">ஒரு சரித்திர நாவல் எப்படி இருக்கும், அல்லது அது வெற்றி பெற்றது எதனால் என்பதையெல்லாம் கடந்து அந்த சரித்திரத்தை நமக்கு கடத்தும் எழுத்தாளர்களின் நாடு நிலைப் பார்வை, அந்த காலத்து சமூக வழக்கத்தின் தெளிவு, வரலாற்று சமநிலை என்று எல்லாவற்றிலும், நம் காலத்தை கடந்த கற்பனை நிலையில் செல்வதனால் அதன் ஈர்ப்பு இன்னும் உயிர்ப்புடன் இருந்ததில் மகிழ்ச்சி.</span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="eulkv-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="eulkv-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="eulkv-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="d7bjd-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="d7bjd-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="d7bjd-0-0" style="font-family: inherit;">இனி மெல்ல கதைக்குள் செல்வோம். 50 வருடங்களுக்கு முன்னர் குமுதத்தில் வெளிவந்து பல பதிப்புகள் வந்த நாவலாதனால், இளைய பல்லவரும், அவருடைய படைத்தலைவனுக்கான வீரமும், காதலும், கடமையும் பல வாசகர்களுக்கு முன்னமே வெகுவாக அறிமுகம் ஆகியிருக்கும். ஆதலால் இந்த இடுகை முழுவதுமே நூல் வாசிப்பில் என்னைக் கவர்ந்த இடங்களும், அதில் சாண்டில்யன் அவர்களின் எழுத்தின் பிரமிப்பையும் அடிக்கோடிட்டே படியே செல்லும்.</span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="7ajt6-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="7ajt6-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="7ajt6-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="7nnuv-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="7nnuv-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="7nnuv-0-0" style="font-family: inherit;">சோழப்பேரரசின் அன்றைய மிகப்பெரும் படைத்தலைவனாக விளங்கிய குணசேகரப்பல்லவனுக்கு இடப்பட்ட கட்டளைக்கான இளையப்பல்லவரின் பாலூர்ப் பெருந்துறை பயணம் மற்றும் அங்கே நாடாகும் கலிங்கா மன்னன் பீமனுக்கு எதிரான நிகழ்வுகளின் அதிவேகத் தொகுப்பே கடல்புறா நாவலின் முதல் பாகம். அநபாயர் என்று அழைக்கப்படும் குலோத்துங்க சோழர், இளைய பல்லவனின் மிக உற்ற தோழர். அவரும் பாலூர்ப் பெருந்துறையில் தான் இருப்பதாக அன்றைய தகவல். </span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="9evun-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="9evun-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="9evun-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="6alcl-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="6alcl-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="6alcl-0-0" style="font-family: inherit;">கலிங்கத்தின் பெரும் அரசரான குணவர்மரையும், அவரது மகள் காஞ்சனா தேவியையும் காப்பாற்றி அவர்களை தமிழகம் கொண்டு சேர்க்க வேண்டிய ஆணையோடு பாலூர் வந்திருந்தார் இளையப் பல்லவர். இப்படியாக ஆரம்பித்த நாவலின் பக்கத்திற்கு பக்கம் தன் இலகுவான, அதே சமயத்தில் ஈர்ப்பான மொழியால் சாண்டில்யன் மெல்ல மெல்ல அனைத்தையும் விளங்க வைத்துக் கொண்டே கதையை நகர்த்துகிறார். </span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="emsm0-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="emsm0-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="emsm0-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="f0iuo-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="f0iuo-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="f0iuo-0-0" style="font-family: inherit;">இவ்வாறு நகர்ந்து செல்லுகின்ற கதையில் ஏன் அரசர்கள் உதித்தனர் என்பதற்கான தர்க்கம் இருக்கிறது. ஆதி மனிதர்களில் அரசர்கள் இருந்தார்களா என்ன? முதலில் மனித குலத்திற்கு அப்படியான தலைமை தேவைப்பட்டது? தலைமை இல்லாமல் இன்று யாரும் இருந்திட இயலுமா? அப்படிப்பட்ட எண்ணங்கள் ஏன் வந்தன என்பதை சாண்டில்யன் இவ்வாறு விளக்குகிறார்.</span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="h184-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="h184-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="h184-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="e2qrk-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="e2qrk-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="e2qrk-0-0" style="font-family: inherit;">"ஆம். அநீதிகளிலிருந்துதான் புது அரசுகள் பிறக்கின்றன. புது அரசுகள் அல்ல/என்ன, பழைய அரசுகளும் அப்படிதான் பிறந்தன. அரசுகள் உதித்ததற்கு அநீதியே அஸ்திவாரம். அரசோ, அரசனோ இல்லாமல் மக்கள் முதலில் கூட்டமாகத்தான் வாழ்ந்தார்கள். அப்பொழுது மக்களுக்குத் தேவை குறைவாயிருந்தது. தேவை குறைவாயிருந்ததால் திருப்தியிருந்தது. திருப்தி இருந்ததால் சண்டையில்லை, சச்சரவில்லை, அமைதி இருந்தது. </span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="4g0ep-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="4g0ep-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="4g0ep-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="a29bu-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="a29bu-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="a29bu-0-0" style="font-family: inherit;">மனிதன் மெல்ல மெல்லத் தேவையை அதிகப்படுத்திக் கொண்டான். அதிகத் தேவை அதிருப்தியைத் தந்தது. அதிருப்தி அசூசையைத் தந்தது. அசூயை சர்ச்சையைத் தந்தது. அதை விலக்கி அமைதியாக வாழ்க்கை நடத்த மனிதக் கூட்டங்களுக்கு தலைவன் அவசியமாயிற்று. அந்த அவசியம் தலைவனை சிருஷ்டித்தது. ஆரம்பத்தில் தலைவன் தேவைக்கும் கூட்டத்தின் தேவைக்கும் வித்தியாசமில்லாமலிருந்தது. காலம் வித்தியாசத்தை விரிய வைத்தது. தலைவன் அரசனானான். அரசுக்கு தனி அலங்காரங்கள் ஏற்பட்டன. தனி அந்தஸ்து ஏற்பட்டது. அத்தகைய அரசனைக் காப்பதற்கு மக்களின் ஒரு கூட்டம் தேவைப்பட்டது. அது படை என்று பெயர் பெற்றது. இப்படி ஏற்பட்ட அரசர்கள் பொதுப்பணியைத் தனித்தனி சொந்த நாடுகளாகப் பிரித்து எடுத்துக் கொண்டனர். இப்படிப் பிரிந்த நாடுகளில் வளர்க்கப்பட்ட சுயநலம் (இதற்கு தேசபக்தி என்பது தற்காலப் பெயர்) நாடுகளை மோத வைத்தது. அரசர்கள் பேச்சாளர்கள் ஆனார்கள். இப்படி அதிருப்தி, அசூயை, தனிப்பட்ட நபர்கள் இழைத்த அநீதி அரசுகளாகவும், பேரரசுகளாகவும் வளர்ந்தன".</span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="fuvqs-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="fuvqs-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="fuvqs-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="d94t5-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="d94t5-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="d94t5-0-0" style="font-family: inherit;">மேலே எழுதப்பட்ட வரிகள் அச்சிற்கு வந்து 50 வருடங்கள் கடந்தும், என்னென்ன உள் அர்த்தங்களை இன்றைக்கும் கடத்தியது என்ற பிரமிப்பில் மீண்டும் ஆழமாய் தொலைந்து போனேன். இப்படி இந்த நாவல் முழுவதிலும் எண்ணற்ற கருத்து ஏற்றங்களும், ஒரு தலைபட்சமில்லாத முடிந்த அளவுக்கான கருத்தின் அடிக்கோடிடல்களும் நீண்டு கொண்டே செல்கின்றன. </span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="bc3q1-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="bc3q1-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="bc3q1-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="9qe3b-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="9qe3b-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="9qe3b-0-0" style="font-family: inherit;">இப்படியாக குணவர்மரையும், அவரது மகளையும் காப்பாற்ற நிகழ்கின்ற செயல்களில் இளையப்பல்லவருக்கும், அநபாயருக்கும் அமீர் மற்றும் அவரின் குருநாதரான சீனத்துக் கடலோடி அகூதா இவர்கள் சேர்ந்து திட்டத்தை செயல்படுத்த விழைவது தான் கடல் புறா முதல் பாகத்தின் மிகப் பிரதானமான கதை இழை. இதில் அநபாயரிடம் அகூதா அநீதியைப் பற்றி விளக்கும் இடம் ஒன்று உண்டு. முக்கியமான உண்மை: எவ்வளவு பெரிய உத்தமர்களாய் உருப்பெற்றிருந்தாலும், அநீதி தெரியாது என்று சொன்னாலும், எந்த காலத்திலேனும் சிறு அநீதி கண்டிப்பாக நிகழ்ந்திருக்கும். அப்படியான அநீதியை நிகழ்த்தாத மன்னன், பேரரசன் என்ற மயப்பின்னல்களைத் தாண்டியே சரித்திரங்களைப் படிக்கவும், புரிந்து கொள்ளவும் வேண்டிய நிலையை அகூதா பின்வருமாறு விளக்குவதாக சாண்டில்யன் கூறுகிறார். </span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="9lflv-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="9lflv-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="9lflv-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="2kqb0-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="2kqb0-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="2kqb0-0-0" style="font-family: inherit;">"அநீதிக்கு பதில் அநீதி செய்ய தமிழ் விரும்புவதில்லை" என்றான் அநபாயன்.</span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="bf58a-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="bf58a-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="bf58a-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="92h4u-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="92h4u-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="92h4u-0-0" style="font-family: inherit;">"நாகரீகமுள்ள யாரும் விரும்புவதில்லை. ஆனால் விருப்பத்துக்கும், நீதிக்கும், நேர்மைக்கும் மாறாக நடக்க வேண்டிய சமயங்கள் சரித்திரங்களில் ஏற்படுகின்றன. மங்கோலிய கித்தான், கின் இனத்தவர்களுக்கு நீதி சொல் புரியாது. வாளின் பதில் ஒன்றுதான் புரியும். ஆகையால் தான் அவர்களை சிறை பிடித்தேன். அவர்கள் இல்லங்களைச் சூறையாடினேன். அதனால் தூரத்திலிருக்கும் நீங்கள் என்னை இகழலாம். என் மக்கள் என்னை இகழ்வதில்லை. உங்கள் நாட்டுப் பழமொழியொன்றைக் கேட்டிருக்கிறேன். புலியிடம் வேதாந்தம் பேசிப் பயனில்லையென்று சொல்கிறார்கள். நாகரீகமற்றவர்களுக்கு வாள் ஒன்று தான் பதில் சொல்ல முடியும்" என்று திட்டவட்டமாக அறிவித்தான் அகூதா.</span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="e4jpl-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="e4jpl-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="e4jpl-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="bi2dn-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="bi2dn-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="bi2dn-0-0" style="font-family: inherit;">சமீபத்தில், பிரபஞ்சன் ஆய்வுக்கட்டுரைப் பத்திகளில் தோழி என்ற கட்டுரையைப் படித்ததிலிருந்து இந்த சரித்திர நாவல்களில் தோன்றும் தோழிகள் மீது சற்று இரக்கம் கொண்டிருந்த நாட்கள். ஆனால் இந்த நாவல் முழுவதிலும் காதலும், இணக்கமும், ரம்மியமான எண்ணப் பின்னல்கள், வர்ணிப்புகள் என்று அனைத்தும் காஞ்சனா தேவிக்கும், இளையப்பல்லவருக்கும் இடையில் இருப்பினும் - இந்த தோழியரின் பலி கொடுக்கப்பட்ட கோட்டுச்சித்திரங்கள் எதுவும் இல்லை என்பதனையும் முழுமையாக ரசித்த கடந்து போனேன் என்று சொல்லிட வேண்டும். </span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="5k9ba-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="5k9ba-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="5k9ba-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="9so34-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="9so34-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="9so34-0-0" style="font-family: inherit;">"தெய்வீகமான எதுவும் முழுதும் கண்களுக்குப் புலப்படுவதில்லை. அப்படிப் புலப்படாத காரணத்தாலேயே அதில் மர்மம் கலக்கிறது. அப்படித் துளிர்விடும் மர்மமே அதனிடம் ஆசையைத் தூண்டுகிறது. இது இயற்கையின் விசித்திரம்" என்று எண்ணினான் இளையப்பல்லவன். </span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="e8r2i-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="e8r2i-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="e8r2i-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="t5qm-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="t5qm-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="t5qm-0-0" style="font-family: inherit;">இப்படி புலப்பட்டதையும், புலப்படாததையும் காஞ்சனாவிடம் பேசிக் கொண்டே அடுத்தக்கட்ட திட்டங்களில் வேகமாய் திரண்டு செல்லும் கதை எப்போதும். இடையில் நிறைய செய்திகள் இருக்கின்றன. உற்சாகம் தொனிக்கிறது, கவலை சூழ்கிறது, அறம் அர்ப்பணிக்கிறது, சூது தழைக்கிறது, நன்மைகள் தாழ் அடைக்கின்றன, தீமைகள் எழுந்து நகர்கின்றன, சூழ்ச்சிகள், அழகு, அபாயம் என்று சாண்டில்யன் அவர்கள் எல்லா நிகழ்வுகளையும் மிகுந்த சீரிய சொற்கோடுகளில் நகர்த்துகிறார். </span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="6g2od-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="6g2od-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="6g2od-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="2j566-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="2j566-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="2j566-0-0" style="font-family: inherit;">சீனத்துக் குடங்களில் அமர வைத்து மரக்கலத்துக்கு கொண்டு சென்று கலிங்க நாட்டில் இருந்து தப்பிக்க வைக்கின்ற திட்டம் தீட்டப்பட்டு அவரவரின் கடமைகள் எடுத்துரைக்கப்படுகின்றன. கலிங்கத்து மன்னன் பீமனைத் தாண்டி எவ்வாறு இவர்கள் அனைவரும் தப்புகின்றனர் என்பதையே முதல் பாகம் குறியிட்டுக் காட்டுகிறது. புத்தகத்தின் தலைப்பை வெளியிடும் வரிகளோடு முதல் பாகத்தைப் பற்றி முடிக்கிறேன். </span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="32nbm-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="32nbm-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="32nbm-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="54st4-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="54st4-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="54st4-0-0" style="font-family: inherit;">"எதுவும் வேண்டாம் தேவி. நான் எங்கும் இருந்தாலும் புறாவின் நினைப்பு எனக்கிருக்கும். இங்கு வந்ததும் வீட்டுப்புறா ஒன்றைக் கண்டேன். பிறகு காட்டுப்புறா ஒன்று கைக்கு வந்தது. இனி கடற்புறவொன்றும் கப்பலில் பறக்கும்!" என்றான் இளையப்பல்லவன், ஆபத்தான நினைப்புகளை அவள் இதயத்திலிருந்து அகற்ற. அவள் தனது கண்களை அகல விரித்தாள். "கடல் புறாவா!" என்றும் ஆச்சர்யம் குரலில் ததும்ப வினவினாள். </span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="apchf-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="apchf-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="apchf-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="63efl-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="63efl-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="63efl-0-0" style="font-family: inherit;">இதற்கு பிறகு புகாரை அடைந்து இளையபல்லவரின் கதை தொடரும் என்று நினைத்திருந்தேன். ஆனால் கடல் புறா கடலைக் கிழித்துக் கொண்டு நின்றது அக்ஷய முனையில். இங்கிருந்தே தொடங்குகிறது கடல்புறாவின் இரண்டாவது பாகம்.</span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="88g00-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="88g00-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="88g00-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="8kk16-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="8kk16-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="8kk16-0-0" style="font-family: inherit;">கொம்புகள் முழங்க அக்ஷய முனையை அடைந்தது கடல்புறா. அந்த கலனில் இருந்த அமீரில் தொடங்கி, கண்டிய தேவன், சேந்தன் என்று எல்லோரும் சற்றுக் கலங்கித்தான் போயிருந்தனர். எதற்கும் கலக்கமின்றி வழமை போல தன் திட்டங்களை மட்டும் தெரிவித்து விட்டு, அந்த மாபெரும் அக்ஷய முனைக் கோட்டையை தீர்க்கமாக சிந்தனையைத் தெறிக்க விட்டன இளையப்பல்லவரின் கண்கள். </span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="bgkf1-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="bgkf1-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="bgkf1-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="1rc74-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="1rc74-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="1rc74-0-0" style="font-family: inherit;">ஒரு வருடம் முழுதும் கடலில் பயணம் மேற்கொண்டு மிகப்பெரிய சீனக்கடற் வேந்தன் அகூதாவின் உபதலைவனாக தன்னை உருவகித்துக் கொண்டு அடுத்த திட்டத்துடன் அக்ஷய முனையை அடைந்த இளையபல்லவரை நாமனைவரும் கடைசி முறை பார்ப்பதாக இருந்து விடும் என்று எண்ணி அமீரும் சரி, மற்றவர்களும் சரி, சிந்தை வயப்பட்டிருந்த நொடிகள் அவை.</span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="e4160-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="e4160-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="e4160-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="ek9h2-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="ek9h2-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="ek9h2-0-0" style="font-family: inherit;">அதற்கான கரணம் அவர்கள் வந்திருக்கும் இடத்தைப் பற்றியதான உண்மைகளும், கடல் கொள்ளையர்களின் மாபெரும் கூடாரம் இருக்கும் அக்ஷய முனையின் கொடூரமான கோட்டைத்தலைவனும், அங்கே சுற்றி இருந்த மக்களும் அவர்களின் அரக்கத்தனமான வாழ்க்கை முறையும்தான். இப்படி இந்தக் கரையை அடைய அடைய, கப்பலில் உள் இருந்தோர் நினைத்து திகைக்க, கொம்புகள் ஊதப்பட்ட தருணத்தில் அந்த அக்ஷ்ய முனைக் கோட்டைக்குள்ளும் மிகப் பெரிய பய ரேகைகள் அப்பட்டமாக ஒட்டிக் கொண்டன. </span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="adnjf-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="adnjf-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="adnjf-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="2d4uu-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="2d4uu-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="2d4uu-0-0" style="font-family: inherit;">மனிதர்களும், மனிதர்களுடைய உணர்வுகளும், பயங்களும், மோகங்களும்தானே அரசுகள் வீழவும், வெகுண்டெழவும் வழி வகுத்தன. இப்போது மட்டுமென்ன அதற்கு விலக்கு. கொம்பின் ஓசைக் கேட்டவுடன், அந்த அக்ஷய முனைக்கோட்டையின் தலைவன் என்று அறியப்பட்ட பலவர்மன், அச்சத்தின் முதல் அடி சூழ வந்து, இளையபல்லவர் ஒருவராக வருவதைப் பார்ப்பதில் புத்தகம் துவங்குகிறது. </span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="65g2v-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="65g2v-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="65g2v-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="ff4hr-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="ff4hr-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="ff4hr-0-0" style="font-family: inherit;">இந்த பகுதி முழுவதும், பலவர்மனும், அவரது மகளான மஞ்சளழகியும் இந்த அக்ஷய முனைக் கோட்டையும், கொள்ளைக்காரர்களும், அந்த பகுதிப் பிராந்தியத்தை உரிமைக் கோரும் நான் வகை மக்களைப் பற்றியும், புகாருக்கு செல்லாத இளையப்பல்லவரின் மீதித்திட்டம் என்ன என்பதையும் சாண்டில்யன் அவர்கள் நம் கைக் கோர்த்து அந்த கடற்கரை மணலில் நடத்திக் கூட்டிச் சென்று சொல்லியிருப்பார். சரித்திர நாவல்களில் வரும் உரையாடல்கள் சில முறை தர்க்கங்களை விதைத்து செல்லும். உதாரணத்திற்கு, மாபெரும் அழகி என்று வர்ணிக்கப்பட்ட ஒருவள், மாபெரும் வீரனிடம் பேசிய வரிகளைப் பாருங்கள். </span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="1bhh1-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="1bhh1-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="1bhh1-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="4abe6-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="4abe6-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="4abe6-0-0" style="font-family: inherit;">"நீங்கள் மாவீரர் என்றேன் - அடக்கத்தைக் காட்டினீர்கள். உங்களுக்கு அடக்கமிருக்கிறதென்றேன். வெட்கத்தை காட்டினீர்கள். வெட்கமிருக்கிறதென்றேன் - என்னைக் குத்திக் காட்டி விஷமமும் உண்டு என்பதை நிரூபித்தீர்கள். அடக்கம், வெக்கம், விஷமம் ஆகிய குணங்கள் எனக்கு மிகவும் பிடிக்கும்" என்றாள் அவள் உள்ளதைத் திறந்து காட்டி. </span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="5m7vi-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="5m7vi-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="5m7vi-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="cmlmp-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="cmlmp-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="cmlmp-0-0" style="font-family: inherit;">"ஏன்?" அவளுக்குப் பதில் சொல்லத் தெரியாததால் ஏதோ கேட்க வேண்டும் என்பதற்காக அந்த ஒற்றை சொல்லை உதித்தான் இளையப்பல்லவன்".</span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="rcid-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="rcid-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="rcid-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="8r1ma-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="8r1ma-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="8r1ma-0-0" style="font-family: inherit;">இப்படியான குறும்பும், வீரமும், குரோதமும் கொப்பளிக்க இனி அந்த இரவும், வரப்போகின்ற நாட்களும் இருப்பதற்கான அனைத்தையும் சாண்டில்யன் மெல்ல மெல்ல தன சொற்களின் வழிக் கட்டமர்த்தி நகர்கிறார். பலவர்மன் ஏன் இளையப்பல்லவனை ஏதும் செய்யாமல் இருக்க வேண்டும், ஏன் அன்றைய இரவான சித்திரைப் பவுர்ணமி கொண்டாட்டங்கள் சிறப்பு பெறுகின்றன என்பதுவும் இரசிக்கத் தகுந்த எழுத்து நடை.</span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="9cp78-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="9cp78-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="9cp78-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="98dhr-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="98dhr-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="98dhr-0-0" style="font-family: inherit;">"பழைய வாஜாங்கில் நிழலாட்டம்தான் காட்டுவார்கள். பரதநாட்டியம் கலந்த பிறகு நடனக்கலைஞர்கள் நேரிடையாக ஆடுகிறார்கள். வாஜாங்கில் இரு வகை உண்டு. வாஜாங் பூரணா என்பது புராணக் கதைகளை ஆடுவது. வாஜாங் கோதக் என்பது வேறு வகை காதற்கதைகளை ஆடுவது. இரண்டும் மகோன்னதமாயிருக்கும் இளையப்பல்லவரே. வாஜாங் நிகரற்ற நாட்டிய முறை. அதன் பின்னிசை பிரம்மிக்கத்தக்கது. வெளிச் சூழ்நிலையில் ஆடப்படும் இந்த நடனத்தைப் பார்த்த பின்பு நீங்களே புரிந்து கொள்வீர்கள்" என்று மஞ்சளழகியின் கண்கள் கனவுலகில் சஞ்சரிக்கத் தொடங்கின. </span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="aaqt1-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="aaqt1-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="aaqt1-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="d7f4-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="d7f4-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="d7f4-0-0" style="font-family: inherit;">இப்படியெல்லாம் வர்ணிக்கப்பட்ட நடனங்கள் நடைபெறும் அன்றைய இரவின் கொண்டாட்டங்கள், கொடூரங்கள் நிறைந்ததாகவும், அந்த அக்ஷய முனையின் விதியையும் வேறு விதமாக தீர்மானம் செய்யும் முறையிலேயே அனைத்து நிகழ்ச்சிகளும் நம் கண் முன்னர் விரிகின்றன.</span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="eacb-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="eacb-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="eacb-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="6c4so-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="6c4so-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="6c4so-0-0" style="font-family: inherit;">"அவன் போவதைப் பார்த்துக் கொண்டிருந்த மஞ்சளழகியின் முகத்திலும், பலவர்மன் முகத்திலும் பெரும் திகில் விரிந்தது. அவன் அன்றிரவு நிகழ்ச்சிக்கு வந்தால் அவன் மரணம் நிச்சயம் (இளையப்பல்லவர்). அவன் மாண்டால் அகூதாவால் கோட்டையின் அழிவு நிச்சயம். இந்த இரண்டு நிச்சயங்களையும் எண்ணி எண்ணித் திகிலுக்கு உள்ளானார்கள் அவ்விருவரும்". </span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="70v1o-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="70v1o-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="70v1o-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="bulrh-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="bulrh-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="bulrh-0-0" style="font-family: inherit;">எவ்வளவு இன்பம் கொட்டி கிடந்த போதிலும் அது துன்பத்தில் தான் முடியும் என்பதில் அந்த கொண்டாட்ட இரவுக்கு இம்மி அளவு கூட பேதம் இருப்பதாக அறிந்து கொள்ள இயலவில்லை. சொல்லி வைத்து அந்த கொண்டாட்டங்களில் பல வருடங்களாக நடக்கும் கொலைகளுக்கான களம் தயாரானது. அப்போது தான் வில்வலன் இளைய பல்லவரை வீழ்த்த ஆயத்தமான நேரம். வில்வலன் அன்றைய இரவு கொண்டாட்ட காலத்தில், அக்ஷ்ய முனையின் முக்கியமான நால்வரில் ஒருவன். மனிதர்களை உண்ணும் பதக் இனத்தவர்கள், சூளுக் இனத்தவர்கள் என்று அந்த அக்ஷய முனையின் முக்கிய முடிவுகள் எடுப்பவர்களில் பிரதானமானவன். </span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="35v3j-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="35v3j-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="35v3j-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="410ah-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="410ah-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="410ah-0-0" style="font-family: inherit;">அன்றிரவு நடந்து விடக்கூடாது என்று எதைத் தடுக்க இளையப்பல்லவன் முற்பட்டானோ அது கண்டிப்பாக நிகழ்வதற்கான வாய்ப்பை வில்வலன் பல முறைகளின் வழி நடக்க செய்து கொண்டிருந்தான். ஆயினும் அதற்கு பிறகு மிகத் தெளிவான வாள் ஏந்தல்களும், சொல் ஏந்தல்களும் சேர்ந்து என்று இரவு மிகப் பெரிய சேதாரம் தவிர்க்கப்பட்டன. இருந்தும் ஒரு கொலை நிகழ்ந்துதான் கடந்தது அந்த இரவு. பலவர்மனின் சூழ்ச்சியும் பின்னர் வரும் சதிகளும், மிகப்பெரிய உண்மைகளை உடைக்கின்றன. அற்ப விநாடி என்று ஒதுகூடாவற்றை சாண்டில்யன் இவ்வாறு விளக்குகிறார்.</span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="4mn3a-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="4mn3a-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="4mn3a-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="4dj4i-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="4dj4i-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="4dj4i-0-0" style="font-family: inherit;">"வாழ்வில் விநாடி என்பது அற்பக் காலம். ஆனால் அந்த அற்பக்காலம் பெரும் மாற்றங்களை ஏற்படுத்துவதும் உண்டு. மாற்றங்கள் எண்ணங்களில் ஏற்படலாம். சரீரத்தில் ஏற்படலாம். உயிரைப் பற்றிக் கூட ஏற்படலாம். ஆகையால் விநாடி தானே என்று காலத்தை ஒதுக்குவதற்கில்லை. விநாடியாயிருந்தாலும் அது காலம் தான். அதன் வேகம் இணையற்றது என்பதை உணருவதுதான் விவேகம்". </span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="d1o7t-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="d1o7t-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="d1o7t-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="96gkk-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="96gkk-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="96gkk-0-0" style="font-family: inherit;">இந்த வரிகளில் தான் எத்தனை ஆழம் பொதிந்துள்ளன. வெகு சமீபத்தில் வாழ்வில் நிகழ்ந்தவை அப்படியே பிரதிபலித்திருப்பதை என்னவென்று கடந்து செல்வது? இப்படிப் பலப்பல எண்ணக் குவியல்களை, கடத்தி சென்று எப்படி இளையப்பல்லவர் அக்ஷ்ய முனையின் மிகப்பெரிய சதுரங்க வேட்டையை முறியடிக்கிறார் என்பதே மீதிக்கதை. </span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="5iqto-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="5iqto-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="5iqto-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="5r09h-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="5r09h-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="5r09h-0-0" style="font-family: inherit;">"வருந்தாதே மஞ்சளழகி. கடமையை நோக்கிப் போகிறேன். சீக்கிரம் வந்துவிடுகிறேன்". என்று தளத்தில் நின்ற இளையப்பல்லவன் முணுமுணுத்தான். வேகமாக அடித்த காற்று அந்த சொற்களை மஞ்சளழகிக்கு கொண்டு சென்றதோ என்னவோ தெரியாது. பாய்மரத்தை மட்டும் நன்றாக உந்தி, கடல்புறாவின் வேகத்தை அதிகப்படுத்தியது. காதலரைப் பிரிப்பதில் காற்றுக்குத்தான் எத்தனை ஆனந்தம்". </span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="8frfr-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="8frfr-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="8frfr-0-0" style="font-family: inherit;"><br data-text="true" /></span></div></div><div data-block="true" data-editor="8rr9" data-offset-key="1rb8v-0-0" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="1rb8v-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="1rb8v-0-0" style="font-family: inherit;">இனி பாகம் மூன்றை வாங்க வேண்டும். முடிந்தால் மூன்று பாகங்களையும் படித்துப் பாருங்கள்...</span></div><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="1rb8v-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><span data-offset-key="1rb8v-0-0" style="font-family: inherit;"><br /></span></div><div class="_1mf _1mj" data-offset-key="1rb8v-0-0" style="direction: ltr; font-family: inherit; position: relative;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-cZoNJmJTTuw/X4CQvvhYSeI/AAAAAAAA1Cg/-IdgHaGrV7Ma7aUBFGh40R4GTeuJ5oOHACLcBGAsYHQ/s3842/IMG-3547.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3842" data-original-width="565" height="320" src="https://1.bp.blogspot.com/-cZoNJmJTTuw/X4CQvvhYSeI/AAAAAAAA1Cg/-IdgHaGrV7Ma7aUBFGh40R4GTeuJ5oOHACLcBGAsYHQ/s320/IMG-3547.jpg" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-AQoksMxPA2M/X4CQvUTz_eI/AAAAAAAA1Cc/PEu9uITMcLsu9Ik49EEE5ZeLHpVJma_xwCLcBGAsYHQ/s3624/IMG-3548.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3624" data-original-width="457" height="320" src="https://1.bp.blogspot.com/-AQoksMxPA2M/X4CQvUTz_eI/AAAAAAAA1Cc/PEu9uITMcLsu9Ik49EEE5ZeLHpVJma_xwCLcBGAsYHQ/s320/IMG-3548.jpg" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-q5Szfc3Di00/X4CQwbuAxPI/AAAAAAAA1Ck/U6qDZVE45Skrv-Op5R88QBVCkmZ4U6MtQCLcBGAsYHQ/s2048/IMG-3549.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1449" height="320" src="https://1.bp.blogspot.com/-q5Szfc3Di00/X4CQwbuAxPI/AAAAAAAA1Ck/U6qDZVE45Skrv-Op5R88QBVCkmZ4U6MtQCLcBGAsYHQ/s320/IMG-3549.jpg" /></a></div><br /><span data-offset-key="1rb8v-0-0" style="font-family: inherit;"><br /></span></div></div>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-81725538029351238752020-10-02T17:36:00.001+05:302020-10-02T17:36:22.190+05:30 IKIGAI - The Japanese secret to a long and happy life.<p><span style="color: #050505;"><span style="background-color: white; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;">This is a book which i had started very enthusiastically and stopped at Page 10. Reason being that the content stated in the page was more or less pointing to the fact that, there is no equivalent word in Japanese - attributed to the meaning "Retirement". Following lines were the ones which stopped me from reading further.</span></span></p><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>"There is , in fact, no word in Japanese that means retire in the sense of "leaving the work force for good" as in English. According to Dan Buettner, a National geographic reporter who knows the country well, having a purpose in life is so important in Japanese culture that our idea of retirement simply does not exist there".</i></div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">After this, did not open the book for more than couple of months. Sometimes, somethings happen so that we tend to get different perspective or even buy a contradicting way of current situation. One such occurrence happened like a bolt out of blue. Enough of saddling to open this book and this time it went like a cruze much to my amusement. Mind has understood or at least accepted the uncomplicated ways in which the things have been explained in the book.</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">So this book is more about the experience sharing from Supercentenarians in Okinawa village. In fact the low levels of stress take good care of us in terms of longevity. Are we really taking care of living longer? Aging gracefully? or just simply identify our own Ikigai which just puts us in that path? </div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">Very interesting answers, patterns, methods, guidelines, Body movements, food habits, in conjunction with a known Logotheraphy concept of Viktor Frankl, Yoga, Eating Habits, opposite of Multitasking, Mindfulness of the fingers, way in which we breathe, Six healing sounds, resilience in the times of adverse situations. All these give us a perspective which we still think is so tough. But I firmly start to believe every inch of stress we think we have or perceive is something which gets fakely created.</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">Another elegantly explained context in the book is power of flow. it is more to to do with Finding a flow in everything we do. Have we achieved this or rather how many times, we might have got distractions while just writing an email? But what happens when we consciously want to be in a flow?</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>"When we flow, we are focused on a concrete task without opposite distractions. Our Mind is in 'Order'. The Opposite occurs when we try to do something while our mind is in other things".</i></div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">Biggest joke that i believe, I have been playing on myself is Multitasking which now looks to be a biggest pandemic in these times. Often thought of saying or convincing myself is I am very good at multitasking. So when it is multitasking, we end up spending all our energy alternating between tasks, instead of perfecting one to be completed.</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>"Concentrating on one thing at a time may be the single most important factor in achieving the flow"</i>. How many of us started to adopt a context called "Social Media Detox" or unknowingly align towards working more as human beings instead of ruthless bots! When we really do the work in any sort of flow,<i> "Our Ego fades. We are not the ones controlling the activity or task we are doing - The task is leading us".</i></div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">How difficult of how easy is for us to say upfront that we don't know a topic or concept instead of beating around the bush? If we say and accept that we don't know about something, our Mind is clear and overcomes any obstacles of thought. Such is the clarity with which our communication starts to travel within a group of people in discussion. </div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">In general, there are people called as Takumi, Artisans who excel in a specific manual excellence which have been passed on for generations. For these Takumi, they have their Ikigai defined which gives them the utmost satisfaction. For example, Toyota employes "Artisans" who are able to make a certain type of screw by hand. They don't think of these skills as something lowly or never shy away from passing on to next generations over time.</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">Aptly mentioned in the book is "Happiness is in the doing but not in the Result". Developing a Ritual is more contextual and important than the Goal itself. While progressing through the book, i was getting more and more convinced that this is not a philosophy but Ikigai is more of life style to develop and not to look at life as any sort of problem to be resolved.</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">Overall context also is not to say that I need to live long, but to say live long and young enough to stay close to the Ikigai of each one of us. Secret they mention throughout the book is to establish the community, Friendship, Family talks, Daily ritual which gives movement to the body how much ever slow it is. Sitting idle is the root case of many many troubles. Interviews from those supercentenarians give a glimpse of the way happiness can creep in our otherwise faked multitasking or no stop shop of real purpose in life!</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">I will leave this reading experience with some interesting lines from the book. I have thoroughly enjoyed the book and I will still say some might not acknowledge the single minded thought process this book tries to inculcate. But i learn to say simple things at life will only be the approach for leading simple, happy life. May be i have gone a touch more on preaching, could be! But it just came rushing all along while i read this book at a crucial juncture of my life. </div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>"The Key to staying sharp in old age is in your fingers. From your fingers to your brain, and back again. If you keep your fingers busy, you'll live to see One Hundred"</i>. Now this is not only to ask ourselves, should we need to see One hundred? Nope it is definitely not.</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">As a foodie, Concept of Hara Hachi bu - Just stopping at 80% full of stomach is something i am trying to contemplate! To go a bit hungry during all the meals is one context i stared a bit with disbelief for sometime!</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">Six Healing sounds, which involves the co-ordination of movement, breathing, and pronouncing sounds with the purpose of bringing out souls to a place of calm.</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>Xu - 'Shh' deep sigh associated with the liver</i></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>He - 'her' with a yawn associated with the heart</i></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>Si - 'Sir' with a slow exhale, associated with the lungs</i></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>Chui - 'Chwee' with a forceful exhale , associated with the kidneys</i></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>Hoo - 'Who' associated with the spleen</i></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>Xi - 'she' connects with the whole body</i></div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">And finally, Ichi - go Ichi - e lets us to focus on the present and enjoy each moment that life brings us. This why it is so important to find and pursue our Ikigai. More importantly in a Wabi-Sabi way to appreciate the beauty of Imperfection.</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">I've really enjoyed the whole book and shared my experience with you all. When you find sometime, do not hesitate to indulge and you will not regret...</div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><br /></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://lh3.googleusercontent.com/-tE10DezOkGA/X3cXnItpm_I/AAAAAAAA04o/lXq0I6ZNqz8A-i_Tbtfo4U6lkSB-oVTfgCLcBGAsYHQ/image.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="2016" data-original-width="1512" height="480" src="https://lh3.googleusercontent.com/-tE10DezOkGA/X3cXnItpm_I/AAAAAAAA04o/lXq0I6ZNqz8A-i_Tbtfo4U6lkSB-oVTfgCLcBGAsYHQ/image.png" width="360" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://lh3.googleusercontent.com/-ICuBFRKONy4/X3cXsOZk7kI/AAAAAAAA04s/d_IxOTQD7eQP0P-HimbbqGOhrIpE2iE6wCLcBGAsYHQ/image.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="2016" data-original-width="1512" height="480" src="https://lh3.googleusercontent.com/-ICuBFRKONy4/X3cXsOZk7kI/AAAAAAAA04s/d_IxOTQD7eQP0P-HimbbqGOhrIpE2iE6wCLcBGAsYHQ/image.png" width="360" /></a></div><br /><br /></div></div>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-82694427249281505332020-09-28T19:31:00.002+05:302020-09-28T19:31:13.457+05:30 பாத்துமாவின் ஆடு!<p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;">மலையாள எழுத்துலகின் பிரம்மாவாக அறியப்பட்ட வைக்கம் முகம்மது பஷீர் அவர்களால் எழுதப்பட்டு, தமிழின் மிகப்பெரிய எழுத்தாளுமைகளுள் ஒருவராய் போற்றப்படும் சுந்தர.ராமசாமி அவர்களால் மொழிபெயர்க்கப்பட்ட புத்தகம் பாத்துமாவின் ஆடு. பஷீர் அவர்களின் எழுத்து எப்போதும் அலாதியானது. இதற்கு முன்னர் அவரின் சப்தங்கள் புத்தகத்தை வாசித்திருக்கிறேன்.</span></p><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">அவரின் மொழி எப்போதும் பக்கத்துக்கு வீட்டு பாட்டவுடைய மொழி போன்றே நகர்ந்து செல்லும். அவருடைய குடும்பம், அவரையும் அவரது வேறுபட்ட அன்பையும், அவரின் பணத்தையும், உறவு சிக்கல்களின் வழி நிரம்பக்கிடைக்கும் உணர் நிலைகளையும், அல்லது முரண் நிலைகளையும் பக்கங்கள் நமக்கு கடத்துகின்றன. </div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">எவ்வளவு பெரிய எழுத்தாளராக இருப்பினும், மிகப்பெரும் கிளைகள் விட்ட குடும்பத்தின் மத்தியில், அவரும் கால நிலைகளின் மாற்றத்தில் அல்லது முரண் தொனியில் தான் பார்க்கப்படுகிறார் என்பதை உணர முடிகிறது. சிரமமப்பட்டு ஓர் வீட்டை நிர்மாணித்த நிலைதனில், தனக்கும் தன் உம்மாவுக்கும், தம்பிக்கும் அவர்களின் அனைவருடனான பிறழ் நிலைகள், அகச்சரிவுகள் என்று மிக இயல்பாக சொல்லப்பட்ட கதை.</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">முக்கியமாக பேசப்படும் கருப்பொருள் பாத்துமாவின் ஆடு, கதீஜா மற்றும் பாத்துமாவின் ஆடு பின்னர் ஈனும் இன்னுமொரு ஆடு. பொதுவில் புத்தகங்கள் பிடித்துப் போன ஆடு பாத்துமாவின் ஆடு. நகைச்சுவையாக இவரின் நல்ல புத்தகங்கள் என்று அவர் நினைத்த புத்தகங்கள் அனைத்தையும் விரும்பி உண்டிருக்கிறது அந்த ஆடு. மனிதர்களாய்ப் பார்த்து படிக்காமல் இருக்கும் பொழுதினில் ஆட்டுக்கு இவ்வளவு இலக்கிய பற்றா என்று சொல்லாமல் கேட்கிறார்!</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">அவரின் மனதில் அப்படியே மண்டிக்கிடந்த கதை. அவரும் அதைப் பெரிய திருத்தங்களுக்கு ஆட்படுத்தாமல் அப்படியே வெளியிடப்பட்ட கதை என்று முன்னுரையில் குறிப்பிட்டிருக்கிறார். உண்மையில் என்ன அன்பொழுக இருப்பினும், ஏதாவது அல்லது எப்படியாவது ஒரு கள்ளம் குடிகொண்டு விடும். அதை எப்படி கடக்கிறோம் அல்லது எப்படி அதை உள்ளுக்குள் அடியாழத்தில் புதைக்கிறோம் என்பதை சொல்லும் புத்தகம்! இது போல சிறியதும் பெரியதுமாக பல குட்டிக்கதைகள் இந்த புத்தகத்தில் சொல்லப்பட்டிருக்கின்றன. </div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">இவருக்கும், கால் சூம்பி பிறந்த இவரது தம்பிக்கும் நடக்கின்ற சுவாரசியங்கள் ஒரு புறம் என்றால், எப்படி இளம்பிராயம் இவரை தம்பியாக பாவித்து கடத்தியது என்று பல கிளைக்கதைகள். இதை என்னால் கண்டிப்பாக சரியாக கடத்திட முடியும் என்று எண்ண முடியவில்லை. நம் தாத்தாவோ, பாட்டியோ தங்களின் பால்யத்தை, வயோதிகத்தை பகிர்ந்தது போல உணர்வே மேலோங்கி நிற்கும். காலச்சுவடு கிளாசிக் வரிசையில் வெளியிடப்பட்ட புத்தகம். படித்துப் பாருங்கள்...</div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><br /></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://lh3.googleusercontent.com/-j1xZzBTsD5k/X3Hsm_zoGnI/AAAAAAAA0ag/oEvm8otioEgBmT1LJ5wo7OMPcGMrGwDPQCLcBGAsYHQ/image.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="2009" data-original-width="1418" height="480" src="https://lh3.googleusercontent.com/-j1xZzBTsD5k/X3Hsm_zoGnI/AAAAAAAA0ag/oEvm8otioEgBmT1LJ5wo7OMPcGMrGwDPQCLcBGAsYHQ/image.png" width="339" /></a></div><br /><br /></div></div>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-23232617952132085012020-09-25T20:27:00.001+05:302020-09-25T20:27:14.653+05:30 கிளியோபாட்ரா.<p>கிளியோபாட்ரா என்னும் பேரெழில் கொண்ட எகிப்திய பேரரசி குறித்து முகில் அவர்களின் எழுத்தில் வந்திருக்கும் உலகம் வியக்கும் சர்ச்சைக்குரிய சரித்திரம். சர்ச்சை இல்லாமல் கிளியோபாட்ரா இல்லை என்பதையே மீண்டும் நிரூபித்திருக்கிறார் முகில் அவர்கள். அவர் மேற்கொண்ட உழைப்பு புத்தகத்தின் பக்கங்கள் முழுக்க தெரிகிறது. </p><p><br /></p><p>மாவீரன் அலெக்சாண்டரின் மரணம் விதைத்த பாதையில் தால்மியின் வழிகாட்டுதலில் கட்டமைக்கப்பட்ட மிகப்பெரிய சாம்ராஜ்யம் எகிப்திலும், ரோமிலும் நிறுவப்பட்ட கதை. 12ஆம் தால்மியின் குழந்தைகளான 7ஆம் கிளியோபாட்ராவும், 13ஆம் தால்மிக்கும் திருமணம் முடித்து அவர்களை அலெக்ஸாண்ட்ரியாவை ஆள வைத்தார்கள். </p><p><br /></p><p>இப்படியான வரலாற்றின் கூற்றில், பொதினியஸ் மற்றும் அக்கிலீஸ் தான் இவர்களுக்கான அடுத்த கட்ட பிரச்னைகளைக் கொடுக்கத் தொடங்கினர். இதற்கு பிறகே ரோமின் மிகப்பெரும் அரசனான ஜூலியஸ் சீசரையும், மிகப்பெரும் போர் தளபதியான மார்க் ஆண்டனியையும் தன் காலடியில், கண்ணசைவில் வைத்திருக்க ஆரம்பித்திருந்தார் கிளியோபாட்ரா.</p><p><br /></p><p>தங்கள் சகோதரர்களையும், மகன்களையுமே மணம் செய்து கொள்ளும் வழக்கத்தில் இருந்த எகிப்தின் அரசிக்கு எண்ணற்ற காதலர்கள். சீசரின் வழி சீசரியன் என்ற மகன் இருந்ததாகவும் முகில் வரலாற்றுக்குறிப்புகளை எடுத்து வைக்கிறார். </p><p><br /></p><p>சீசரின் மகளைத் திருமணம் செய்து கொண்ட பாம்பே என்பவரும் சீஸரும் தான் ரோமின் இரு பெரும் ஆதிக்கமாக திகழ்ந்து வந்தனர். தனது மாமனார் கிளியோபாட்ராவின் ஆதிக்கத்தில் உருகுவதும், 52 வயதில் காதலில் தத்தளிப்பதும் பாம்பேவிற்கு உறுத்தியபடியே இருந்தது. ரோமின் செனட்டில் அனைவரின் எதிர்ப்பையும் பெற்றபடி நாட்கள் நகர்ந்து கொண்டிருந்தது. ஆனாலும் பாம்பேயை கொன்றதில் சீசருக்கு விருப்பம் இல்லை என்பதும் அதற்கு அவர் மிகுந்த கவலை கொண்டார் என்பதுமே முக்கியமான செய்தி. </p><p><br /></p><p>இந்த புத்தகம் முழுவதும் கிளியோபாட்ரா என்ற எகிப்திய அரசியின் வாழ்க்கை எப்படி பட்டது அல்லது அவளால் எப்படி வடிவமைக்கப்பட்டது என்பதை முகில் பல ஆதாரங்களை மையப்படுத்தி நகர்த்தியிருக்கிறார். இது போன்ற உலகின் பேராளுமைகளின் வாழ்க்கையை ஆராய்ச்சி செய்து எழுதுதல் முகிலுக்கு கை வந்த கலை. இதற்கு முன்னர் அவரின் ஜெங்கிஸ் கான் பற்றிய புத்தகத்தை படித்திருக்கிறேன். கிளியோபாட்ரா என்னதான் மிகவும் கொடூரமான அரசியாக சித்தரிக்கப்பட்டாலும், எகிப்திய மக்களின் மேல் பெரும் மதிப்பும், பெரும் அக்கறை கொண்ட அரசி என்பதும் இந்த புத்தகத்தின் பக்கங்களின் வழியே வெளிப்படும் இன்னுமொரு உண்மையாக இருக்கிறது. </p><p><br /></p><p>கழுதைப்பாலில் குளிப்பது என்பதை மட்டுமே தன் அழகின் அம்சமாக திரித்து கூறப்பட்டு, கிளியோபாட்ரா என்ற அரசியின் மாறுப்பட்ட வாழ்வும், எப்படி அவள் ரோமப்பேரரசின் இரு பெரும் தளபதிகளை தன் காதல் வசத்தில் வைத்திருந்தால் என்பதும் விளங்குகிறது. இறுதியில் சீசரின் இறப்புக்கு பின்னர் அவரின் மனைவிகளுக்கும் இடையே நடந்த போராட்டங்களில் எப்படி வெற்றி கண்டார் என்பதும், அதற்கு பிறகு மார்க் ஆண்டனியுடனான காதலும் அவரின் மனைவி ஆக்டேவியாவின் குழப்பங்களும், அவரின் பலம் பொருந்திய அண்ணன் ஆக்டேவியஸ் என்னும் ஆகஸ்டஸ் ரோமின் அடுத்த மிகப் பெரிய ஆட்சியாளராக தன்னை நிறுவிக்கொள்ளப் பார்க்கிறார். </p><p><br /></p><p>இந்த நிலையில் தான் கிளியோபாட்ரா மற்றும் மார்க் ஆண்டனியின் இறுதிப் படிநிலைகள் எழுதப்பட்டதாக முகில் குறிப்பிடுகிறார். ஆக்டியம் கடலில் நடைபெற்ற போரில் ஆண்டனி வென்றிட முடியும் என்ற மாயபிம்பத்தை ஏற்படுத்தி கிளியோபாட்ரா ஆண்டனியை வர செய்திருக்கிறாள். அதன் பிறகு நடந்த அனைத்துமே இவர்களை இறப்பின் வாசலுக்கு இட்டு செல்லும் ஒத்திகை போலவே இருந்திருக்கிறது. தனக்கென கல்லறை செய்து கொண்டு அதில் தங்கமிட்டு நிரப்பி, ஐசிஸ் போன்று கடவுளாய் தன்னை அலங்கரித்துக் கொண்டு இருந்ததாக சொல்லப்படுகிறது. மரணத்தில் இன்னும் குழப்பங்கள் இருப்பதே தெரிகிறது.</p><p><br /></p><p>இப்படி எல்லோரையும், தன் கண்ணசைவிலும், காதல் பார்வையிலும், ஆட்டி வைத்திருந்த 7ஆம் கிளியோபாட்ரா எப்படி இறந்தாள் என்பதும், அவளின் செல்வங்கள் என்னவாகின என்பதும் இன்னும் மிகப்பெரிய கேள்விக் குறியாகவே இருக்கின்றன. இருப்பினும் அந்த கேள்விகளுக்கும் முகில் பதில் சொல்ல முற்பட்டிருக்கிறார். படித்துப் பாருங்கள்...</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://lh3.googleusercontent.com/-PS-fc6nO1Zs/X24FJ6eTANI/AAAAAAAA0Z4/gOJVYdYbj4Q3DNJ08RPIVUBGoo8gMKq3gCLcBGAsYHQ/image.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="1998" data-original-width="1373" height="480" src="https://lh3.googleusercontent.com/-PS-fc6nO1Zs/X24FJ6eTANI/AAAAAAAA0Z4/gOJVYdYbj4Q3DNJ08RPIVUBGoo8gMKq3gCLcBGAsYHQ/image.png" width="330" /></a></div><br /><br /><p></p><p><br /></p>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-19447556037944148092020-09-18T18:44:00.002+05:302020-09-18T18:44:11.696+05:30 தோட்டியின் மகன்<p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;">1974ல் தகழி சிவசங்கரப்பிள்ளை அவர்களால் எழுதப்பட்டு, தமிழில் சுந்தரராமசாமி அவர்களால் மொழிப்பெயர்க்கப்பட்ட புத்தகம். இப்போதும் தகழி அவர்கள் இந்த புத்தகத்தில் பேசிய தர்க்கங்கள் பொருந்தி போவது, மானுடத்தில் நிலைத்து நிற்கும் சாபம். எத்தனைப் பெரிய கண்டுபிடிப்புகள் தொடர்ந்து நிகழ்ந்தாலும், சக மனிதன் - சக மனிதனின் மலத்தை சுத்தப்படுத்தும் வரை, இங்கு மார்தட்டிக் கொள்ள ஒன்றும் இல்லை என்பதை மீண்டும் மீண்டும் உணர்த்தும் புத்தகம்.</span></p><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">இசக்கிமுத்து, சவரிமுத்து, பிச்சாண்டி, பழனி, சுடலைமுத்து, சுந்தரம், போன்ற பெயர்களைத் தாண்டி வேறு பெயர்களைக் கூட வைக்க முடியாத அவல நிலை இருந்திருக்கின்றது. இன்றும் கூட இருக்கும் என்றுதான் தோன்றுகிறது. தோட்டியாக பிறந்த காரணத்தைக் காட்டியே உணர்விற்கு சுவர்கள் அமைக்கப்பெற்று, உணவிற்கு தடை விதிக்கப் பெற்று, கையில் பணம் இருக்கவே கூடாது என்பதற்காக பல தடைக்கற்கள் இவர்களது அன்றாட வாழ்க்கையில் இருக்கிறது. இந்த புத்தகத்தின் பக்கங்கள் கடக்க கடக்க, நாம் எத்தகைய வாழ்க்கை வாழ்கிறோம் என்றும், நாம் துன்பமென்றும், இயலாமை என்றும் வருந்துவதெல்லாம் ஒன்றுமே இல்லை என்பதும் நன்றாகப் புலப்படுகிறது.</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">உடலின் கழிவை மூக்கின் துவாரங்கள் வெறுப்பது உடல்கூறு சார்ந்த இயற்கை.அதை சுத்தப்படுத்தும் மக்களை, மனிதர்களாகவே பார்க்க மறுப்பதும் அவர்களை அடியோடு வெறுப்பதும் மிகப்பெரிய ஆதிக்கத்தின் வெளிப்பாடு. மனித வாழ்வியலின் மிகப்பெரிய முரண். ஒரு தோட்டி தன குழந்தையை, தோட்டியாய் வளர்க்க மறுத்து, அதற்கான படிநிலைகளை எப்படி கடக்கிறார் என்பதும், இந்த உலகம் அவரின் எண்ணத்திற்கு எப்படியெல்லாம், வேரை அழிக்கும் கொதி நீராய் மாறுகிறது என்பதை விளக்கும் கதை.</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">என்ன பெரிய விளக்கங்கள் கொடுப்பினும், எவ்வளவு குறும்படங்கள் வரினும், இதை எழுதும், படிக்கின்ற நீங்களும் எல்லோருமே அவர்களின் வதைக்கு ஏதோ ஒரு வகையில் காரணமாய் இருப்போமோ என்ற குற்ற உணர்ச்சி இருக்கிறது. ஏன், எப்படி, எதற்கு என்ற கேள்வி நிலைகளே மிஞ்சி நிற்கிறது. இன்றும் கூட இதற்கென கருவிகள் இருக்கின்றனவா என்பதும், அப்படிக் கருவிகள் இருப்பின் அவர்களுக்கான வேலை வாய்ப்பு எவ்வாறு வழங்கப்பட்டு அவர்களும் அவர்களின் வாழ்க்கை நிலை நகர்வும் எப்படி உள்ளன என்பது முக்கியமாக கவனிக்கப்பட வேண்டியவை ஆகின்றன.</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">சமூகத்தின் கட்டமைப்பில் இருக்கின்ற ஏற்றத் தாழ்வுகளும், அல்லது வழி வழியாக செய்கின்ற தொழில்களை அவரவரையே செய்ய வைக்கும் உத்திகளுமே, தோட்டிகளை ஒரு சமூகக் கோரத்தின் பிடியில் நிறுத்தி வைப்பதாய் எண்ணுகிறேன். நினைத்த பெயரைக் கூட குழந்தைக்கு வைக்க முடியாத வாழ்க்கையின் பெயரை என்னவென்று சொல்வது?</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">சரி, கதைக்குள் செல்வோம். இசக்கிமுத்துவுக்கு உடல்நிலை சரியில்லாத தருவாயில் அவரது மகன் அவரின் தோட்டி வேலையை ஏற்றுக் கொள்ளும் நிலை வருகிறது. சுடலைமுத்துவுக்கு எப்போதும் பெரிய ஈர்ப்போ விருப்பமோ இருந்ததில்லை. இசக்கிமுத்துவின் உடல்நிலையின் தீவிரமும், அவருக்கு உணவு கொடுக்க வேண்டிய சூழலும் சேர்ந்து சுடலைமுத்துவை - வாலி மற்றும் அதன் வழியையும் சுமக்க செய்கிறது.</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">அன்றைக்கு சுடலைமுத்து யோசித்து எடுத்த முடிவு, தன் மகன் ஒரு தோட்டியாக வாழக்கூடாது என்பதுதான். ஆனால் அந்த முடிவு எடுத்த அன்றோ அதற்கு பிறகான தருணங்களிலோ, ஒரு தோட்டியின் மகன், தோட்டியாகவே இருக்கின்ற வாழ்க்கையினை தான் இந்த சமூகம் திணிக்கும் என்று அறிந்திருக்கவில்லை. நாசித்துவாரங்கள் தொடங்கி பெரும்பாலும் அனைத்தையும் இழந்திடும் வாழ்க்கை தான் ஒரு தோட்டியின் வாழ்க்கை.</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">சில இடங்களில் சுடலைமுத்து, இந்த சமூகத்தின் மேல் வர்க்கங்கள் என்று தாங்களே நினைத்துக்கொண்டும், பிரகடனம் செய்தும் வாழும் மனிதர்களிடம் நடத்தும் அல்லது நடத்த நினைக்கும் உரையாடல்கள் அனைத்தும் சவுக்கடிகள் தாம்.என்னால் ஏன் சகமனிதனின் வாழ்வு, அவர்களின் உணவு, உடை ஆகியவற்றிற்கே கூட ஏங்கும் படியான வாழ்க்கை ஏன் என்ற கேள்விகள் சுடலைமுத்துவை துளைத்தெடுக்கின்றன.</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">உண்மையில் பார்க்கப்போனால் அதற்கான விடை கிடைத்ததா? அல்லது எப்படி மாறியது வாழ்க்கை என்பதே கதை. இதில் வருகின்ற வள்ளி, சேர்மன், ஓவர்சீயர் கேசவப்பிள்ளை, சுந்தரம், பிச்சாண்டி - இவர்கள் அனைவரும் சுடலைமுத்துவின் வாழ்க்கையை எப்படி ஆட்டி வைக்கிறார்கள் என்ற புள்ளியில் நகர்கிறது கதை. இந்த புத்தகத்தின் முகப்பில் இருக்கும் தோட்டியின் முகத்தினை உற்று நோக்குங்கள். அது சொல்லும் அவர்களின் வாழ்க்கையின் இழப்பையும், சோகங்களையும்...</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">புத்தகத்தின் ஆரம்பத்தில் சில பக்கங்கள் நமக்கு கடத்தும் வலியே, புத்தகம் முழுதும் பயணிக்கிறது. சுடலைமுத்துவின் தகப்பன் இறந்து விட்டார். அவரை புதைக்க இல்லாததால் அல்லது மகா கணம் பொருந்திய சமூகம் இடம் தராததால், மலக்கிடங்கின் முன்னால் இருக்கும் ஒரு பெரிய மரத்தின் அடியில் புதைக்கப்படுகிறார் இசக்கிமுத்து. அதன் பின்னர் நாய்களால் குதறப்பட்ட நிலையில் வெளியில் இழுப்படுகிறார் இசக்கிமுத்து.</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>"வாசல் பக்கம் போன போது ஏதோ சகிக்க முடியாத அழுகல் நாற்றம் அவன் மூக்கைத் துளைத்தது.</i></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>அந்த மாமரத்தின் அடிமூட்டில் அழுகிப்போன சிவந்த நிறப்பொருள் ஒன்று கிடக்கிறது. அவ்விடத்தில் நிலம் தாறுமாறாகக் கிளறப்பட்டு மண் விரவிக்கிடக்கிறது. மற்ற தோட்டிகள் சற்று தூரத்தில் நின்றபடி அதை பார்த்துக் கொண்டிருக்கிறார்கள். சுடலைமுத்து சாக்கடையை தாண்டி குதித்து அங்கு சென்றான்.</i></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>இசக்கிமுத்துவின் பிணத்தை நாய்கள் பிராண்டி இழுத்து மண்ணுக்கு வெளியே தள்ளியிருந்தன. முகத்தையும், கழுத்தையும் கடித்து இழுத்திருந்தன. கண்கள் திறந்து கொண்டிருப்பது போல தோற்றமளித்தன. அந்தக் கண்கள் சுடலைமுத்துவைப் பார்க்கின்றன. ஒரு நீல நிறத் திரவம் பிணத்தின் கண்களிலிருந்து வடிகிறது.</i></div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>பிச்சாண்டி, சுடலைமுத்துவின் கைகளைப் பிடித்து இழுத்து வந்தான். பிணத்தைக் குழியினுள் புதைத்து விட்டால் அத்துடன் துக்கமும் சிறிது புதையுண்டது போலத்தானே? ஆனால் தோட்டிக்கு அந்த நிம்மதிக் கூட கிடையாது. அதற்கும் ஒரு தடை. பிணம் அழுகிக் குளுகுளுத்திருப்பதை மீண்டும் அவன் பார்க்க வேண்டும்.</i>"</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">இப்படி இறப்பிலும், இறந்த பின்னரும் தோட்டியின் வாழ்க்கை சமூகத்துடன் கலக்கவே முடியாத பிறழ்நிலை கதை முழுதும் இருக்கின்றது. வள்ளியைத் திருமணம் செய்த உடன் சுடலைமுத்து சொன்னது, வள்ளியை எந்த தோட்டிகளோடும் பேசாமல் இரு என்றுதான். நாட்கள் செல்ல செல்ல வள்ளிக்கு இப்படி ஒரு கூண்டின் வாழ்க்கை மெல்ல வெறுக்க ஆரம்பித்தது. வெடிக்க ஆரம்பித்தாள். சுடலைமுத்து தன் நோக்கத்தை அடைய வள்ளி தடையாக, பெருந்தடையாக இருப்பதை உணர ஆரம்பித்திருந்தான்.</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">பெரும்பாலான நேரங்களில், இது போன்ற சச்சரவுகளில் வரும் பொதுவான கேள்வி, சுடலைமுத்துவிடம் வந்தது.</div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>"அப்படியான, வேற ஆள பார்த்து வெச்சிருக்கியா?"</i></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>"அப்பிடி நான் சொன்னேனா?"</i></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>"அவளை இங்க கொண்டாந்து வெச்சிக்க"</i></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>வள்ளியின் தாக்குதல் கடுமையானது; ஆற்றல் நிறைந்தது. அவள் அழுதாள்; நெஞ்சில் அடித்துக் கொண்டாள். பைத்தியம் பிடித்தது போல் ஆகிவிட்டது அவளுக்கு...</i></div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>"சுடலைமுத்து தோற்றுப்போனான். படுதோல்வி அடைந்தான். அவளின்றி அவனால் வாழ முடியாது. அவள் அவனது தவிரிக்க முடியாத தேவை என்பதை அவன் ஒப்புக்கொள்ள நேர்ந்தது. வள்ளி அவன், அந்த பலவீனத்தை நன்கு தெரிந்து கொண்டாள்."</i></div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">இப்படி பல்வேறான சிரமங்களைத் தாண்டி சுடலைமுத்துவின் வாழ்க்கை அந்தக் கனவை நோக்கி நகர்ந்து கொண்டிருந்தது.இப்படி நகரும் போது, வைசூரி என்ற கொள்ளை நோய் அவர்கள் குடியிருப்பு பகுதியில் பரவ ஆரம்பித்திருந்தது. ஏழைகளின் சாவுக்கணக்கு எங்கேயும் குறித்து வைத்துக்கொள்ளப்படுவதில்லை. அந்த வைசூரியின் பங்குக்கு, பல குழந்தைகள் அநாதைகள் ஆக்கப்பட்டனர். முழு வீச்சில் தோட்டிகள் வாழும் இடத்தை வைசூரி சிதறடித்துக் கொண்டிருந்தது. பல குடும்பங்கள் அழிந்தன. சுடலைமுத்து வேறு இடம் பார்க்க ஆரம்பித்திருந்தான்.</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>"சுந்தரத்தின் மூத்த குழந்தை, கடைசிக்கு குழந்தையை இடுப்பில் தாங்கிக் கொண்டு தெரு வழியே அலைவதை இப்போது பார்க்கலாம். மற்ற மூன்று குழந்தைகளும் பின் தொடர்கின்றன. சில தினங்களில் அந்தக் குழந்தைகளின் எண்ணிக்கை மூன்றாக குறைந்தது. இன்னும் சில தினங்கள் ஓடி மறைந்தன. இப்போது மூத்தக்குழந்தையின் இடுப்புச்சுமை ஒழிந்துவிட்டது. மற்றவர்களும் சின்னாபின்னமாகப் பிரிந்து போய்விட்டன. கடைத்திண்ணைகளிலும், வீதியோரங்களிலும் அழிந்து போன அந்தக் குடும்பத்தின் மிச்ச சொச்சங்களைப் பார்க்கலாம்."</i></div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">சுடலைமுத்துவுக்கும் வள்ளிக்கும் பிறந்த குழந்தைக்கு "மோகன்" என்று பெயரிட்டு மகிழ்கின்றனர். தான் சுத்தம் செய்ய செல்லும் வீடுகளில், சுடலைமுத்து தன் மகனின் பெயரை கூறி சிலாகிக்கிறார். சரி சிலாகிக்க எத்தனிக்கிறார். அவ்வளவு எளிதா என்ன? இந்த சமூகத்தின் அடியிலும் அடிமட்டத்தை தன் உறைவிடமாக கொண்டுள்ளதாக சமூகம் பார்த்த சுடலைமுத்து என்ற தோட்டியின் மகன் பெயர் மோகன்... கடைசி வரை யாரும் ஒப்புக்கொள்ளவே முடியாமல் போனது தான் இந்த சமூகத்தின் சாபம்.</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>"தோட்டியின் மகன் பெயர் "மோகன்" என்று கேட்டதும் வக்கீலின் மனைவி வாய் விட்டு சிரித்தாள். 'குப்' என்று வெளிப்பட்ட சிரிப்பு சுடலைமுத்துவுக்குப் பைத்தியக்கார பட்டம் சூட்டியதோடு நிற்கவில்லை. அவனை நடுங்க வைத்தது. ஸ்தம்பிக்க செய்தது. வக்கீல் மனைவியின் அந்த நையாண்டி சிரிப்பில் பரிகாசம் மட்டுமிருக்கவில்லை. அம்மாதிரிப் பெயர் வைக்கத் தோட்டிக்கு உரிமை இல்லை என்ற தொனியும் கலந்திருந்தது."</i></div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">மோகன் வளர வளர எதுவுமே சுலபமாக இல்லை. சுடலைமுத்துவின் கனவிற்கான அடித்தளம் மெல்ல மெல்ல எழும்பியிருக்கவில்லை. மிக வேகமாக எல்லா திசைகளிலிருந்தும் புயல் வந்து அடித்து தூளாக்கிக் கொண்டே இருந்தது. படிக்கின்ற நமக்குக் கூட, அட ஏன்பா கொஞ்சமாவது நல்லது நடக்காத என்ற எண்ணம் மேலெழும்புவது உண்மையே. இப்படிப் பலவற்றைக் கடந்து மோகன் என்னவாக நின்றார் என்பதுவும், சுடலைமுத்துவின் கணவிற்காக 'என்னவெல்லாம்' மாறியது அல்லது சுடலைமுத்துவால் மாற்றப்பட்டது என்பதுதான் மீதமுள்ள கதைக்களம். "தோட்டியின் மகன்" என்ற இப்புத்தகம் திறந்து காண்பிக்கும் வழிகளும், வலிகளும் ஏராளம். படித்துப்பாருங்கள்...</div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><br /></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://lh3.googleusercontent.com/-Z6w0r6hFN2M/X2SylfLQ2JI/AAAAAAAA0V8/qKXvmF7ufUckGZheb3KGiA9iU9G0WfRIACLcBGAsYHQ/image.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="640" data-original-width="480" height="640" src="https://lh3.googleusercontent.com/-Z6w0r6hFN2M/X2SylfLQ2JI/AAAAAAAA0V8/qKXvmF7ufUckGZheb3KGiA9iU9G0WfRIACLcBGAsYHQ/w480-h640/image.png" width="480" /></a></div><br /><br /></div></div>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-68539010584390552832020-09-17T08:50:00.001+05:302020-09-17T08:50:05.607+05:30 தீர்க்கதரிசி<p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;">உலகம் முழுவதும் கொண்டாடப்படும் புத்தகங்களை வாசிக்கையில் எப்போதும் ஒரு கலக்கம் ஏற்பட்டுக் கொண்டே இருக்கிறது. அது போல ஒரு கலக்கத்தின் வாயிலில் நின்று நிதானித்தே, கலீல் ஜிப்ரான் என்ற உலகப் புகழ் பெற்ற லெபனீஸ்-அமெரிக்க எழுத்தாளர் அவர்களின் இந்த புத்தகத்தை வாசிக்க எடுத்தேன். </span></p><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">கவித்துவமாக, வாழ்வின் அங்கமாக உள்ள அனைத்தைக் குறித்தும் அலமுஸ்தாபா என்ற தீர்க்கதரிசி, ஆர்பலீஸ் நாட்டு மக்களுக்கு ஆற்றிய உரையே இந்த நூல். இதை மத நூலாகவும், உலகின் சிறந்த தத்துவ நூலாகவும், கொண்டு மிகப்பெரிய விவாதங்கள் இன்றளவும் நிகழ்ந்து வருகின்றன. இந்த புத்தகம் வெளிவந்து கிட்டத்தட்ட நூறாண்டுகள் முடிந்து விட்ட நிலையிலும் பேசு பொருளாய் இருக்கிறது என்றால், இந்த புத்தகம் வெறும் மதம் சார்ந்த புத்தகமாய் இருந்திட இயலாது என்பது என் எண்ணம்.</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">12 ஆண்டுகள் ஆர்பலீஸ் நாட்டு மக்களோடு வாழ்ந்து வழி காட்டி விட்டு, தன் சொந்த நாட்டுக்கு பயணப்படுகையில், ஞான திருஷ்டி நிறைந்த அல்மித்திரா என்ற பெண், இவருடைய ஞானத்தை தங்கள் நாட்டு மக்களுக்காக பகிந்து கொள்ளும் படி கேட்க, அவர் இப்படி தொடங்குகிறார்.</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">"ஆர்பலீஸ் மக்களே, நான் என்ன பேசப் போகிறேன், உங்கள் ஆன்மாவில் இப்பொழுதும் ஓடிக் கொண்டிருக்கும் விஷயங்களைத் தவிர?"</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">அன்பு, திருமணம், குழந்தைகள், கொடுத்தல், உண்ணுவதும் குடிப்பதும், வேலை, இன்பமும் துன்பமும், வீடுகள், ஆடைகள், வாங்குவது விற்பது, குற்றமும் தண்டனையும், சட்டங்கள், சுதந்திரம், அறிவு மற்றும் உணர்ச்சி, வலி, சுய அறிவு, போதனை, நட்பு பேசுதல், நேரம், நன்மை தீமை, பிரார்த்தனை, ஆனந்தம், அழகு, சமயம், இறப்பு ஆகியவற்றைப் பற்றி ஆர்பலீஸ் மக்களோடு பேசியதின் தொகுப்பே (அல்லது கவிதையா?) இந்த புத்தகம். </div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>"இவருடைய கோப்பையையும் நிரப்புங்கள். ஆனால் ஒருவருடைய கோப்பையிலிருந்து மற்றவர் அருந்தாதீர்கள்".</i></div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>"ஒவ்வொருவருடைய ரொட்டியையும் பகிருங்கள். ஆனால் ஒரே ரொட்டித் துண்டை இருவரும் உண்ணாதீர்கள்".</i></div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>ஆடிப்பாடி மகிழ்வாகச் சேர்ந்து கொண்டாடுங்கள். ஆனாலும் இருவரும் தனியாக இருங்கள்.</i></div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>வீணைத் தந்திகள் தனித்திருந்தாலும் ஒரே இசையை மீட்டுவது போல இருங்கள்"</i></div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">இருவருக்குமான வாழ்க்கை, அதன் சுதந்திரம், எல்லைக்கோடுகள் என்ற விவரணைகள் அடங்கிய நூல்.</div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">எத்தனை முறை நமக்கு சொல்லப்பட்டாலும் நாம் மறந்து விடும் எண்ணங்கள். பல வருடங்களாக, பல தலைமுறைகளாக பெற்றோர்களுக்கு புரிய வைக்க முயன்று தோற்ற எண்ண ஓட்டங்கள்.</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>"வாழ்க்கையின் பெரும் ஆசையின் மகன்களும், மகள்களும் தான் அவர்கள். </i></div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>உங்கள் மூலமாக, வழியாக வருகிறார்களே தவிர உங்களிடமிருந்து அல்ல.</i></div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>அவர்கள் உங்களுடன் இருந்தாலும், உங்களுக்கு சொந்தமானவர்கள் கிடையாது.</i></div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>உங்கள் அன்பைக் கொடுங்கள் ஆனால் உங்கள் எண்ணங்களைத் திணிக்காதீர்கள்.</i></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><i>அவர்களுக்கு சொந்தமான எண்ணங்கள் உள்ளன."</i></div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">இப்படி முன்னர் குறிப்பிட்ட எல்லா விஷயங்களைப் பற்றியும் நீண்ட விளக்கங்களோடு, கவித்துவ நடையில் இன்றும் ஏற்றுக் கொள்ள வேண்டிய கருத்துக்களின் அணிவகுப்பைக் கொண்ட நூல் தீர்க்கதரிசி. அதிக முறை மீள் வாசிப்பு செய்யப்பட வேண்டிய நன்னூல். நானும் மீண்டும் சில முறைகள் படிக்கத் திட்டமிட்டுள்ளேன். படித்துப்பாருங்கள்...</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-JhdeHCbuamg/X2LVr034glI/AAAAAAAA0Vk/xZgJt3f1LHY6EtE3kN1Fo-Zh-iQy_d_KQCLcBGAsYHQ/s2048/theerkatharisi.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1152" height="640" src="https://1.bp.blogspot.com/-JhdeHCbuamg/X2LVr034glI/AAAAAAAA0Vk/xZgJt3f1LHY6EtE3kN1Fo-Zh-iQy_d_KQCLcBGAsYHQ/w360-h640/theerkatharisi.jpg" width="360" /></a></div><br /><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><br /></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><br /><br /></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><br /></div></div>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-52516975387209184652020-09-06T19:12:00.003+05:302020-09-06T19:12:40.236+05:30 இவையும் இன்ன பிறவும்...<p>சுடு நீரின் மெல்லிய தீண்டல் படும்போது உடலில் தோன்றும் புத்துணர்ச்சி, அதிகாலை மலையின் மீது பட்டுத் தெறிக்கும் சூரியக்கிரணங்கள், காலை நனைக்க மீண்டும் மீண்டும் கரை நோக்கி பயணப்படும் அலைகள், குழந்தையின் விரல் தொடும் அன்பின் ஏக்கம் என்று இப்படியான அனைத்து மாயத்துள்ளல்களையும் கொடுப்பது கவிதை என்ற எண்ணம் எனக்கு எப்போதும் உண்டு. அவ்வப்போது கிறுக்கு பிடித்து கிறுக்குதலும் உண்டு. ஆனால் ஒரு கவிதைத் தொகுப்பு வாசித்து வெகு நாட்கள் ஆகி விட்டன. கடைசியாக வாசித்தது வைரமுத்து அவர்களுடைய தொகுப்பு என்று நினைக்கிறன்.</p><p><br /></p><p>ஆயினும் இந்த இடைவெளியில் பெரும் கவிஞர்களைப் பற்றி கேள்விப்பட்டு அவர்களைப் படிக்க வேண்டும் என்று குறித்து வைத்துள்ளேன். தேவதச்சன், நகுலன், ஆத்மாநாம், கலாப்ரியா, வண்ணதாசன், ரூமி, தாகூர் இப்படி இன்னும் வாசித்து தீர்க்க நிறைய கவிதைகள் உள்ளன. ஆனால் சிறிது நாட்களுக்கு முன்னர் நான் வாசித்த தொகுப்பையோ, அதன் கவிஞர் அழகுநிலா அவர்களையோ நான் அறிந்தவனில்லை. பரந்துபட்ட நம் எழுத்துச் சூழலை இன்னும் ஓர் எழுத்தாளரின் மூலம் வாசித்தேன், அறிந்து கொண்டேன் என்பதே சரியாக இருக்கும். </p><p><br /></p><p>கவிதைகளை எழுதுவது ஒரு வகை உணர்வு நிலை என்றால், அதைப்படித்து அதில் வாழ முற்படுவது இன்னொரு உணர்வு நிலை. படித்துத் திளைத்ததை, தவற விட்டதை, திசை அறியாமல் ஒரு வாசகனாய் பயணப்பட்டதை எழுத முனைவது இன்னொரு உணர்வு நிலை. அதை சரி வர உங்களுக்கு கடத்திட முடியுமா என்ற வினாவிலிருந்தே, தொகுப்புக்குள் செல்வோம்.</p><p><br /></p><p>இந்த தொகுப்பில் இயற்கையின் இயக்கங்களையும், மனித உணர்வுகளையும், உறவுகளையும் இன்ன பிறவற்றையும் குறித்தான கவிதைகள் இடம் பெற்றிருக்கின்றன. கவிதையின் மொழி என்பது இனிமையானது. சில கவிதைகள் சொற்களில் போர் தொடுப்பவை. சில கவிதைகள் மெல்ல வருடிச் செல்லும் இனிய மலை உச்சியின் மாலைக் காற்றென கடப்பவை. இதில் இவை அனைத்தும் இருப்பதை பார்த்தேன்.</p><p><i><br /></i></p><p><i>'கிழட்டுக் குச்சிப்பூச்சி </i></p><p><i>ஏறிச் செல்ல </i></p><p><i>தடித்தப் பருத்த வேர்மடிப்பில் </i></p><p><i>வீழ்ந்து கிடக்கிறது </i></p><p><i>உச்சிப்பழம்'</i></p><p><i><br /></i></p><p><i>'சிலுவையில் அறையும் போது </i></p><p><i>ஒரு வலி என்றால் </i></p><p><i>ஆணிகளைப் பிடுங்கும் போது </i></p><p><i>ஏக வலி'</i></p><p><i><br /></i></p><p><i>'கிணறு வெட்டக் கிளம்பிய பூதத்தை </i></p><p><i>புதையலைக் காக்கச் சொல்லி </i></p><p><i>ஊர் சுற்றக் கிளம்புகிறாள் </i></p><p><i>கெட்டிக்காரி'</i></p><p><br /></p><p>இப்படி பல கேள்விகளையும், அதற்கான விடைகளையும் தேடவே கற்றுக் கொடுக்கின்ற கவிதைகள் நிறையவே கிடைக்கின்ற இந்த தொகுப்புக்குள். பாட்டியின் கதை, பறவைக்கே இல்லாத அச்சம், குழந்தைகளின் ஓவியம், தள்ளுவண்டிக்காரரின் தத்துவம் என்று பல வகையில் வாழ்வின் எச்சங்கள் இருந்தன இந்த புத்தகத்தின் பக்கங்களில் ஊடே.</p><p><i><br /></i></p><p><i>'பாட்டி இறந்து விட்டாள் </i></p><p><i>மீதிக் கதையைக் கேட்டு </i></p><p><i>நச்சரிக்கின்றனர் </i></p><p><i>குழந்தைகள்'</i></p><p><i><br /></i></p><p><i>'முள்ளை எடுக்க </i></p><p><i>முள்ளையே கொண்டு வராதே </i></p><p><i>கொஞ்சம் பொறு </i></p><p><i>குத்தியிருப்பது முள்தானா என்று </i></p><p><i>பார்த்துக் கொள்கிறேன்'</i></p><p><i><br /></i></p><p><i>'மலையென எண்ணி </i></p><p><i>ஏறி வருகிறார்கள் </i></p><p><i>பாதாளம் பாயும் </i></p><p><i>அருவியென அறியும் போது </i></p><p><i>களைப்புடன் </i></p><p><i>காணப்படுகிறார்கள்!'</i></p><p><i><br /></i></p><p><i>'பயணத்தைப் பற்றிப் பயணியிடம் </i></p><p><i>கேளுங்கள் சக்கரங்கள் </i></p><p><i>'தேய்ந்து போனோம்' என்றும் புலம்பும் </i></p><p><i>எரிபொருளோ 'தீர்ந்து போனோம்'</i></p><p><i>என் அங்கலாய்க்கும்'</i></p><p><i><br /></i></p><p><i>'போதும் என்று நீ </i></p><p><i>மறக்கும் அந்தக் </i></p><p><i>கவளத்திலிருந்து நான் </i></p><p><i>உண்ணத் தொடங்குகிறேன் </i></p><p><i>மகனே'</i></p><p><br /></p><p>கவிதையை எப்போதும் பிரித்து அதன் உண்மைகள் இதுதான் என்பதை யாரும் குறிப்பிட்டுக் கூறுதல் பெருவிருப்பச் செயலாய் இருந்திட முடியாது. ஒவ்வொருவரின் எண்ண சுழற்சிக்கேற்ப சில கவிதைகள் பரிணமிக்கும் என்பது என் எண்ணம். ஆகவே கவிதைகளை விளக்க அன்றி ஆசிரியரின் கவிதைகளை அறிமுகப்படுத்தும் பதிவென இயன்ற வரை எழுதியுள்ளேன்.</p><p><br /></p><p>மிக வேகமாய் சென்றன பக்கங்கள். எளிமையான சொற்களின் மொழி நடை, கவிதையின் மொழி, சக வாழ்வின் முகங்கள் என்று நீண்டு முடிகிறது புத்தகம். படித்துப் பாருங்கள்...</p><p><img src="https://scontent.fblr1-3.fna.fbcdn.net/v/t1.0-9/118729117_10158008882483071_8264885638736625465_o.jpg?_nc_cat=107&_nc_sid=730e14&_nc_ohc=ahXd8u3IUQoAX9Tk3XW&_nc_ht=scontent.fblr1-3.fna&oh=9001cd789320959ffce64d4c00571e1c&oe=5F791A1B" /> </p><p><br /></p>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-17630596920071712582020-08-17T20:30:00.005+05:302020-08-17T20:30:42.939+05:30 சாயாவனம்.<p><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;">இந்தப் புத்தகம் பற்றியும் இதன் ஆசிரியர் சா.கந்தசாமி அவர்களைப் பற்றியும் நிரம்பக் கேள்விப்பட்டிருக்கிறேன். பிரபஞ்சன் அவர்களின் புத்தகத்தை நான் படித்தது போலவே, இவரின் மறைவுக்கு பின்னரே சாயாவனம் படிக்கும்படி ஆயிற்று. எழுத்தாளர்களுக்கு எங்கே உள்ளது மரணம்? இதோ சாயாவனம் வழியே அவரின் மொழியைக் கேட்டேனே!</span></p><br style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;" /><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;">40 வருடங்களுக்கு முன்னரே, இன்று பெரிதாகப் பேசப்படும் ஒரு கருப்பொருளை முன்வைக்கிறார் ஆசிரிய</span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #1c1e21; display: inline; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;">ர். ஆம் ஒரு வனம் அழிக்கப்படுகிறது. அழிக்க எத்தனிப்பது சிதம்பரம். அவனுக்கும் உதவுவது சிவனாண்டித் தேவராகிய அவனது மாமா. இவர்களையும் அந்த வனம் போன்ற தொப்பையும் மையப்படுத்தி எழுதப்பட்ட கதை. சாயாவனம் என்ற ஊரில் பல தலைமுறைகளைத் தாண்டி நிற்கும் தோப்பை, இலங்கையிலிருந்து வரும் சிதம்பரம் விலைக்கு வாங்குகிறான்.<br /><br />அவனது கனவு - அந்த வனத்தினை அழித்து அதில் ஒரு கரும்பாலை நிர்மாணிப்பது. இப்படித் தொடங்குகிற கதையில், இயற்கைக்கு எதிரான மனிதனின் போர், உறவுகள், ஊரின் நட்புகள், ஏற்றத் தாழ்வு காட்டாமல் காட்டும் மனிதர்கள், தனி மனிதனின் போராட்டம், இரண்டு தலைமுறைக்கும் நிலவும் இறுக்கம், அது தளரும் பொழுதினில் வரும் பரஸ்பர மரியாதை, எத்தனை முறை தோற்பினும் தளராத வைராக்கியம், முக்கியமாக மனிதனுக்கும் இயற்கைக்குமான யுத்தத்தில் மனிதன் தோற்றாலும், வெற்றியின் விளிம்பினைத் தொட்டாலும் எப்போதும் இயற்கையே மானுடத்தை வென்று நிற்கிறது என்று ஏராளமான அடுக்குகள். மெல்ல சுவைக்கத் தோன்றும் கரும்பின் இனிப்பாய் இருக்கிறது ஒவ்வொரு எழுத்தின் அடுக்குகளும்.<br /><br />இந்த புத்தகத்தின் வழியே முக்கியமான ஒரு சொல்லக் கற்றுக் கொண்டேன். அகச்சரிவு என்பதே அந்த சொல். எவ்வளவு முக்கியமான சொல். நம் வாழ்வின் ஒவ்வொரு செயலும், நிகழ்வும் நம்மைப் பற்றியே இருக்கும் பொழுதில், நாம் அனைவருமே ஒரு விதமான அகச்சரிவையே சந்தித்து கொண்டே இருக்கிறோம்.<br /><br />இந்தக் கதையின் நரம்பாய்ப் பின்னிக் கிடப்பது அந்த தோப்பில் இருந்த மரங்களும், அதை நேசித்த மனிதர்களுமே. சில நேரங்களில் எதுவும் சிரமம் இல்லமால் கிடைப்பின், அதன் அருமை தெரிவதே இல்லை. அது போலத்தான் சாயாவனத்து வீடுகளின் தேவைகளை அந்த தோப்பு பல வருடங்களாய் சிவணாண்டியின் உலுக்கல்களில் நிரப்பி வந்திருந்தது.<br /><br />ஓர் ஊர் எல்லாவிதமான அத்தியாவசியத் தேவைகளைக் குறைவின்றி தன்னகத்தே விளைவித்தால் பல வருடங்களுக்கு முன்னர், பணத்தின் புழக்கம் குறைந்து தானே இருக்கும். பொருளுக்கு பொருளை எடுத்தும் கொடுத்தும் மட்டுமே பழகியிருந்தனர் மக்கள். புளி வண்டிக்கணக்கில் வரும். அதற்கு நெல்லைக் கொடுத்து<br />கணக்கை நேர் செய்வார்கள்.<br /><br />இப்படித்தான் அந்த ஊரின் தேவைகள் தீர்க்கப்பட்டு வந்தன. மேலும் அந்த மனிதர்கள் எதனை விடவும் வார்த்தைகளை முழு மனதாய் நம்பினார்கள். அதைத் தாண்டிய பத்திரங்களோ, பண மூட்டைகளோ அவர்களின் வாழ்கைக்குத் தேவைப்பட்டிருக்கவில்லை.<br /><br />"அவர்கள் வார்த்தகளை நம்பினார்கள். அவர்கள் வாழ்க்கை வாய்ச்சொற்களின் மீது ஆதரப்பட்டிருந்தது."<br /><br />இப்படி இருந்த ஊரின் நாடியாய், தலைமுறைகள் தாண்டிய தோப்பைதான் சிதம்பரம் அழித்து ஆலை அமைக்க எத்தனித்திருந்தான். தலைமுறைகள் தாண்டி புழக்கம் இல்லாமல் இருக்கும் தோப்பு என்பது இயற்கை முழு வீச்சில் நடத்திய நடனத்தின் சாட்சி. பல மரங்கள் வேர் பிடித்து காடாகி நின்ற தோப்பு. பராமரித்து வளர்க்கும் வீட்டு மரங்களில் இல்லாத வீரியத்தை, வளர்ச்சியின் பெருங்குணத்தை காட்டு மரங்களில் பார்த்திருப்போம். இப்படி வீரியத்தையும், பிரம்மாண்டத்தையும் காட்டுவது எப்போதும் இயற்கைக்கே சாத்தியம்.<br /><br />அப்படி நிற்கும் தோப்பை அழிப்பதென்பது அவ்வளவு சுலபமில்லை. அதை எதிர்த்துதான் நின்றிருந்தான் சிதம்பரம். சிறிது தாமதமாக வேளைகளில் சேர்ந்தாலும் சிதம்பரத்திற்கு உறுதுணையாக நின்றார் தேவர். இவர்களுக்கு துணையாய் இரு சிறுவர்களும் இருந்தனர்.<br /><br />"நாளுக்கு நாள், தோட்டம் கடுமையான சோதனைக் களமாக மாறி, அவனை வேதனையுற வைத்தது. சக்தியை உறிஞ்சி விட்டுத்தான் மறு காரியம் பார்க்கும் போலத் தோன்றியது".<br /><br />இப்படியாக மெல்ல மெல்ல அந்த தோப்பு அழிவதும் அவன் மகிழ்வுறுவதும் அதிகமாய் மாறி மாறி நிகழ ஆரம்பித்து இருந்தது. இந்த கதையில் மற்றவர்களின் உணர்வுகளையும் அறிய இருந்த இடம் சிவணாண்டியின் பெயர்த்தியின் திருமணம். அந்த தோப்பு மெல்ல அழிந்து வரும் நேரத்தில், அதில் இருந்த பல்வேறு விலங்குகள் தன் வாழ்விடத்தை மாற்ற வேண்டிய நேரம் வந்ததும் இயற்கைதானே.<br /><br />"சிதம்பரம் சற்றே ஒதுங்கி, அவைகளுக்கு வழி விட்டுப் பதுங்கி நின்றான். கடைசியில் சென்ற பெரிய குரங்கு, கூட்டத்திலிருந்து பிரிந்து, அவனை நோக்கிப் பல்லை இளித்து சீறியது. அவன், கொய்யாவின் பின்னே மறைந்து கொண்டான்.<br /><br />எத்தனையோ காலமாக, மனிதர்களின் குறுக்கீடு இன்றி, விருப்பப்படி பிராணிகள் வாழ்ந்த பகுதி அது. இன்றைக்கு ஒரு தனி மனிதனின் தலையீட்டால் கலவரமுற்றுப் போய்விட்டது. மரம் செடிக்கொடிகள் மாதிரி வண்டுகளும், பறவைகளும் மிருகங்களும் அழிவை நோக்கிக் கொண்டிருந்தன. அவைகளின் அமைதியான வாழ்க்கை நிர்பந்தத்திற்கு உள்ளாகி விட்டது" .<br /><br />இன்னுமொரு பகுதியில், இயற்கையை வெட்டி அழிப்பது போகவே, தீயிட்டுக் கொளுத்த நினைத்து அதற்கான திட்டங்களைப் பேசி செயல்படுத்த முனைவர். தலைமுறைகள் தாண்டி நிற்கின்ற தோப்பிற்கு தீயிடுவது என்பது, எவ்வாறான விளைவுகளை ஏற்படுத்தும் என்ற தர்க்கங்களை இடையே பயணிக்கிறது கதை.<br /><br />"கனன்றெரிந்த கிளைகள் நெருப்புத் துண்டுகளாய்த் தகதகத்துக் கொண்டிருந்தன. ஒரு ஜொலிப்பு! ஜுவாலையின் கம்பீரம்! நெருங்க முடியாத அனல் வீச்சு!"<br /><br />.......<br /><br />"சிதம்பரத்தின் கட்டிலில், குருட்டாம்போக்காய் - சிறகைப் படபடவென்று அடித்துக் கொண்டு ஒரு காக்கை விழுந்தது. அவன் திடுக்கிட்டுத் துள்ளிக் குதித்தான். காக்கையைப் பார்த்ததும் புன்சிரிப்பு வெளிப்பட்டது. காக்கையின் காலைப்பிடித்து தீயை நோக்கி வீசியெறிந்தான். ஒரு ஓசையின்றி, சடசடப்பின்றிக் காகம் தீயில் போய் விழுந்தது. இறகு பொசுங்கிக் கருகிச் சாம்பலாகும் காட்சியைக் காண வேண்டும் என்று மனதுக்குள் ஓர் ஆவல். அலக்கை எடுத்துக் கொண்டு முன்னே சென்றான், அனல் வீச்சையும் பொருட்படுத்தாமல்.<br /><br />காக்கை தீயில் பொசுங்கிக் கொண்டிருந்தது. அலக்கால் குத்தி, எரியும் காக்கையை மேலே தூக்கினான். ஒரு நெடி, வாடை, குப்பென்று அடித்தது. முகத்தைச் சுளுத்திக் கொண்டு காக்கையோடு அழகையும் தீயில் செருகினான். அலக்கு வேகமாக உள்ளே சென்றது".<br /><br />அகச்சரிவு என்ற சொல்லின் உட்சபட்ச சரிவெனவே இதை உணர்கிறேன். இப்படி அனைத்தையும் அழித்து கரும்பாலை ஒரு வழியாக உருவாகிடும் சாயாவனம் கொண்ட தோப்பினில். இந்த புத்தகத்தின் மொத்த உட்பொருளையும் விளக்கும் வகையில் முடியும் இந்த புத்தகத்தின் கடைசி சில வரிகள். ஆச்சியின் கேள்விக்கு விடையின்றி திணறி நிற்கும் சிதம்பரம்! அந்த கேள்விக்கான விடை யாரிடமும் இல்லாமல் போனது தான் இன்றைய சூழலியலின் சாபமாய் விஞ்சி நிற்கிறது.<br /><br />நேரம் இருப்பின் படித்துப்பாருங்கள்...</span><div><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #1c1e21; display: inline; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;"><br /></span></div><div><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #1c1e21; display: inline; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;"><img alt="Image may contain: text that says '1 சாயாவனம் சா. கந்தசாமி கலச்சுடடு கிளாசிக் வரிசை'" src="https://scontent.fblr1-4.fna.fbcdn.net/v/t1.0-9/p720x720/118003423_10157964918133071_6942341391341023870_o.jpg?_nc_cat=108&_nc_sid=8024bb&_nc_ohc=LmPYgzuLnkAAX-Lxny_&_nc_ht=scontent.fblr1-4.fna&_nc_tp=6&oh=deecfd8d30271caef0e5085e405d1c92&oe=5F5E8348" /></span></div>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-15118533458924072402020-08-17T19:20:00.003+05:302020-08-17T19:20:44.889+05:30முன் கூறப்பட்ட சாவின் சரித்திரம்<p><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;">காபிரியல் கார்சியா மார்க்கேஸ் என்னும் புகழ் பெற்ற கொலம்பிய எழுத்தாளரின் புத்தகம் "தனிமையின் நூறு ஆண்டுகள்" படிக்கத் தொடங்கி 100 பக்கங்களில் நிறுத்தி விட்டேன். இது நடந்து இரண்டாண்டுகள் கடந்த நிலையில் தான், காலச்சுவடு பதிப்பகத்தின் உலகக் கிளாசிக் வரிசையில் இந்தப் புத்தகத்தை வாங்கினேன். இப்போது இதை முடித்து விட்ட நிலையில், மீண்டும் விரைவில் படிக்க முடியாமல் போன ப</span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #1c1e21; display: inline; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;">ுத்தகத்தினை கையில் எடுப்பேன் என்று நினைக்கிறன். சரி இப்போது படித்து முடித்த புத்தகத்தின் கதைக்கருவுக்குள் வருவோம்.</span></p><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #1c1e21; display: inline; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;"><br />விதிதான் வாழ்க்கையை தீர்மானிக்கிறதா அல்லது அதை நம்பாதவர்களது பார்வையில், எப்படியான இயக்கத்தில் வாழ்க்கை நகர்கிறது என்பதைப் பற்றியான கதைக்களம். சந்தியாகோ நாஸர் என்ற இளைஞனின் மரணத்தை வைத்து கதை நகர்கிறது.<br /><br />இதில் இருக்கின்ற புது யுக்தி என்ன என்றால், அந்த இளைஞனின் மரணம் எங்கே, எப்படி, யாரால் நடக்கும் என்பது அந்த நகரத்தில் இருக்கும் சிலருக்கும் தெரியும். அதிலும் சில பேர் அந்த மரணத்தைத் தடுக்க முற்பட்டும் எவ்வாறு மரணம் நிகழ்ந்தது என்பது கதை. கடைசி வரை மரணத்திற்கான பழி நிரூபிக்கப்படாமல் போவது, தற்செயலாக நிகழ்கின்ற சம்பவங்கள் எப்படி மரணத்தை சாத்தியமாகியது, மரணத்திற்கு பின் பலரும் எப்படி தங்கள் எண்ணங்களை பாதி பாதியாய் பதிவு செய்கின்றனர் என்று பல படிமங்களைக் கொண்டிருக்கும் இந்த கதை.<br /><br />பயார்த்தோ சான் ராமோன் மணம் செய்து கொண்ட ஆங்கெலோ விகாரியோவின் கன்னித்தன்மையை இழந்ததாக மணநாள் அன்று இரவே வீட்டிற்கு அனுப்பப்படும் பொழுது துளிர்க்கிறது சந்தியாகோவின் மரணத்திற்கான விதை. தன பெற்றோர், சகோதரர்கள் முன்னிலையில் அந்தப் பெண், தன்னுடைய இந்த நிலைக்கு சந்தியாகோ நாஸர் தான் காரணம் என்று கூற, இங்கிருந்து எழுதப்படுத்திகிறது சந்தியாகோ நாஸரின் மரண சரித்திரம்.<br /><br />அப்போதிருந்து விகாரியோ சகோதரர்கள் சந்தியாகோ நாஸரின் பற்றி விவாதம் செய்து அவனை எங்கே, எப்போது கொல்ல வேண்டும் என்பதை உறுதி செய்து கொள்கிறார்கள். இந்த கதை முழுதும் அந்நகரத்து மக்கள், அவர்களின் வாழ்வியல், இவை எப்படி இந்த மரணத்தை இலகுவாக்குகிறது போன்றவை மிகவும் சுவாரசியமான பகுதிகள்.<br /><br />இயல்பாக நடக்கின்ற உரையாடல், எவ்வாறு நிகழ்வுகளை மாற்றும்? சற்று தள்ளிப் போடப்படும் நிகழ்வு எவ்வாறு எதிர்காலத்தை மாற்றும் என்பதையும், ஒவ்வொரு பக்கத்திலும் பின்னி நம்மை கதையின் வேர்களுக்குள் நம்மை பயணிக்க வைக்கிறார் ஆசிரியர்.<br /><br />ஒவ்வொரு காட்சியை ஆசிரியர் விவரிக்கும் போதும், கலாச்சார சரிவுகள், சமூகத்தில் நிலவிய ஏற்றத்தாழ்வுகள் என்று பல்வேறு கோணங்களில் கதை நகர்கிறது. கடைசி வரை சந்தியாகோ நாஸர் உண்மையில் ஆங்கெலோ விகாரியோவை அப்படியோர் நிலைமைக்கு கொண்டு சென்றது உண்மையா என்ற கேள்விக்கான விடையை நாமே தேடிக்கொள்ளும் படி புத்தகம் நிறைவு பெறுகிறது.<br /><br />ஒவ்வொருவரின் வாழ்க்கை நிலைகளும் மிக நேர்த்தியாக சொல்லப்பட்டுள்ளன. அதிலிருந்து படிக்கும் நாம் வரையறுத்துக் கொள்ள வேண்டுமென்ற போக்கில் கதை நகர்கிறது. ஒரு தேர்ந்த செய்தி தொகுப்பை போல் உணர்ந்தேன். படித்துப் பாருங்கள்...</span><div><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #1c1e21; display: inline; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;"><br /></span></div><div><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #1c1e21; display: inline; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;"><img src="https://scontent.fblr1-3.fna.fbcdn.net/v/t1.0-9/p720x720/117972445_10157964793678071_5502669622942939692_o.jpg?_nc_cat=109&_nc_sid=8024bb&_nc_ohc=_TxZ7J8Oo_sAX_MRlh_&_nc_ht=scontent.fblr1-3.fna&_nc_tp=6&oh=8c893f0d0137e5f8a5b1cdcfcc6bb385&oe=5F5FAF32" /></span></div>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-5868957426336377072020-08-03T18:28:00.003+05:302020-08-03T18:28:26.328+05:30பெண் <div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;">இரண்டு ஆண்டுகளுக்கு முன்னரோ அல்லது ஓராண்டிற்கு முன்னரோ பவா.செல்லதுரை அவர்களின் கதை சொல்லும் காணொளி ஒன்றில் இருந்து தான் எழுத்தாளர் பிரபஞ்சன் அவர்களைப் பற்றி அறிந்து கொண்டேன். "மரி என்கிற ஆட்டுக்குட்டி" என்ற சிறுகதையின் மூலமாக இவரின் எழுத்து எனக்கு அறிமுகம். நிறைய பேரை நிறைய நாட்கள் வாசிக்கவில்லை என்ற ஒரு குற்றவுணர்வு உறுத்தும்! சரி இப்போதாவது வாசிக்கிற நேரம் வந்திருக்கிறதே என்ற நிலையில் அதை கடந்து செல்கிறேன். </span></font></div><div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;"><br /></span></font></div><div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;">அதன் பிறகு நிறைய உரைகளை வலைத்தளங்களில் கேட்டிருக்கிறேன். ஆர்ப்பாட்டம் சிறிதும் தென்படாத பேச்சு பிரபஞ்சன் அவ்ரகளுடையது. அதனின் பால் ஈர்க்கப்பட்டு மேலும் சில உரைகளைக் கேட்டு விட்டு, அவருடைய புத்தகங்களைப் புத்தகங்களை படித்திட வேண்டும் என்று எண்ணிக் கொண்டிருக்கையில் அவரது மரண செய்தியை தொலைக்காட்சியில் கண்டேன். மனித மனம் தானே, குரங்கதன் சேட்டைக் கொண்டு சிலகாலங்கள் மறந்து விட்டிருந்தேன். </span></font></div><div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;"><br /></span></font></div><div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;">பின்னர் புத்தகங்கள் வாங்கிய பொழுது மறக்காமல் அவருடைய "பெண்" என்ற கட்டுரைத் தொகுப்புகள் அடங்கிய நூலினை வாங்கினேன். அதைப் படிக்கும் பொழுது, பெண் விடுதலை என்பதை தன் எழுத்தளவில் உரைக்காமல் அதையும் தாண்டி பல விஷயங்களை செய்திருப்பவராய் தெரிந்தார். பல கட்டுரைகள் இதில் பல கேள்விகளை எழுப்பிய வண்ணம் கடந்து செல்கின்றன. </span></font></div><div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;"><br /></span></font></div><div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;">ஏனோ தெரியவில்லை, இந்த புத்தகம் முழுதும் படித்து முடிக்கும் வரை பிரபஞ்சன் அவர்கள் குரல் ஒளித்துக் கொண்டே இருப்பதாய் ஓர் உள்ளுணர்வு. சில சமயங்கள் இப்படி அமைந்திடுவது விசித்திரத்தின் உச்சமாகவே </span></font></div><div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;">தோன்றுகிறது. உங்களில் யாருக்கேனும் இப்படியான அனுபவம் உண்டா?</span></font></div><div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;"><br /></span></font></div><div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;">சரி அவருக்கு எதனால் பெண் விடுதலைப் பற்றி எழுதிட தோன்றியது என்பதை இவ்வாறு முன்னுரையில் விவரிக்கிறார்:</span></font></div><div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;">"பெண் விடுதலை குறித்து நான் ஏன் கவலைப்படுகிறேன். என் விடுதலைப் பற்றி கவலைப்படுவதால் பெண் விடுதலைப் பற்றியும் கவலைப்படுகிறேன். பெண் விடுதலை இன்றி ஆண் விடுதலை இங்கு இல்லை". காட்டமான கேள்விகளும், வாளின் கூர்முனை போன்ற கருத்துக்களும் இந்த நூலில் புதைந்துள்ளன. பல இலக்கியச் சான்றுகள் சுட்டிக்காட்டப்பட்ட பெண்ணின் வாழ்க்கை முறைகளையும், முறையாக எப்படி அடிமை வாழ்வுக்காய் கொண்டு சென்றார்கள் என்பதனையும் 28 கட்டுரைகளில் விளக்குகிறார்.</span></font></div><div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;"><br /></span></font></div><div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;">ஆயிரம் பக்கங்கள் எழுதிடலாம், எடுத்துக்காட்டுக்களை அடுக்கிக் கொண்டே போகலாம், ஆயினும் மாற்றம் தனி மனித உள்ளத்து ஆழத்தில் இருந்தே தோன்றிட முடியும் என்பதனையும் சேர்த்தே விளங்கியிருக்கிறது இந்த கட்டுரைகளின் தொகுப்பு. அதிதியில் ஆரம்பித்து அகல்யா, சீதை, அம்பை, ஐயை என்ற புராணகால பெண்களில் தொடங்கி பல கட்டுரைகளில் எப்படி பெண்கள் அடிமைத்தளைகளில் கட்டுண்டிருந்தார்கள் என்று குறிப்பிட்டும் கேள்விகள் எழுப்பியும் புத்தகம் நகர்கிறது. இந்த புத்தகத்தில் எனக்கு மிகவும் பிடித்த கட்டுரை "தோழி" என்ற கட்டுரை.</span></font></div><div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;"><br /></span></font></div><div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;">"என் பெயர் தோழி. தோழமை என்கிற தொழிலைச் செய்கிற காரணத்தால் எனக்கு இப்படி ஒரு பெயர் ஏற்படலாயிற்று. தொழிலின் பெயர், ஒரு பெண்ணின் பெயராவது எப்படி என்பீர்கள். அது அப்படித்தான். பழங்காலத் தமிழ்நாட்டில் வாழ்ந்த எனக்கு முகமும் இல்லை. முகவரியும் இல்லை. எனக்கென்று தனிப்பெயரும் இல்லை."</span></font></div><div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;"><br /></span></font></div><div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;">இலக்கியமாக இருக்கட்டும், எந்த அரசக்கதைகளாக இருக்கட்டும், முகந்தெரியாத அந்த தோழிகள் இருந்து கொண்டேதான் இருக்கிறார்கள். தலைவிகளோடு கூடவே வாழ்ந்து பின்னர் சுவடில்லாமல் போகின்ற தோழிகள். அப்படியான தோழிகளின் வாழ்க்கை எப்போதும் தலைவிகளின் வாழ்க்கையோடு தொடங்கி முடிந்து போகும் என்ற புரிதல் கண்டது உள்ளம். அப்படியாக முகம் தொலைந்த தோழிகள் கேட்கும் கேள்விகளை உள்ளடக்கிய கட்டுரை என்னை மிகவும் கவர்ந்தது. </span></font></div><div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;"><br /></span></font></div><div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;">தோழியின் குமுறல்களின் ஒரு சிறு துளி:</span></font></div><div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;">"சூரியகிரகணம் நிகழ்ந்தது. சூரியனைப் பாம்பு விழுங்கி விட்டது" என்று ஊர்க்காரர்கள் பேசிக்கொண்டார்கள். நானும் தலைவியும் பஃறுளி ஆற்றுக்கு குளிக்கச் செல்கிறோம். குளித்து உடைமாற்றுகையில் தலைவி என்னிடம் சொன்னாள்... "தோழி, கொஞ்ச நாட்களாகவே தலைவனின் போக்கு வித்தியாசமாக இருக்கிறது. எனக்கும் அவனுக்கும் இருக்கும் உறவு பற்றி ஊரே 'அலர்' பேசுகிறது. என்னை விரைந்து மணந்து கொள்ளச் சொல்லி அவனிடம் சொல்ல வேண்டும் என்றாள். பசி ஆறிய கிளி. இலவம் காய் பழுக்கும் என்று வீணே காத்து இருக்க வேண்டிய அவசியம் என்ன! அவன் அறியாமையை அவனிடம் எடுத்து சொல்லி விட்டு வா...</span></font></div><div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;"><br /></span></font></div><div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;">நான் நினைத்து கொண்டேன், காதலனிடம் பேசுவதற்கு இவளுக்கு வெட்கம் தடுக்கிறதாம். அந்நியனிடம் இதைப்பற்றி பேச எனக்கு வெட்கம் இருக்காதா? வெட்கம், நாணம், கூச்சம் போல அடிப்படை மனித உணர்வுகள் கூட மேல் தட்டுக்கும், கீழ்த்தட்டுக்கும் வித்தியாசப்படுகிறதா? ஏழையாகப் பிறந்தேன் என்பதாலேயே எனக்கு மனித உணர்வுகள் இல்லாமல் போய் விடுமா? ஆமாம் அது அப்படித்தான்."</span></font></div><div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;"><br /></span></font></div><div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;">அனைத்து மாற்றங்களும், தன்னிலிருந்து தன் சொந்த வீட்டிலிருந்து தான் தொடங்கும், தொடங்கப்படவேண்டும் என்று உணர்ந்தே "பெண்" புத்தகத்தினை படித்து முடித்தேன். படித்து பாருங்கள்...</span></font></div><div><font color="#1d2129" face="Helvetica, Arial, sans-serif"><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;"><br /></span></font></div><div><img alt="Image may contain: one or more people, text that says 'பெண் பெண்ணைப் பற்றி வரலாற்றுப்பூர்வமாக இலக்கிய ஆதாரத்து ன் எழுதப்பட்ட படைப்பு ஆவணம் பிரபஞ்சன் முாங்கவதி புக் பேலஸ்'" src="https://scontent.fblr1-3.fna.fbcdn.net/v/t1.0-9/116597999_10157932078618071_2017204068010531691_n.jpg?_nc_cat=109&_nc_sid=ca434c&_nc_ohc=eiz0rjyCossAX8gFIvh&_nc_ht=scontent.fblr1-3.fna&oh=184cc31b9d8626a019ddb02c2e1b79c9&oe=5F4C54E2" /></div>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-64833906525022088972020-08-01T19:16:00.008+05:302020-08-01T19:16:51.678+05:30கடல்புரத்தில்<span aria-live="polite" class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" style="background-color: white; color: #1c1e21; display: inline; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 18px; outline: none; width: auto;" tabindex="0"><span class="hasCaption" style="font-family: inherit;"><div class="text_exposed_root text_exposed" id="id_5f2571be3325a9326741765" style="display: inline; font-family: inherit;">லா.சா.ரா, கா.நா.சு, வண்ணநிலவன், வண்ணதாசன், சா.கந்தசாமி (அவர்களின் மறைவுக்கு ஆழ்ந்த இரங்கல்கள் - அவரின் சாயாவனம் இருக்கிறது. படிக்க வேண்டும்), கு.பா.ரா, கு.அழகிரிசாமி மற்றும் எண்ணற்ற தமிழ் ஆசான்களை தேடித் தேடி வாசிக்க வேண்டும் என்ற நினைவு உண்டு. அவ்வவ்போது அவர்களின் புத்தகத்தினை வாசிக்கும் பொழுது, மனசு லேசாகி விடுவதே உண்மை. மேலே சொன்னது சில பேர் தான். எல்லோரையும் படித்திட வேண்டும் <span class="text_exposed_show" style="display: inline; font-family: inherit;">என்ற பேராசைதான்!!!<br /><br />சரி நான் இப்படி பிதற்றுவதன் உள் தங்கிய அர்த்தம், தமிழில் வாசிக்க வாசிக்க கிடைக்கும் பரவசத்தின் நிலையை சொல்வதே. அப்படி மீண்டும், மண் மணம் மாறாமல் படித்த புத்தகம் தான் வண்ணநிலவன் அவர்களின் "கடல்புரத்தில்" புத்தகம். கடலைச் சார்ந்து வாழும் மனிதர்களின் கதை. மணப்பாடு கிராமத்து மனிதர்களின் மனம் படும் பாடும், மனிதர்களின் உறவுகளுக்குள்ளும், கடலும் கடல் சார்ந்த உணர்வுகளுக்கும், எப்படியான பின்னல்கள் பிணைந்து இருக்கின்றன என்பதை இயல்பாய் கூறிச் செல்லும் கதை.<br /><br />தோப்பில் முகமது மீரான் அவர்களின் கூனன் தோப்புக் கதையினை சற்றே முதலில் ஞாபகப்படுத்தி, பின்னர் வேறு பாதையில் வேகமாய் செல்கிறது இந்த கதை. பிலோமியின் குடும்பத்தை சுற்றிப் பிணைந்து பின்னர் கடலோடும், அந்த கிராமத்தோடும் பக்கங்கள் நகரத் தொடங்குகிறது.<br /><br />குரூசு மைக்கேல், மரியம்மைக்கும் இரண்டு குழந்தைகள். பிலோமி மற்றும் செபஸ்தி. செபஸ்தி படித்து வேறொரு இடத்தில ஆசிரியராக பணி புரிகிறான். கடலன்னை மீதான வெறி கொண்ட குரூசை வேறெங்கும் நகர விட மாட்டேன் என்கிறது. ஆம் இப்படித்தான் தொடங்கியது புத்தகம். குரூசின் உயிர்ப்பதக்கமான வல்லத்தையும், வீட்டையும் விற்று விட்டு தன்னோடு வந்துவிடும்படி வற்புறுத்தும் செபஸ்தி.<br /><br />இப்படியாக ஆரம்பித்து, கடல் சார்ந்த வாழ்க்கையை, அதில் இருக்கும் சிக்கல்களையும் நமக்கு தெளிவாக எடுத்து வைக்கிறார் வண்ணநிலவன். சற்று கூடுதல் கவனத்தோடு நோக்கினால், இது கடலையும் கடல் சார்ந்த மனிதர்களையும் தாண்டிய, இந்த சமூகத்தின் கதை என்பது விளங்கும்.<br /><br />இயற்கையோடு இயைந்த வாழ்க்கை வாழும் மனிதர்களுக்கும், அப்பாவும் மகளுக்கும் உள்ள நினைவுகளும், அண்ணனுக்கும் தங்கைக்கும் உள்ள பிணைப்புகளுக்கும், அமைதியாகவே உலவும் உணர்வுகளின் சப்தமாய் இருக்கும் கணவன் மனைவி உறவுகளுக்கும், அம்மாவுக்கும் பிள்ளைகளுக்குமான அன்புக்கும், எல்லாவற்றையும் பகிர்ந்து கொள்ள முடிகின்ற ஒரு நண்பனோ, ஒரு நண்பியோ இருக்கின்ற வாழ்க்கை நிலைகளுக்கும், ஊருக்கென எப்போதும் உருகும் ஓர் நெஞ்சுக்கும் நிலபேதங்கள் இருந்திட முடியுமா என்ன? அதன் பொருட்டே என்னால் "கடல்புரத்தில்" கதையை ஒரு குறிப்பிட்ட நிலப்பரப்பின் கதையென குறுக்கிட முடியவில்லை.<br /><br />தண்ணீர் கதையினை படிக்கும் போது, அதில் வருகின்ற டீச்சராமாவின் சாயலை ஒத்த ரஞ்சியைக் காண முடிகிறது இந்த கதையில். சென்னையின் தண்ணீர் இல்லாத தெருக்களின் உதாசீனங்களும், மணப்பாடு மண்ணின் உதாசீனங்களுக்கும் அர்த்தங்கள் வேறா என்ன? பிலோமியின் நெருங்கிய தோழி ரஞ்சி, பிலோமியின் அண்ணனைக் காதலித்து, வாழ்வின் ஓட்டத்தில் காதல் கடத்தப்பட்டு வேறொருவரை மனம் முடித்து வலம் வருகிறாள். வேறென்ன பெரிதாக செய்து விட முடியும் இப்படியாக மறந்தும், மறக்க நினைத்தும் வாழ்ந்து கொண்டிருக்கும் மனிதர்களால்?<br /><br />மரியம்மை, தன் ஊரின் சிறு வயது நண்பனான வாத்தியாருடன் கடைசி வரையில் சிநேகம் கொண்டே இருப்பாள். சாமிதாஸ், பிலோமியை சுற்றி சுற்றி வருகின்ற இளைஞன். அவனது தந்தை லாஞ்சி வைத்திருக்கும் ஒருவர். பிலோமியின் தந்தை வல்லம் மட்டுமே வைத்துள்ளார். இதை இங்கே குறிப்பிட்டதற்கான காரணம், இயந்திரங்கள் கூட சில நேரங்களில், காதலுக்கான கோட்பாடுகளை விதிக்கின்றன. வீழ்த்தவும் செய்கின்றன. இப்படியான உணர்வுகளை பல வரிகள் புத்தகம் முழுக்க பிரதிபலிக்கின்றன.<br /><br />பிலோமியின் சிநேகிதக்காரி ரஞ்சி எவ்வளவு இயல்பாக வாழ்வை எதிர்கொள்கிறாள்? எப்படி பிலோமிக்கு ஆறுதல் மொழிகிறாள்? குரூசு மைக்கேலின் வல்லம் மீதான காதல், லாஞ்சிக்காரர்களுக்கு வள்ளத்துக்காரர்கள் மீதான காழ்ப்பு, ஊர்ப்பெரியவர் பவுலுப்பாட்டாவின் பரிவு, தரகனாரின் கனவு, எரிந்து கொதிக்கும் அடுப்பாய் இருப்பினும் வாத்திக்கும், மரியம்மையுள் இருந்த ஆழ்ந்த நட்பு, குரூசு மைக்கேலின் காலந்தாழ்ந்த மரியம்மை மீதான உண்மை சொல்லும் காதல், யதார்த்த வாழ்வினை மிகப்பெரும் தெளிவுடன் ஏற்றுக்கொள்ளும் பிலோமி. இப்படி பல பேரின் பிணைப்பில் நம்மை நிறுத்தி மீண்டும் உள்நோக்கி செல்கிறது கடல்புரத்தில் இருந்து கிளம்பிய அலைகள்.<br /><br />நேரம் கிடைக்கும் பொழுது கண்டிப்பாக வாசியுங்கள்...</span></div></span></span><div class="fbCommerceProductMiniListHscroll" id="fbPhotoSnowliftProductMiniListHscroll" style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 13px;"></div><div class="pts fbPhotoLegacyTagList" id="fbPhotoSnowliftLegacyTagList" style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 13px; padding-top: 5px;"><br /><div style="font-family: inherit;"></div></div><div class="pts fbPhotoLegacyTagList" id="fbPhotoSnowliftLegacyTagList" style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 13px; padding-top: 5px;"><img alt="Image may contain: 1 person, sky, cloud and outdoor" src="https://scontent.fblr1-3.fna.fbcdn.net/v/t1.0-9/s960x960/117075952_10157926950073071_5747689757872110687_o.jpg?_nc_cat=106&_nc_sid=8024bb&_nc_ohc=tchqMNK2JBcAX-Xvb-5&_nc_ht=scontent.fblr1-3.fna&_nc_tp=7&oh=49da10a9d363af12e4a31efec6a43e27&oe=5F4B7508" /></div>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-21360044673973826512020-08-01T19:16:00.003+05:302020-08-01T19:16:21.641+05:30விலங்குபண்ணை<span aria-live="polite" class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" style="background-color: white; color: #1c1e21; display: inline; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 18px; outline: none; width: auto;" tabindex="0"><span class="hasCaption" style="font-family: inherit;"><div class="text_exposed_root text_exposed" id="id_5f256ed3dcd6f3a41337333" style="display: inline; font-family: inherit;">Animal Farm என்ற ஆங்கிலப் புத்தகத்தின் தமிழாக்கமே இந்த விலங்குப்பண்ணை. 1984 என்ற புத்தகத்தை முடித்த தருவாயில் இருந்தே George Orwell அவர்களுடைய இந்தப் புத்தகத்தை படித்து விட வேண்டுமென யோசித்திருந்தேன். அதன்படி விலங்குபண்ணையும் கையில் கிடைத்தது.<br /><br />முகப்பு பக்கத்தில் இருந்த வரிகள் போதும் இந்த புத்தகத்தின் சாராம்சம் என்ன என்பதை அறிந்து கொள்ள. புத்தகம் முழுவதின் எண்ண ஓட்டங்களைப் பறைசாற்ற<span class="text_exposed_show" style="display: inline; font-family: inherit;">ி நிற்கின்றன அந்த வரிகள். புத்தக உலகில், அரசியல் உலகில் மிகப்பெரும் அதிர்வலைகளை ஏற்படுத்திய இப்புத்தகத்தின் முகப்பு வரிகள்: "எல்லா மிருகங்களும் சமம். ஆனால் சில மிருகங்கள் மற்றவற்றை விட சமம்."<br /><br />புத்தகத்தின் ஆசிரியர், பல நாடுகளில் நடந்த புரட்சியையும் அதன் பின்னர் நடக்கின்ற அவல நிலைகளையும் எடுத்துக்காட்ட எடுத்துக்கொண்ட கதைக்களம் ஜோன்ஸ் என்ற மனிதனின் கிராமப்புரத்து பண்ணை. இந்தப் பண்ணையில் உழைத்த விலங்குகள், எவ்வாறு ஒரு முடிவெடுத்து ஜோன்ஸ் என்ற மனிதனை தூக்கி எறிந்தன என்பதும், அதன் பின்னர் அவைகளின் வாழ்க்கை நிலை எப்படி நகர்ந்தது என்பவைகள் பற்றிய கதைதான் விலங்குப்பண்ணை.<br /><br />மனிதர்களை எதிர்த்து புரட்சி செய்த விலங்குகள் எவ்வாறு பண்ணையை நிர்வகித்தன, அதற்கு பிறகான ஆட்சி நிலை, கலகங்கள், ஏமாற்றங்கள், துரோகங்கள் என்று மிக தீர்க்கமான அரசியல் பார்வையை முன் வைக்கும் புத்தகம் இது. "அரசியல் நையாண்டி" வகையில் இருக்கும் இந்த புத்தகம், வெளியிடப்பட்ட போது மிகப்பெரிய எதிர்ப்பையும் அதன் பின்னர் ஏகோபித்த வரவேற்பையும் பெற்றதாம்.<br /><br />இந்த புத்தகத்தின் பல இடங்களில் 1984 என்ற இவரின் இன்னொரு புத்தகத்தின் இருக்கின்ற பிறழ்நிலைகள் இந்தக் கதையிலும் நிறையவே தென்படுகின்றன. வரலாறை அடியோடு மாற்றிவிடுவது, அரசியல் தலைவர்களின் சொற்பொழிவிற்கு வேறு பாடம் கற்பிப்பது, உணர்வுகளின் வழி சென்று மனதில் அவர்களுக்கு தேவை இல்லை என்ற எண்ணங்களை அழிப்பது, அதே எண்ணங்கள் வேண்டும் என்னும் போது விதைப்பது, நேற்று தவறு என்றான ஒன்று இன்று மிகப்பெரிய கொள்கையாக மாறிப்போகும் பிறழ்வு நிலைகள்.<br /><br />சிறிது கதைக்குள் பயணிக்கலாம். யாவரையும் உறக்கம் கொள்ள வைக்கும் ஓர் குளிர் இரவில், மிக வயதான பழைய மேஜர் என்று அழைக்கப்படும் ஒரு பன்றி எல்லா விலங்குகளையும் அழைத்து ஒரு கூட்டத்தினை நிகழ்த்திக் கொண்டிருந்தது. அதற்கு ஏற்பட்டக் கனவைப் பற்றியும், எவ்வாறு மனிதர்கள் தூக்கி எறியப்பட வேண்டியவர்கள் என்பதைப் பற்றியும் நிகழ்த்தப்பட்ட உரை அது.<br /><br />மனிதர்களிடம் எவ்வளவோ பலவீனங்கள் இருந்தும் ஏன் எஜமானன் அவன்? என்ற கேள்வியில் தொடங்கி அந்த பழைய மேஜர், என் காலத்திற்கு பின்னாவது நீங்கள் மனிதர்களின் ஆட்சி பீடத்தினை தூக்கி எறிந்து, விலங்கு சாம்ராஜ்யம் உருவாக்குங்கள் என்ற மாபெரும் உரையை ஆற்றி அமர்ந்தது. அந்த உரையினூடே "இங்கிலாந்தின் விலங்குகள்" என்ற புரட்சி திளைக்கின்ற பாடலைக் கற்றுக் கொடுத்தது அந்த மேஜர். பன்றிகளும், பூனையும், குதிரைகளும், வாத்துகளும், நாய்களும், கழுதைகளும், இன்னும் பிற விலங்குகளும் நிறைந்த அந்தப் பண்ணை மெதுவாக பெரிய புரட்சிக்கு ஆயத்தம் ஆகிக் கொண்டிருப்பது பற்றி பெரிதும் கவலை கொள்ளாமல், பீர் குடித்து விட்டு உறங்கிக் கொண்டிருந்தார் அந்த பண்ணையின் உரிமையாளர் ஜோன்ஸ்.<br /><br />புரட்சி வித்திடுவது விடியலுக்காக என்பதாலோ என்னவோ எல்லா புரட்சிக்கான கூட்டங்களும் இரவிலேயே நடத்தப்படுகின்றன. விலங்குபண்ணை உருவாக நடந்த புரட்சியும் பல இரவுகளின் கண்களுக்கு முன்னரே நடந்தேறியது. விலங்குகளின் அடிமை வாழ்க்கையினை உடைத்துப் போட வித்திட்ட அந்த மாபெரும் உரை முடிந்து சில நாட்களில் அந்த பழைய மேஜர் மரணத்தைத் தழுவியது. புரட்சிக்கான விதை எல்லா விலங்குகளின் மனதிலும் ஆழ விதைக்கப்பட்டு விட்டது. வித்திட்ட பழைய மேஜர் இப்போது இல்லை. இந்த விலங்குகள் அனைத்தையும் ஒருங்கே நடத்தி சென்று, புரட்சி வெல்ல ஒரு தலைவன் தேவை இல்லையா?<br /><br />அப்படி இருந்தார்கள் ஆம் ஒன்று அல்ல இரண்டு தலைவர்கள். மிகச் சீரிய சிந்தனைகளையும், அறிவில் சிறந்தவர்கள் என்றும் மற்ற விலங்குகளால் ஒத்துக் கொள்ளப்பட்ட ஸ்நோபாலும், நெப்போலியனும் தலைவர்கள் ஆகின்றனர். இவர்களும் பன்றிகள். அதற்கு பின் நடைபெற்ற கலவரத்தில் ஜோன்ஸ் பண்ணையிலிருந்து அடித்து விரட்டப்படுகிறார். தலைவர்கள் என்றால் அவர்களுக்கான வலக்கரங்கள் மிகவும் வேகமாக தோன்றுவது இயற்கை.<br /><br />அதே போல் விலங்குப்பண்ணையிலும் வலக்கரங்கள், இடக்கரங்கள் என்ற பல பேர் தோன்றுகிறார்கள். எப்போதும் உழைப்பை நம்பும் பாக்ஸர் மற்றும் க்ளோவ்ர் எனப்படும் குதிரைகள், தலைவர்கள் போதிக்கும் எண்ணங்களையும், கொள்கைகளையும் தாண்டிய உலகம் இல்லை என்று உழைத்தன. இது ஒரு வகையில் தலைவர்களுக்கு ஏற்ற சூழலைக் கொடுத்தது. இந்த சூழல் மாறாமல் நிலைக்க தலைவர்கள் மிகுந்த சிரத்தை எடுத்துக் கொண்டன. ஏன் ?<br /><br />இந்த சூழல் மாறிப் போய்விடின் அது அடுத்த புரட்சிக்கான வித்து என்பதனை தலைவர்கள் மிகத் தெளிவான முறையில் புரிந்து வைத்திருந்ததே அந்த சிறுத்தைக்கு காரணம். ஸ்நோபால் மெல்ல ஒரு மிகப் பெரிய காற்றாலை திட்டத்தைக் கொண்டு வந்தது. அது அதன் கனவு. இந்த பண்ணைக்கு பல வகையில் உதவும் என்ற கருதும் அதற்கு இருந்தது. அதுவே நெப்போலியனுக்கு பிடிக்காமல் போனது. அதிகாரத்தில் முதல் பிளவு மெதுவாக வேரூன்ற ஆரம்பித்தது.<br /><br />பண்ணையில் கிடைக்கும் பால் எல்லோருக்கும் பொது அல்ல என்று தீர்மானிக்க பட்டது. மெதுவாக அவை தலைவர்களின் அறைக்கு கொண்டு செல்லப்பட்டன. எல்லா விலங்குகளும் சமமாக நடத்தப்பட வேண்டும் என்பதற்காகவே ஜோன்ஸ் தூக்கி எறியப்பட்டார். அந்த கனவு நடந்தேறியது எப்படி? சில விலங்குகள் உழைப்பின் பெயரால் முன்னிலைப்படுத்தப்பட்டன, சில விலங்குகள் தலைவர்களின் பாதுகாப்புக்காக முன்னிலைப்படுத்தப்பட்டன, சில விலங்குகள் படிப்பின் பெயரால் முன்னிலைப்படுத்தப்பட்டன, சில விலங்குகள் கேள்விகள் கேட்டு விடுமோ என்று முன்னிலைப்படுத்தப்பட்டன! ஆகா எல்லா விலங்குகளும் சமமே. சில விலங்குகள் மற்ற விலங்குகளை விட அதிக சமம் அவ்வளவுதான்.<br /><br />இவ்வாறாக சென்ற விலங்குகளின் கனவு வாழ்க்கையில், கழகமும், ஊழலும் மெல்ல தலை தூக்க ஆரம்பித்திருந்தன. இரு ஒத்த சிந்தனைகள் கொண்ட தலைவர்கள் பிரிவது, அல்லது மற்றவர்களை தவறாக சித்தரித்து விலக்குவது ஒன்றும் புதிதல்ல. அப்படி ஸ்நோபால் துரத்தப்படுகிறது. ஸ்நோபாலுக்கு எதிரான பிரச்சாரங்கள் ஓங்கி ஒலிக்கின்றன. மெல்ல மெல்ல ஸ்நோபால் என்றாலே ஒரு புழு போன்று பார்க்கப்படும் நிலை பிரகடனப்படுத்தப் படுகிறது. நெப்போலியன் கைகள் ஓங்குகின்றன.<br /><br />ஆயிற்று, அதுதான் அடுத்த ஏகாதிபத்தியத்தின் வித்து. எப்போதெல்லாம் கொண்ட கொள்கை மறந்து தனி மனிதத் துதிகள் உருவாகிறதோ, அப்போதெல்லாம் நாட்டு மக்களின் எண்ணங்கள் பழுது நீக்கப்பட்டு ஓர் உருவகப் புள்ளியில் குவிக்கப்படும். அது போல எல்லா வரலாறும் திரிக்கப்பட்டும், மாற்றப்படும் விலங்குகளின் எண்ணத்தில் ஏற்றப்படுகின்றன. அதற்கு பிறகான பகுதி, மிகுந்த சுவாரசியம் கொண்டதாய் நகர்கிறது. ஒரு கட்டத்தில் மனிதர்கள் பக்கமோ, அவர்களின் கூட்டு கிடையாது என்று எடுக்கப்பட்ட உறுதிமொழிகள் உடைந்து சிதறிய பகுதிகள் யதார்த்த மொழியின் வெளிப்பாடாய் இருந்தது.<br /><br />மிகப் பெரிய சலசலப்பை ஏற்படுத்திய இந்த புத்தகம்,<br />"பன்னிரெண்டு குரல்கள் கோபத்தின் உச்சத்தில் காட்டுத்தனமாய் கத்தின. எல்லாக் குரல்களும் ஒன்று போல் இருந்தன. பன்றிகளின் முகங்களுக்கு என்ன நடந்தது என்பது பற்றி எந்தச் சந்தேகமும் இல்லை இப்போது. வெளியே இருந்த விலங்குகள் உள்ளேயிருந்த பன்றியின் முகத்தைப் பார்த்தன. பின் மனிதனைப் பார்த்தன; அவற்றின் பார்வை மனிதனிடமிருந்து பன்றிக்கு தாவியது; பின் மறுபடியும், பன்றியிலிருந்து மனிதனுக்குப் பார்வை கடந்தது. ஆனால் மாறி மாறிப் பார்த்ததில், எது பன்றி, எது மனிதன் என்று சொல்வது அசாத்தியமாகி விட்டதாகப் பட்டது" என்று முடிகிறது. 75 ஆண்டுகளுக்குப் பிறகும் ஒரு புத்தகம் பேசும் கருத்துக்கள் சமூகத்தின் படிமங்களை பிரித்துக் காண்பிக்கும் என்றால், ஒரே ஒரு முறை சிறிது நேரம் ஒதுக்கி அதை படிக்க விழையுங்கள்...</span></div></span></span><div class="fbCommerceProductMiniListHscroll" id="fbPhotoSnowliftProductMiniListHscroll" style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 13px;"></div><div class="pts fbPhotoLegacyTagList" id="fbPhotoSnowliftLegacyTagList" style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 13px; padding-top: 5px;"><img alt="No photo description available." src="https://scontent.fblr1-3.fna.fbcdn.net/v/t1.0-9/114181031_10157896579608071_4940965688058998019_n.jpg?_nc_cat=102&_nc_sid=8024bb&_nc_ohc=JOraIe3B6KAAX_DHFN4&_nc_ht=scontent.fblr1-3.fna&oh=2b18a00b0b8724d9e8e23385d3649907&oe=5F4C4F61" /><div style="font-family: inherit;"></div></div>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2658515197331156383.post-68206624276515045602020-08-01T19:15:00.007+05:302020-08-01T19:15:45.145+05:30The Silent Patient<span aria-live="polite" class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" id="fbPhotoSnowliftCaption" style="background-color: white; color: #1c1e21; display: inline; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 18px; outline: none; width: auto;" tabindex="0"><span class="hasCaption" style="font-family: inherit;"><div class="text_exposed_root text_exposed" id="id_5f256ed3de9442787007093" style="display: inline; font-family: inherit;">Some books need that push to be read by some means. Some books are just naturals, in a way that they absorb us into its world and never leave us out. This is a book which falls into the latter category. I came to know about this book when it was rated No:1 in the Mystery and Thriller category of Goodreads and also from some of my friends.<br /><br />Yes, as we all know that a best rated<span class="text_exposed_show" style="display: inline; font-family: inherit;"> book or a best seller sometimes need not be an interesting one. But I have always have a thought that there are no bad books, rather we learn one or the other aspect from every book that we read. But this book from debut author is an incredible journey. Fluidic narration and awesome picturization of any scene keeps the reader on the toes. Let us start travelling into this book, Probably by now, Plot is a very well known secret of the book. Alicia Berenson, a famed painter shot her Husband Gabriel five times in that ill fated night. Gabriel Berenson is a famous fashion photographer. What could have gone wrong between them? Well, that is one of the mysteries of the book.<br /><br />So what is interesting in the book? After that cold blooded murder, Alicia had gone silent. She did not utter a single word. Since she had never spoken anything, she was sent to therapeutic center for treatment, rather should we say an attempt to make her come out of the stunned silence. This book has two person Narrative of the whole story. By now, folks who have read the book would be smiling! Yes, one Narration is from – Forensic psychotherapist Theo Faber and other is a Narration of Alicia from her diary. So who is this Theo Faber?<br /><br />Theo Faber wants to take Alicia’s case as a challenge because he believes he can make the greatest breakthrough in this case: “TO GET ALICIA TO SPEAK”. As a matter of fact, for this to happen Theo will apply for a job in Grove Psychiatric hospital, where Alicia is being treated. So Theo starts the treatment for Alicia after lot of hurdles from this Hospital.<br /><br />There are several other characters in this book like Diomedes (Head of Grove), Indira, Dr.Christian, Elif, Max Berenson, Lydia, Paul, Kathy and few more. Alex has made sure that each and everyone of them play a role in unravelling the greatest mystery of the book: “Why did Alicia go silent?” Is this why the book is being categorized as edge of the sear thriller? Perhaps I won’t say No! Every page moved and led into one clue or the other but each time not getting it right. Success of a thriller I believe is with the suspense with which the plot moves, and how Author chooses to untie the knots he or she had put in over the course of any book, without giving the ability of prediction to their readers!<br /><br />This book is an epitome in this regard. The way in which Theo tries to make her speak, her last painting – Alcestis, every episode where Theo thinks he is getting closer to make Alicia speak but the way he gets far away from her feelings, the episodes about Theo’s and Alicia’s past are all woven very meticulously to reveal the secret about why Alicia has gone silent. This book also speaks a lot about the Psycho analysis and the therapy for the same. “The Aim of therapy is not to correct the past, but to enable the patient to confront his own history and to grieve over it” – These Alicia Miller’s words form the basis of this whole book. This also tells us a fact or two about the importance of Mental Health.<br /><br />That is why Psychotherapy plays an important role to cure the patients, not by the mans of medicines but by having psychoanalysis. This, I think has been pioneered by Sigmund Freud. This is a very complicated topic which was researched by many people. This is the way, Theo wants to get subconsciously unconscious Alicia to speak. Folks who have not read the book might think, why in the hell’s world! I keep mentioning about Alicia’s silence and Theo’s unabated try to make her speak. Well, I can only say you need to experience the book episode by episode to understand this. There are some episodes of the book which are definite re-reads. For example, there are episodes describing the fact, how silence can be a form of communication for an artist. Her brush will start painting in a fluidic motion like waves touching the shores and retreating again into the mighty ocean. As if nothing has stopped in her world.<br /><br />Does wave need to be reminded every time to go back and come again? It is with this charm, Alicia will start to paint again in Grove. To communicate with Theo, to tell the dark secrets of her past, perhaps to make Theo help her. Episodes which describes Theo’s past, Alicia’s past are excellent junctures of the book which explains how a small incident or a sentence can change someone’s life in a much underestimated way. Right with some of the lines from the book as usual, I will finish my experience of reading this book.<br /><br />“ She considered it. She stood there for a long time. She seemed to enter some kind of trance, a reverie – her mind was elsewhere, having escaped somehow, traveled far beyond this cell – until she finally came out of it, and turned back to the table. She squeezed some white paint onto the palette, and combined it with a small amount of red. She had to mix the paints with a paintbrush; her Palette knives had been taken immediately confiscated by Stephanie, for obvious reasons.”<br /><br />“Alicia lifted the brush to the canvas and made a mark. A single red stroke of paint in the middle of white space. She considered it for a moment and then made another mark. And another. Soon she was painting without pause or hesitation with total fluidity of movement. It was a kind of dance between Alicia and Canvas. I stood there watching the shapes she was creating”.<br /><br />Just like that dance, Alex Michaelides created an epic dance with his words. If any of you are planning to read this book, just start reading it without hesitation – You won’t regret it...</span></div></span></span><div><span aria-live="polite" class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" style="background-color: white; color: #1c1e21; display: inline; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 18px; outline: none; width: auto;" tabindex="0"><span class="hasCaption" style="font-family: inherit;"><div class="text_exposed_root text_exposed" style="display: inline; font-family: inherit;"><span class="text_exposed_show" style="display: inline; font-family: inherit;"><br /></span></div></span></span></div><div><span aria-live="polite" class="fbPhotosPhotoCaption" data-ft="{"tn":"K"}" style="background-color: white; color: #1c1e21; display: inline; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 18px; outline: none; width: auto;" tabindex="0"><span class="hasCaption" style="font-family: inherit;"><div class="text_exposed_root text_exposed" style="display: inline; font-family: inherit;"><span class="text_exposed_show" style="display: inline; font-family: inherit;"><img alt="Image may contain: text" src="https://scontent.fblr1-5.fna.fbcdn.net/v/t1.0-9/109810646_10157896216513071_1497524639758168475_n.jpg?_nc_cat=103&_nc_sid=8024bb&_nc_ohc=CeWHy9ktCoUAX-d9s21&_nc_ht=scontent.fblr1-5.fna&oh=df35d4ae7f235edee3321bec0690d265&oe=5F4CD2F3" /></span></div></span></span></div>MJVhttp://www.blogger.com/profile/05665757615481934611noreply@blogger.com0